Zlaté verše – Chrisa Epe – pocházejí z pera Pythagorova žáka Lysise Tarentského. Pythagoras ovlivnil celou řadu antických, středověkých i novověkých myslitelů. Přestože Zlaté verše nebyly přímým dílem Pythagora, byly učeny z paměti a recitovány jako modlitba. Elifas Lévi se k nim ve svém díle Dějiny Magie vyjadřuje takto: „Zlaté verše zdají se býti pedagogickými poučkami. Avšak jejich význam je jiný. Jsou to úvodní zákony magického zasvěcení, první díl Velikého Díla, což znamená utvoření dokonalého adepta.“
A o Pythagorovi pak: „Pythagoras věřil především v nesmrtelnost duše a ve věčnost života. Stálé střídání léta a zimy, dne a noci, spánku a bdění, byly mu předobrazy smrti. Trvání paměti pokládal za zvláštní nesmrtelnost lidské duše. Tvrdí se o něm, že se dovedl upamatovati na své předešlé životy.“
Redakce zřídla předkládá všeobecnému čtenářstvu text starší více jak 4OOO let. Nejedná se o ryze spirituální téma, ale převážně o mravní a sociální. V jistém smyslu poukazuje na to, že všeobecný lidský řád se za několik tisíc let příliš nezměnil a rady jsou platné jak v době současné demokracie a ekonomicky založené společnosti, tak si je možné představit i za dob komunistické totality nebo tyranie… Možná pluralita výkladu textu snad může být zmírněna hlavním záměrem autora, kterému jde o osvětlení dobra. Ovšem to již necháme na čtenářích, jak k tomu celému přistoupí a pro sebe vyhodnotí. Snad ještě vhodnou poznámkou může být i to, že dnes jsou úřady a jakákoli byrokracie ve všeobecné nelibosti, avšak v dobách vzniku textu byly ještě vnímány jako posvátné nebo plynoucí od bohů – první instituce byly odvozené z chrámů.
Claviculae Salamonis je středověký grimoar. Originální text se nenašel a nejstarší překlady jsou v latině. Zachoval se pouze v opisech. Každá verze textu má své chyby a zkreslení a některé si navzájem vůbec neodpovídají.
Magické zrcadlo se používá od nepaměti, přesto je zahalené tajemstvím. Můžeme v něm vidět vše, od nejvyšších a nejjemnější nebes až po nejhlubší a nejhrubší pekla, minulost i budoucnost. Každý ho zná z pohádek a mýtů a nebo také historických pramenů, ale i dnes jsou lidé, kteří ho užívají prakticky a skrze něj působí a zří. Domnívám se, že tradice zření v magickém zrcadle je nepřerušená. Následující text vychází převážně z prací autorů, kteří se o magickém zrcadle rozepisují do hloubky nebo i jen letmo a doplňuji ho vlastními závěry z praxe.
Redakce Zřídla vydává druhou část překladu Vasuguptových aforismů Šivy – Šivasútry. Text je opět hutný a přináší další věty k rozjímání a meditaci a tentokrát se věnuje proměně jednotlivce. V 
Šivovy sútry jsou pozdějším zdůrazněním védického pohledu na Vědomí. Kašmírský učenec Vasugupta (cca 800 n.l.) obdržel Šivovy aforismy ve snu, které poté zapsal. To napomohlo rozkvětu Kašmírského Šivaismu a jeho filozofického vlivu na ostatní duchovní nauky a školy.
Poslední komentáře