Základy Magie aneb minimum v devíti bodech  3

V magii a praktické spiritualitě je nutné mít vlastní soubor dovedností a schopností pro nabývání poznání a zkušeností. Proniknout do hlubšího vědění může být těžké, proto je vhodné se naučit alespoň minimum a zbytek si vytvořit samostatně podle svého zaměření. V následujících devíti bodech uvádím obecné dovednosti a schopnosti, které umí více či méně každý mág nebo člověk, který se spiritualitou zabývá prakticky. Pokud by někomu vadil tradiční kulturní rámec, může si vše upravit přímo pro sebe. Magie je kreativní spirituální systém, s mnoha texty a rozličnými obsahy a také s přesahem do náboženských systémů světa. Není nutné číst úplně vše, zvlášť pokud je možné mít poznání, které vyplývá z vlastní praxe. Snad tedy zkušenosti s následujícími technikami zkrátí bádání v četbě a navnadí adepty k praxi. 

První – Vláda mysli

Meditace – Tělem zaujměte pozici s rovnými zády a zanechejte svojí mysl volně plynout. Přestaňte jí kontrolovat a ovládat, vytvářet jakoukoli mentální nebo jinou aktivitu. Na veškeré podněty nereagujte a pouze a jenom vnímejte. O nic neusilujte, nic nechtějte a nic nedělejte. Nehýbejte tělem, nepřemýšlejte, pouze nahlížejte a žádných objektů vnímání se vnitřně nedotýkejte. Oči můžete nechat zavřené anebo pootevřené, dýchejte zcela přirozeně a opravdu vše nechte plynout svým vlastním tempem. Pozornost nikam nezaměřujte a na nic se nesoustřeďte. Tímto způsobem dosáhnete určitého odstupu od vlastní vůle, myšlenek, tendencí, emocí, pnutí a také svalového napětí. Uvnitř se objeví klid a harmonie. Nejdříve na pozadí vašeho vnímání a při delším spočívání v odstupu od sebe a své momentální situace se i prohloubí. Dlouhodobější praxí se objeveným klidem harmonizuje tělo, rozpustí napětí, spontánně se utřídí vnitřní svět, a také se odhalí vlastní duch a vyšší skutečnost obecně. Ta byla skryta za duševním pohybem.

Vůle – Pro zjednodušení ji lze popsat jako aktivní a pasivní. Aktivní vůlí je vykonávaná činnost a je to dynamická stránka vůle. Pasivní vůle je zaměření bytosti, její přístup a obecně vůle statická. Aktivní je krátkodobá – okamžitá a druhá je dlouhodobá – trvalá. Krátkodobá vůle je na podkladu dlouhodobé, ale váš kreativní duch ovládá obě dvě a umí je změnit v okamžiku dle potřeby. V meditačním náhledu lze rozeznat nejen aktivní vůli a veškeré podněty k její činnosti, ale také pasivní, která je více podvědomá a proto nemusí být ze začátku zřejmá. Hlubší meditací však vyvstane. Objevíte svůj přístup a rozeznáte svojí statickou vůli – záměr. Meditací může vědomí uchopit svoji vůli kompletně a obsáhnout tak bytost na všech úrovních ducha, duše i těla. Moc vychází ze svobody umožněné volbou. Nejdůležitější je ovládnout sebe.

Tělem zaujměte jednu pozici a stanovte si záměr nepohnutelnosti. Po určitý čas se nebudete vůbec hýbat. Minimálně hodinu. Na tělesné nepohodlí nereagujte a tenzím neustupujte. Musíte ovládnout své tělo svojí vůli.

Když umíte ovládat své tělo. Zaujměte svojí duší jeden citový stav, který si zvolíte. Ostatními pocity a emocemi se nerozptylujte, na nic nereagujte a udržujte zvolený citový stav. Minimálně jednu hodinu.

Jakmile umíte ovládat tělo a duši vůli. Zvolte si jednu myšlenku, kterou budete držet. Může to být jakákoli, ale pro představu třeba otevřené a pozitivní prázdno. Takto se soustřeďte minimálně jednu hodinu. Ostatní myšlenky ignorujte.

Nakonec spojte tělesnou pozici, duševní stav a myšlenku. Vůli udržujte sjednoceně na zvolených stavech těla, duše a ducha. Cvičte dlouho a usilujte o nepřetržitý stav po jednu celou hodinu.

Obecně budete ze začátku rozptylování a třeba se i zapomínat nebo do pocitů a myšlenek vcházet, ale naučte se hned se k vaší koncentraci vrátit. Působící vlivy nechte být sami sebou a nerozptylujte se jimi. Jednoduše volte stále jednu a tu samou věc a pro jinou se nerozhodujte. Vše přizpůsobujte svému záměru udržet sjednocení těla, duše a mysli v jedné zvolené kvalitě nebo kvalitách. Nehýbejte se, neprožívejte ani nemyslete to, co jste si nezvolili. Koncentrace je dlouhodobý proces a postupně se na něm rozvine aktivní i pasivní vůle. Během jedné hodiny se toho stane opravdu hodně a pokoušet vás bude takřka vše, ale nepřestávejte a vytrvejte. Praxí se rozvíjí koncentrační síla, což je výsledek postupně méně a méně rozptýleného soustředění. Integrace aktivní a pasivní vůle.

Začíná se tedy v pozici, kdy uvnitř chcete všechno v jeden moment, a soustavným cvičením se dospívá do pozice, kdy chcete jednu věc po neomezeně dlouhou dobu.

Rozjímání – Umíte-li nahlížet sebe a své bezprostřední okolí při meditaci, přichází na řadu objevit skrze svůj náhled širý svět. Zaměřte se převážně na duchovní témata. Tělo při tom můžete nechat uvolněné, ale s rovnými zády, aby se udržela přirozená bdělost. Nejdříve dosáhněte odosobněného stavu náhledu meditací a pak se zeptejte ze svého nitra anebo vyjádřete svůj zájem dozvědět se o libovolném objektu (předmětu, kvalitě, tématu, stavu). Nejdříve se mohou objevit různé obrazy, dojmy a myšlenky. Ne všechny se musejí týkat vašeho zájmu, proto budete následovat pouze ty, co přibližují vámi zvolený objekt, o kterém chcete rozjímat. Ostatního si nevšímejte a nijak se tím nerozptylujte. V podstatě musíte již dopředu intuitivně rozlišit, zda se vám zjevuje skutečnost a jaký obsah z ní lze vyčíst. Rozjímání je tedy volní následování myšlenek, které se týkají vybraného tématu – objektu rozjímání. Postupně se budete k objektu svého zájmu přibližovat a získávat o něm více a více informací. Můžete se pak zkusit vrátit i k myšlenkám, které jste ze začátku odmítli jako neplodné a podívat se i z jejich úhlu nebo sdělení.

Rozjímání je aktivní mentální činnost na základě odosobněného náhledu, který jste rozvinuli při meditaci. Citové reakce duše jsou individuální a souvisí s vnitřním nastavením, nikoli objektem rozjímání o sobě.

Základní témata k rozjímání jsou o mystériu stvoření, obecném bytí, jeho smyslu, struktuře stvoření, jeho úrovních, hierarchii, mírách, živlech, planetách, tělu-duši-duchu, člověku, vlastním charakteru a jeho významu. A samozřejmě lze rozjímat o všem, co je pro vás dobré vědět.

 

Druhý – Vláda Iluze

Imaginace – Všechno co není fyzické lze považovat za imaginativní. Neznamená to však neskutečné, prázdné nebo bezvýznamné. Oblast imaginace zasahuje zcela přirozeně do života a tato úroveň je kolektivní – společná pro všechny. Každý den se v jednotlivých hlavách odehrává velmi mnoho imaginací. Lidé si totiž dokreslují skutečnost, naplňují svojí představou fyzický rozměr (o tom jaký je) a působí tak na své prožívání. Zjednodušeně řečeno žijí ve svém imagináriu. Samo imaginativní tělo, jeho rozměry a rovina vytvářejí skutečnost novou, která se sice fyzického prostoru týká (je do něj promítána), ale vyplývá z oblasti, která imaginativní svět překračuje. Všechny představy, fantazie a nehmotné vjemy totiž zjevují (odívají) svět neviditelný – informační. A právě z této části reality plyne veškerá inspirace a poznání.

Rozpoznání vlastního imaginária je tudíž krokem velmi důležitým, zjistíte rozdíl mezi tím, co si o světě projektujete a tím, jaký svět ve skutečnosti doopravdy je. To je docela velká věc a je pro ni nutný základ sebevlády.

Nejdříve svojí imaginativní činnost pozorujte a rozlišujte, co je čistě hmotný vjem a co je nehmotný vjem a odkud tento nehmotný vjem pochází. Člověk přes svoji domnělou racionalitu reaguje převážně na vjemy nehmotné (představy o sobě, druhých a světě). Jeho jednání je pak založené na představách – imaginaci. A protože je nehmotný svět stejně společný jako hmotný, je ovládání imaginace základem k nezávislosti a svobodě. Náhledem svojí imaginace a její každodenní činnosti objevíte její informační zdroj a původ – svět, který je za imaginativním. Odhalíte podstatu imaginativního světa a začnete vnímat nezastřeně, osvobozeni od vlastní projekce. Díky tomu rozeznáte pravou fyzickou skutečnost, bez dokreslení. A stejně tak i duševní i duchovní skutečnost. Uzříte velký svět bez opony – iluze.

Obecně lze imaginaci užívat aktivně nebo pasivně. Aktivní imaginací tvoříte představy, které budou působit a ovlivňovat vaše prostředí vnitřní nebo vnější. Pasivní imaginací přijímáte obrazy a vjemy na základě rozhodnutí nebo zaměření. Jednotlivé představy se utvářejí sami od sebe a pouze jim dáváte prostor, aby přišly. Zjevuje se vám tak rovina informací – vědění.

Spontánní představivost ovládnete vůlí skrze jednou jedinou představu, na kterou se budete koncentrovat. Koncentrací dodáváte vlastní představě potřebnou sílu, aby mohla působit více než představy ostatní a přetrvat je. Přestože se imaginace jeví jako vnitřní, jedná se o rozměr kolektivní. Po prohlednutí vlastním imagináriem budete pozorovat představivost ostatních a také skrze jednotlivé představy komunikovat, s lidmi nebo ostatními bytostmi. Budete-li však své představy vysílat k člověku, který je zahalen svojí projekcí, bude je přijímat neuvědoměle a podle své vlastní imaginace zkreslovat.

Imaginativní rozměr je duševní a tradičně se rozumí jako astrální úrovní. Vlastní imaginativní činnost je bez rozlišení iluzivním závojem. Informace o světě hmotném, duševním i duchovním podléhá zkreslení na základě současných dispozic a postojů osobnosti. Proto jsou zkušenosti pro sebe-aktualizaci zbytečně tvrdé. Prvotní impulzy nepronikly projekcí a člověk si myslel něco jiného, než byla skutečnost a narazil.

Ovládnutím imaginace se iluze rozpouští a představivost je užívána vědomě a s nadhledem nad její formou. V rámci poznání objektů, které odrážejí vnější svět, jako je třeba strom, kámen, dýka, dům, lze vnímat onu kolektivnost (byť vnitřně vnímaného rozměru), ale s individuálními odlišnostmi (doplněním individuálního charakteru), každý si totiž obecné představí jinak. A tak i objekty, které se již fyzického světa netýkají a reflektují skutečnost nehmotnou, mohou být zjeveny mnohem více individuálně, proto zaměření se na informaci obsaženou v představě, je důležitější než imaginární vjem samotný. K tomu je zapotřebí meditační náhled. Je také velmi užitečné předpokládat, že většinu věci, ať již ze světa hmotného nebo informačního, jste ještě neviděli.

 

Třetí – Poznání skutečnosti

Zření – Pokud už umíte získat odosobněný náhled, vystoupili jste z imaginačních forem a používáte svojí vůli vědomě, jste připraveni zřít. Rozpoznávat informační úroveň čistě a nahlížet tak hlubinu paměti i zdroj celého univerza. Vaše meditace se musí postupně dopracovat ke zření bez záměru. Ustaňte ve své aktivní i pasivní vůli, nic nechtějte, nezaujímejte postoj, nehodnoťte ani nepřistupujte. Není žádný záměr ani vůle. Tak je možné odhalit informační úroveň nerozlišeně jako celek, včetně jeho částí, dimenzí, úrovní a jednotlivostí. Pokud máte vůli v pasivním nebo aktivním stavu, je vaše zření již zaměřené a zabíhá buď do abstrakce anebo konkrétnosti. Případně je doplněné ještě o imaginativní formy. Zření bez záměru změní perspektivu pozorovatele (vašeho vnímání) na úroveň za informačním rozměrem, a odtud je patrné vše. Jakýkoli záměr konkretizuje a vyděluje. Nebude tedy příliš velký problém zřít informace přímo, bez mentálního procesu rozjímání, ale obtížnější bude naučit se spočívat v bezzáměrném zření do patřičné hloubky, abyste spatřili celek – univerzum. Spatřit rovinu informací neznamená vidět obrazy, ale vědět. Vědění je vjem informační úrovně. Zření je spočívání za informační úrovní. Není li záměr, objeví se celá. Je-li záměr, vstupujete do ní a nespočíváte mimo ni. Čisté zření je, až když vaše vůle něco zřít nehýbe perspektivou pozorovatele z pozice mimo informační rovinu. Do té doby musíte počítat s jistou neúplností nebo nedokonalostí.

 

Čtvrtý – Rozlišení struktury, obsahu a funkce

Sféry – Skrze rozjímání, imaginaci i zření objevíte, že univerzum není jenom fyzické a smyslové vjemy vnějšího a vnitřního světa nevytvářejí ucelené a kompletní poznání. Krom hmotných těles, trojrozměrnosti a časové kontinuity existují i další zákonitosti a hlubší a primárnější roviny. Strukturu univerza lze rozlišit do sfér – zdroje a jeho vlastního okolí. Z každé sféry je zbytek celku vidět jinak a to na základě jejího charakteru a hierarchie v univerzu – vztahu k jiným sférám. Nelze tedy z poznání jedné sféry usuzovat o celku nebo udržovat jednu perspektivu. Zvlášť, když vědomí umí cestovat a pobývat ve sférách nižších nebo vyšších než je bezprostřední sféra fyzického světa z pozice lidského těla. Ostatní roviny (sféry) jsou navíc také bezprostřední a obecně člověku vlastní, protože jeho vědomí není vydělené z vědomí kosmického – univerzálního. Pokud je těžiště vnímání ve fyzické rovině, zbytek se děje jakoby na okraji a je filtrováno fyzickou sférou z lidského pohledu. Avšak těžiště vnímání je možné přesunout kamkoli – cestovat – a poznávat svět ze zcela jiné perspektivy a skrze jiné obsahy.

Každý si může ověřit, že jeden konkrétní předmět, situace nebo jakákoli skutečnost lze vnímat jen tělesně, jen pocitově, jen mentálně nebo jen duchovně – a to stále z pohledu lidské sféry. Vnitřní svět je osobní pouze v úzkém smyslu, větší zbytek jsou v podstatě jemnější vjemy z dalších kolektivních úrovní – sfér. Ta lidská bývá díky neovládnuté činnosti imaginace zahalena iluzí a tak vše ostatní (vyšší či nižší) bývá zprostředkováno projekcí vlastní osobnosti. Právě odosobněný náhled dává možnost svoji vlastní sféru uzřít a poznat. Vědomí má potom možnost přirozeného přesahu do sfér dalších, které již nejsou bezprostřední lidskému tělu ve fyzické rovině, ale jsou bezprostřední vnímajícímu vědomí obecně. Objevení existence dalších sfér, které jsou součástí naší skutečnosti a ovlivňují nás podobně jako fyzické okolí, nezbytně k základům magie patří. A naučení se cestovat a nahlížet na svět z ostatních úrovní je pak jen rozšíření běžného vědomí. Lidé se jemnějších dějů účastní, ale v nevědomém stavu. Mág je v tomto sebe vědom.

Kosmické vědomí můžeme rozlišit z tradice na živlové, planetární, hvězdné, nebeské a božské, které je sférou základní a spojenou se všemi ostatními stejně – na jeden (imaginární) krok. Nehmotný svět, který lze prožívat se nazývá astrál a nehmotný svět, který lze pouze vědět, nazýváme duchovní (nebo spirituální). Imaginární svět je součástí astrálního a informační součástí duchovního. Po prozkoumání lidské sféry individuální a také kolektivní, následuje poznání sfér dalších. Vědomí přirozeným tempem postupuje až ke svému univerzálnímu zdroji, odkud vyvěrá a vlastní individualita je spojena s univerzálním vědomím zcela uvědoměle. Bytí v bytí. Jinak jsou samozřejmě primární úrovně – božské sféry – kosmického vědomí všichni a bezprostředně přítomni. Jedná se o základ, z kterého vše vyrůstá.

Základem cestování je umět přesunout své těžiště vnímání. Zaujměte tělesnou pozici s rovnými zády. Zřete vybranou sféru a vstupte do ní. Prožívání nebo jen poznávání přeneste na danou nehmotnou úroveň a fyzický svět ustoupí na okraj (ustoupí i vjemy těla). Pokud jste připraveni, není v tom nic složitého. Pohyb je podobně jako u hmotného těla odvislý od vaší vůle.

 

Pátý – Působení

Nehmotný svět má svůj materiál (látku), své procesy, sofistikované objekty, předměty i živé entity. To vše má své působení. Díky meditaci a zření můžete objevit již přítomné ve své vlastní lidské sféře, které patří k vaší individualitě a jsou výsledkem vlastní vůle nebo symbolizují neuvědomělé části (bloky, larvy).

Obecně důležité jsou magické předměty, artefakty a entity. Vytvářejí ze svého zdroje vlastní sféru. Sami o sobě nemají hmotnou schránku, tu lze samozřejmě vytvořit, ale není to nutnost. Základní tělesnost mají imaginární povahy a to hlavní je, že jsou kolektivní a může je užívat každý.

Magické předměty – V magii lze užít magického objektu, který je nehmotný a navázat ho na fyzický objekt nebo odpovídající tělo (objekt stejného či podobného typu). K působení na fyzickou rovinu postačí nehmotná forma pocitově-imaginačního těla. Přestože je takový předmět astrální a existuje pouze v duševní formě, jeho účinnost je stejná. Navíc pokud by člověk držel pouze a jenom fyzické tělo, magický předmět stejně neuchopil. Uchopení nehmotného těla pro nehmotné působení je tedy stěžejní. Vytvoření nebo obdržení magického předmětu stanoví jeho vlastní symboliku na základě jeho významu – informace. Následující předměty jsou symboly obecných principů, které se však mohou jevit i jinak, nelze tedy seznam brát za úplný nebo přesný:

Hůl – Symbol vlády – Působí svým vlivem a vyzařuje. Symbol pro oheň.

Pohár – Symbol spojení – Spojuje, sjednocuje a stahuje. Symbol pro vodu.

Pantakl – Symbol pohybu – Mění, proudí a rozprostírá. Symbol pro vzduch.

Meč – Symbol rozdělení – Uskutečňuje, zabírá a zpevňuje. Symbol pro zemi.

Zrcadlo – Symbol spojení se sebou a světem – Zobrazuje, působí, propojuje.

Koruna – Symbol hodnosti – Sjednocení moci, jedinečnost, vláda.

Prsten – Symbol slibu – Určení, úřad, závazek.

Plášť – Symbol ukrytí – Schování, zahalení, bezpečí.

Kruh – Symbol sféry – Prostředí, obsah, prostor.

Trojúhelník – Symbol zjevení – Manifestace, vliv, projev.

Lucerna – Symbol světla – Zdroj, záře, objasnění.

Oltář – Symbol zasvěcení – Setkání, spojení a ztělesnění.

Magickými předměty působíme na entity, procesy a prostředí naší skutečnosti v jejím univerzálním smyslu. V podstatě se jedná o schopnosti vědomí a možnosti jeho působení na svět. Jejich správné vytvoření spočívá hlavně na pochopení významu a jeho projevu.

Artefakty – jsou větší a sofistikované magické předměty. Působí hlavně jako prostředí – sféra. Jedná se tedy o speciální objekty s vyššími funkcemi, které v sobě slučují více principů a mají větší možnosti působení. Mohou být užívány kolektivně.

Svatyně – Prostor zasvěcení – Osvícení, zjevení, vědění.

Chrám – Prostor rituálu – Obřad, magická činnost, manifestace.

Dům – Prostor kolektivu – Společenství, sjednocení, zázemí.

Živé Entity astrálního a duchovního světa či nehmotné úrovně vůbec lze rozlišovat různě. Podle jejich vůle, podle jejich kvality, podle působení, atd. Existuje hierarchie živých forem a různá uskupení do řádů a kolektivů, dle charakteru individua. Užitečné rozdělení může být na andělské entity působící pozitivně ve smyslu harmonie a integrace, na démony, co dezintegrují a zavádí chaos a na génie, kteří nemají ani pozitivního, ani negativního působení, protože v astrálním rozměru ztělesňují hlavně své duchovní formy – živé bytí na informační rovině. Entity ještě vyšší pak mohou být ztělesněny už jen kvalitou univerza (působením). Nejdůležitější je umět entity zřít, rozlišit je a komunikovat s nimi. Osvobozené vědomí umí nahlížet nejen zevnitř vlastního bytí, ale i z bytí ostatních bytostí. Základ mají všichni stejný. Komunikace a sdílení může být užitečné pro nabývání vědomostí a také pro společné působení v rámci společného cíle. V magii je působení skrze entity přirozené a nejedná se vůbec o nějaké zaklínání nebo donucování.

Přímo může působit mág skrze svoji vůli nebo působení uplatňovat skrze magické předměty, artefakty a entity.

 

Šestý – Společná práce

Kolektivizace – Člověk není sám, je ve vztahu k ostatním lidem a také k ostatním bytostem. Záměry i cíle jednotlivce mohou být společné s dalšími individualitami nebo jsou charakteristické a patří ke společnému rysu napříč hierarchií entit. Existují tedy společné záměry a cíle. Na jejich základě probíhá spolupráce a pomoc v rámci kolektivního zájmu. Vzniká tak obecné kolektivní tělo a jeho síla se násobí každým jednotlivcem. Proto sdružovat se a sdílet sebe má svůj hlubší význam a využívá principů, které fungují mezi bytostmi univerzálně.

Lidský kolektiv může fungovat několika způsoby a vytvářet různé formy duchovního centra – společného cíle:

Mistr a žáci je kolektiv pasivních jedinců a jednoho člověka rozhodujícího za ostatní v rámci jejich vlastních zájmů. Aktivita skupiny je řízena jedním člověkem. Ten vytváří obsah, ovládá kolektivní tělo a komunikuje formou nařízení.

Řád je kolektiv s hierarchií, aktivita skupiny je rozložena podle funkcí a postů, vůdce řádu pouze inspiruje, deleguje a rozhoduje za celou skupinu. Jednoduchý řád je trojstupňový, kdy mistr má své zasvěcené, kteří mu pomáhají a žáky. Komunikace probíhá mezi představeným, elitní skupinou a ostatními.

Bratrství a sesterství je kolektiv rovných. Skupina má společný cíl a všichni se podílejí podle svých možností bez nadřízených a podřízených. O své aktivitě si rozhoduje každý sám a do kolektivního těla vkládají podle svého charakteru. Základem je svoboda a dobrovolnost. Komunikace má formu dohody.

Když se sejdou bytosti, mohou se navzájem dotknout a vytvořit kolektivní tělo. To má podle jeho formy jednu hlavu, několik hlav s vůdčí hlavou anebo ve třetí formě je počtem hlav rovné bytostem. Každý takto spojený kolektiv může užít společné tělo k transcendenci – spojení kolektivního těla s vyšší inteligencí. S ní buď komunikuje mistr, představený řádu anebo všichni. Na kolektivním těle tak symbolicky naroste nová hlava inteligence, která se dívá na mistra nebo představeného anebo na všechny.

Skupinová propojení bytostí – tradičně řečeno magický řetěz – může být pevný a trvat nebo být volný a dočasný.

Jakmile se sejde skupina ke společnému rituálu, vytváří se magický řetěz, jeho duchovní centrum (společný cíl) a také forma kolektivu. Formu lze zjednodušeně rozlišit právě na tři výše uvedené. Všechny tři jsou dobrovolné. Není tedy nutné je hodnotit na lepší a horší. Po společném rituálu může být řetěz rozpojen anebo přetrvávat posilněn kolektivní činností.

V rámci lidského kolektivu lze samostatně provést harmonizaci vlastní vůle a záměru se svými blízkými, všemi v bezprostředním okolí, všemi v okolí a také úplně všemi v univerzu. Soucit je vlastní osvobozenému vědomí, protože umí vnímat a prožívat z pohledu ostatních. Harmonizace vůle s kolektivem je tedy aktivita soucitu.

Sdružovat se, sdílet a vytvářet duchovní centrum pro kolektiv, jakékoli formy, navyšuje kreativní sílu kolektivním tělem a manifestace pak přesahuje schopnosti jednotlivce nebo jednotlivců.

 

Sedmý – Akt

Rituál – Jednotlivec nebo kolektiv může vytvořit rituál – vlastní sféru vlivu – na sebe, ostatní nebo svět. Začíná se vymezením prostoru, povoláním makrokosmických sil nebo manifestací vlastních sil mikrokosmu a následně jejich zaměření na základě vůle. Podle povahy rituálu je užito magických předmětů v astrální nebo fyzické formě. Může být užit oltář nebo vystavěn artefakt svatyně či chrámu. Začátek rituálu počíná sféru a konec rituálu jí hotoví a sceluje. Pak se rozprostraní nebo zachová, aby nabyla účinku. Po určitý čas v konkrétním prostoru je vykonána magická činnost, která bude působit a manifestovat vůli skrze užité síly. Rituál tak může mít nekonečně mnoho podob a mít různorodé cíle. Spolupracovat může celé univerzum – záleží na záměru a vytvořené sféře.

Na rituál je tedy minimum prostor a čas – vytvoření sféry, povolání kvality ze sebe nebo univerza – manifestace, dále její zaměření – smysl rituálu, a nakonec uzavření – zhotovení sféry a pak její rozšíření do okolí nebo zachování k působení. Obojí má dlouhodobý účinek. Význam rituálu je v jeho komplexnosti a kreativním postupu na základě obecných principů: Hranic, kumulace sil, zaměření, dokončení a celkové působení.

Rituální činnost se od přímé aktivity liší a může vést k rychlejšímu dosažení výsledků nebo trvalejšímu vlivu. Rituál užívá sílu svého vlastního prostředí, vnitřního procesu, spojení sil a působení na svět jako celek. Bezprostřední magické působení užívá sféry lidské nebo té, v které je konáno. Makrokosmická forma vědomí je v člověku – mikrokosmu – uzpůsobena individualitě a jejímu charakteru, pohyb v mikrokosmu ovlivňuje i makrokosmos a naopak. Obecně lze působit přímo sebou – individualitou nebo kolektivním kosmickým vědomím a jeho formami – neživými i živými entitami. Makrokosmické síly se uzpůsobují charakteru rituálu, který se tak může lišit od poměrů v mikrokosmu. Může být snadnější dosáhnout transcendentního působení skrze rituální akt.

 

Osmý – Materializace

Pokud zříme entity v jejich sférách, umíme je navštívit a komunikovat s nimi, není problém je materializovat k jejich hlubšímu poznání nebo pro konkrétní společné cíle. Projevit je můžeme dvěma základními způsoby – dovnitř sebe a vně sebe.

Invokace – je projevení entity do vlastní lidské sféry a nabytí její formy v rámci svých možností po omezenou dobu. Duchovní i duševní vlastnosti se změní z vašeho charakteru do charakteru zvolené entity. Poznaní a působení plyne z bytí v dané formě a jejímu projevení v lidském těle. Invokace může být i jen do určité míry, kterou vytvoříme umenšením se ve vlastní sféře a následnou komunikací a působením skrze danou část sféry a těla. Tak i tak jde o velmi detailní zkušenost zvolené formy bytí v rámci lidské tělesnosti. Invokace vyšších entit, které buď astrální formu nemají anebo mnohonásobně překračují váš momentální rozsah a velikost, mohou způsobit neopatrností dočasnou dezintegraci, silnou euforii nebo neutrální prázdno bez možnosti emocí. Duševní stav přetrvá i po odvolání entity, respektive dokud se vám nevrátí vlastní duševní forma. Případná smrt duševnosti či překročení prahu života by měl být proces dlouhodobější, který není učiněn naráz a v jistém smyslu šokem, protože tak mohou nastat vedlejší účinky pro fungování v lidském kolektivu a světě vůbec. Integrace takové zkušenosti může být dlouhá a zbytečně náročná. Navíc při opravdu velké neopatrnosti je možné porušit strukturu tělesnosti. Je-li invokovaná bytost přiměřená duševní kapacitě nebo nemá negativní účinky, neměla by její materializace do vlastní sféry působit potíže nebo jakékoli neduhy.

Evokace – je projevení entity do světa v konkrétním čase a prostoru. Entitě můžeme vytvořit její prostředí, které je z hmotného světa vydělené (tradičně trojhran s obsahem její sféry) anebo jí povolat k působení po určitou dobu na určitém místě. Vliv entity na svět se děje v rámci její duchovní a duševní formy. Nelze žádat plné projevení v místech, kde má malou nebo omezenou možnost působení ani chtít okamžitý výsledek, když se situace musí teprve obrátit. Zjevení entit v čase a prostoru – zemských podmínkách – odhalí vlastnosti, které při zření v astrální či duševní sféře nemusí být hned patrné a vzniká tak zkušenost s působením na hmotný svět. Tělo entity pochází ze sil přítomných nebo nachystaných a to na prostoru izolovaném nebo otevřeném. V astrální formě se projeví entita vždy, ale její projevení na hmotnou rovinu bude dle možností, které budou k dispozici. Vyšší entity duchovního světa nemají astrální formu a zjeví se do nejvhodnější podoby, která může být proměnlivá, nekonečná nebo velmi jednoduchá. Záleží na charakteru. Jejich působení do fyzického rozměru je mnohem komplexnější a sofistikovanější.

K invokaci nebo evokaci není zapotřebí obřadní nebo rituální praxe, popřípadě dlouhé přípravy, stačí vaše vůle nebo jen přání. Nemusíte ani používat hmotné prostředky. V jednoduchosti a čistotě praxe mohou spíše zavazet. Pokud jste připraveni vnitřně, vnější prostředky nepotřebujete a pokud nejste, stejně příliš nepomohou. Proto používat něčí rituál bez hlubších znalostí může vypadat dobře, ale výsledek bude stále odvislý od vašeho stavu poznání. Invokační a evokační praxe by tedy měla vyplývat z vaší přirozenosti.

 

.

 

Závěrem

 

Výše uvedené minimum magie obsahuje pouze základní cvičení pro nabytí potřebných dovedností. Zapojení vlastní invence v jednotlivých bodech nebo četba ostatních autorů je zcela žádoucí. První čtyři body jsou zaměřené na sebeovládání, rozlišování a poznání, protože bez toho není na magii připraven nikdo. A další čtyři body jsou o přímém působení, působení v kolektivu, rituálním působení a materializaci. Devátý bod je tajemství magie.

  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Chcete více?


Diskuze k článku:

3 Komentáře(ů) v diskuzi k článku: "Základy Magie aneb minimum v devíti bodech"

Upozornit na
avatar
666
Třídit dle:   nejnovější | nejstarší | nejlépe hodnocené
Ještěrka
Host

Zaměnila bych živlovou příslušnost pantaklů a mečů.

Corny
Editor

Taky mne to střelilo do očí. Ale možná jde o nechtěné prohození, nikoliv o záměr. S živly je to však stejně komplikovanější. Lze prohodit i oheň na meč a vzduch na hůl. Otázkou je z čeho Otakar vychází.

SNOP
Host

Nejde o prohozeni, jde o asi nejrozumnejsi prirazeni (jakkoli kazde takove prirazeni nutne kulha). Vychazi z Leviho a Lasenica. Vice viz zde Zariatnatmikovu predmluvu ke Klickum: http://www.grimoar.cz/el_06/el_06u02.php?Time=1438169058&Sign=b78d0fe460402b69b399ba3e3648bd99&LTime=864000

wpDiscuz