Myslet si, že jsme ve vesmíru sami, je dnes už spíše doménou náboženství. Dřív to bylo naopak. Na mimozemský život se věřilo. V současnosti to vypadá spíše tak, že jen ortodoxní či fanatický jedinec nepřipouští myšlenku, že člověk není ve vesmíru sám. Přesto jsme zatím nikoho neviděli. Meteority obsahují sloučeniny potřebné ke vzniku života a sice zatím neznáme ten správný recept na prapolévku, v které začaly dvě položivé části tvořit život celý, jsme k odhalení jeho vzniku stále blíže a blíže a tak možnost, že se to stalo někde jinde a někdy jindy, je už nejen více než pravděpodobná, ale spíše zcela jistá.
Astrální cestování kosmickým prostorem není technika, která by současné vědě nějak prospěla a tak je níže uvedený náhled spíše jen takovým zpestřením či všeobecnou inspirací. Pouhý názor v moři ostatních názorů. Nic víc. Kdokoli může svoje vize či zážitky z jiných sfér považovat za cestování kosmickým prostorem, nelze tak sebejistě očekávat, že jedná astrální zkušenost potvrdí druhou. Neověřitelnému poznání zdar!
Tento druh poznání či zkušenosti není pro současný život vlastně nijak důležitý. Víceméně jde o to uklidnit či kontrovat výroky, že mimozemšťani postavili pyramidy, že už jsou tady anebo že v dohledné době přiletí. Bohužel, bohudík – nepřiletí. Nikdo, kdo by mohl fyzicky přiletět o nás neví. Vesmír je opravdu velký a život ve fyzickém rozměru není v každé hvězdné soustavě po celou dobu jejího trvání. Zveřejňovaná videa jsou podvrhy, atmosférické jevy a nová letadla. Jakékoli UFO, které lze vidět, je tak hlavně o neznalosti přírody, probíhajících vědeckých experimentů a průmyslových tajemství.
Ať už touhu po mimozemském kontaktu vzbuzuje v duši cokoli, zůstane ještě necelá čtyři staletí nenaplněna. Popravdě je těžko pochopitelné, co by vlastně potvrzení života mimo planetu Zemi mělo vůbec měnit. Myslím si, že vůbec nic.
Kontakt s inteligentním životem si dovoluji předpovědět na první polovinu 25. století. A to někde v hlubokém vesmíru daleko od planety Země. Teď tím neříkám, že mimozemský život objevíme až za čtyři sta let. Mikroorganismy a malé tvory objevíme i v naší Sluneční soustavě. Jeden bude v oceánu na měsíci plynného obra a druhý bude na místě, kde to nebudeme čekat, v jeskynních hluboko pod mrazivým povrchem – překvapení pro těžaře – což je skoro sci-fi klišé.
Když má člověk to štěstí a nahlíží v astrálu úroveň života ve svém široširém okolí, kde navíc umí rozlišit, co je fyzický život a co život duchovní, uvidí nejprve to, že vše je osídlené a mrtvý prostor neexistuje. Vesmír je v astrálním rozměru přeplněný doslova životadárnou energií (mízou nebo přesněji subtilní oživující látkou) a pojem neživý prostor spadá jen pro fyzické smysly vztahující se k fyzickému prostoru (ano, znamená to, že fyzickými smysly lze vnímat i astrální prostor – v omezené míře). Všude je navíc plno duchovního inteligentního života, s kterým může duchovní bytí komunikovat.
Pokud má být zodpovězena otázka, jaký mimozemský život lze potkat a potřást si s ním rukou. Je nutné vynechat transcendentní bytosti mimo zemský prostor a zaměřit svůj zrak jinak. Když si vezmete planetu Zemi, je kolem ní velké množství duchovních bytostí a entit. Lze postulovat, že kolem každého fyzického inteligentního života je obrovské množství duchovního života – entit, bytostí, duchů, inteligencí, géniů, atp..*
A tak lze rozpoznat v naší galaxii civilizace, které jsou i fyzické.
Běžně tedy je kosmos osídlen duchovními entitami, někde jsou malá společenství, malá centra a tam kde je fyzický život, je koncentrace těchto entit větší, obrovská až největší. Jednoduše všechny duchovní bytosti spravují, zařizují, manifestuji a pomáhají inkarnovat – zhmotňovat.
V současnosti je v naší galaxii takových center duchovního života s fyzickým inteligentním životem osm až devět, ale k dalšímu miléniu jich bude už dvanáct.** Opět je třeba zdůraznit, že fyzického života je vícero, ale to neznamená, že je na úrovni, kdy by měl průmysl a technologie – což vždy zajišťují vyšší a vznešení duchové. Totiž jakýkoli vynález – zjednodušeně technologie – je možné identifikovat jako přítomnost specifického řádu duchovních entit v daném prostoru. Způsob mezihvězdného cestování zatím v žádném populárním sci-fi není.
Kupříkladu fáze osobních počítačů, kubických kanceláří a problémů s tiskárnami je pro humanoidní typy jednoduše nevyhnutelná. Řečeno s nadsázkou. Popravdě, čím víc je život jiný, tím méně nebo hůře je reflektovaný či pochopitelný lidskou bytostí. Mohu tedy bezpečně říct, že nelze srozumitelně popsat všechno, ale jen to blízké a vlastně již známé. Život se vyvíjí a hvězd je tolik, že se navzájem nepotkáme tisíce let. A netřeba ani zmiňovat civilizace či druhy, které již potkat nelze anebo jsou natolik daleko, že se za celou dobu existence nepotkáme vůbec. Tedy ve fyzickém rozměru. Respektive jediná šance je ve vyšších vrstvách astrálu a duchovní rovině. V hlubokém a dalekém astrálu tkví paměť na budoucí i minulé druhy.
Na materiální rovině je roztloukání kamene, získávání a zpracování kovů, rutina celkově, něco, co se opakuje či existuje nejen na Zemi. Proto pokud byste se narodili do podobné doby a podobnému druhu, kdekoli jinde, život by to o moc jiný nebyl. Příběhy i kultura budou nést podobné rysy, poplatné dané fázi vývoje. A tak bytost bude řešit podobné problémy. Duchovno je také podobné. Názor, že je daný druh jediným ve vesmíru, je pravděpodobně součástí kolektivního vývoje psychiky. Vyděluje z okolní přírody a dává mu uvědomit si vlastní hodnotu a vzácnost.
Tím nechci říkat, že je všechno a všude stejné. Je to podobné a hodně věcí je třeba si odmyslet. Stejné není skoro nic, až na jedinou věc. Pravda, někteří to mají lehčí a jiní těžší, ale principiálně je to stejné všude – cesta k osvícení a duchovnímu poznání – ta se v podstatě nijak nemění. Vždy je nutné překonat fyzickou bytost, soustředit se po delší čas na duchovní složku, dojít transcendence a realizovat ji v daném těle. Cesta je univerzální pro většinu fyzických bytostí. Liší se jen v drobnostech a kulturních znacích. Ostatním civilizacím tak není nutné cokoli závidět nebo se případně jakkoli podceňovat.
* Existují výjimky, ale ty jsou natolik ojedinělé, že jsou zmíněny jednou větou a navíc pod čarou.
** On totiž ten technologický pokrok, který jsme jako lidé udělali za dva a půl tisíce let, je možné projít za necelých pět set a občas se to tak někde sejde.
Pictures/Obrázky:
Wave by Chris Foss
Universal Transmissions – Translinguistic Equation by Hakan Hisim
Unknown/Neznámý
Diskuze k článku: