Magická invokace  0

Jak vejít v kontakt s duchy, božstvy a spirituálními bytostmi obecně. V následujícím textu bude v krátkosti vysvětlena základní teorie a její význam v současném kontextu, vysvětlení jednoduchých praktik a jejich spojení ve funkční invokační praxi.

TEORIE:

 

Fyzický svět je výsledkem působení duchovních rozměrů a je uspořádáván duchovními entitami. Jakýkoli materiální objekt či jev, ať už živý nebo neživý, výplývá z jemnějších rovin, které člověk poznává jako duševní a duchovní. Obyvatelé jemnohmotných rovin světa – entity – se přímo podílí na dění ve fyzickém světě anebo do něj mohou působit či jinak zasahovat.

Člověk je jednou z mnoha entit, které ve světě působí a existuje v rámci hierarchie všech bytostí. Přirozeného řádu, který je kategorizován dle vůle jednotlivých entit a odstupňován dle charakteru jejich poznání, inteligence a z toho vyplývající moci a možnosti působit – lze to nazvat jako hierarchie forem bytí – dle vlivu, působení a celkového charakteru.

Obecné duševní a duchovní prostředí podléhá charakterovým strukturám nejvyšších bytostí(1). Od vládnoucí duchovní struktury je odvislá veškerá hierarchie ostatních entit.

Výše než nejvyšší (archetypy) jsou už jen bytosti, které již nejsou bytostmi, protože své individuální bytí transcendovali, ale mohou tuto podobu nabýt na základě minulých forem a sdělit některé vyšší skutečnosti, které nejsou patrné v kolektivu nejvyšších entit. Ty totiž zákládají aktuální podobu a stav existence a nemohou si tedy dovolit přejít a v existenci chybět.

Zde je hranice pro metodu invokace, protože člověk dále nahlíží obecnosti, které individuální formy dalece přesahují. Poznání zůstává již pouze na něm a jeho vhledu, protože už není nikoho, kdo by mu v individuální formě bytí mohl sdělit více. Zjednodušeně řečeno nelze invokovat vyšší než nejvyšší a větší než největší formy bytí.

Následná transcendence přesahuje rovinu individuálního bytí a tedy i možnosti invokace. Do této hranice je invokace velmi praktická pro poznání rozmanitosti složené ze všech entit, které ve vesmíru jsou, byly nebo budou.

Metoda invokace slouží k nabytí potenciálu entity a disponování s tímto potenciálem.

 

Teorie v současném kontextu:

Aleister Crowley se v jedné ze svých publikací na úvod vyjadřuje(2), že tyto bytosti mohou a nebo nemusí existovat, že je to v podstatě na posouzení praktikujícího a když bude dodržovat postup, výsledky se dostaví. Ostatně výše uvedený odstavec, který popisuje magickou teorii světa jako místa, kde nehmotné bytosti vládnou nad hmotou, respektive jsou příčinné a tvůrčí elementy materie, nezní pro moderního člověka uvěřitelně nebo pravdivě.

Podle některých vědců je hmota vlastně vnitřně mrtvá, bez hlubšího rozměru, kontextu a smyslu. Také rostliny a zvířata nemají svoji duchovní stránku a obecnou či kolektivní inteligenci. Nehmotné bytosti jsou pouze představy lidí. Navíc bludné představy, protože nad fyzikální zákony staví zákony duchovní.

Jedna ze současných teorií vědy říká, že vesmír vznikl tak, že Čas hrál dostatečně dlouhou dobu šipky, dokud se nestrefil do stabilní podoby vesmíru, kterou žijeme teď. Obrazně řečeno je svět výsledkem nekonečných možností a nekonečného množství času. Odpovědí v kontextu filosofie či náboženství tedy je, že existuje náhoda a že je to, co je, možné, protože to existuje. Co bylo předtím a jestli vůbec nějaké předtím bylo, nelze momentálně vědecky prokázat, protože tam nejde zevnitř dohlédnout a zatím neexistuje vědě známý způsob či technologie, jak toho dosáhnout a stav před vznikem doopravdy poznat. Magické myšlení proto pouze dosazuje, dokresluje nebo se jednoduše mýlí ve světě, který je ovládán fyzikálními zákony.

Podle magického myšlení to tak samosebou vůbec není. Operuje se na jemnější úrovni a působení není zdánlivě přímé. Ve smyslu hmota na hmotu. Kauzalita neprobíhá přes fyzický svět. Dle magické teorie se počátek kauzality nachází v duchovním světě a magické působení se stává příčinou, zasazenou do tohoto duchovního světa a následně se rozvine k žádoucí situaci nebo ději na fyzické úrovni. Většinou bez porušování obecných či známých fyzikálních zákonů.

Magická teorie vidí inteligentní život nejen za přírodními jevy a událostmi, ale dává hlubší rozměr i (fyzicky) živým entitám jako jsou rostliny či zvířata. Věda to vidí jako nesmysl, popírá inteligentního tvůrce a záměr v podobě světa, jak ho známe. Vyvrací tak i otázku, že by to vše kolem mělo nějaký smysl a existovalo v hlubším duchovním kontextu – jednoduše není to čitelné metodami vědeckého zkoumání. Otázka smyslu existence je považována za nesmyslnou a nevhodnou vědy. Vesmír totiž nepotřeboval smysl, aby mohl vzniknout. Stačila náhoda, možnosti a čas. Hledání smyslu má pak význam jen jako berlička žití nebo jako lék na existenční úzkost, respektive v kontextu vědy to má význam už jen v oboru psychologie. Existenci duchů nebo vyšších bytostí bez lokálních fyzických těl věda sama neprokázala a duchovní bytí považuje za představu. Sice vědci jiný život připouští, ale myšlenka, že by se pohyboval na jiné rovině, je příliš daleko od současného diskurzu.

Když se nechcete s nikým hádat nebo sami pochybujete, jak to je, popřípadě připouštíte pluralitu názorů a chcete varovat před zjednodušením náhledu anebo chcete jen kverulantsky popíchnout lidskou zvědavost tím, že nedáte jasnou odpověď, tak napíšete, že entity a spirituální světy mohou, ale nemusí existovat. Záleží jen na Vás.

A k tomu ještě připojíte psychologický koncept magie a budete definovat nehmotné entity jako obsahy nevědomí či nadvědomí, které aktivujete soustředěním myšlenek a repetitivní činností s odpovídajícím obsahem. Aktivací obsahu pak získáte transcendentní zážitek a rozšířený stav vědomí. Rozkryje se Vám paměť a nabudete vědomostí, které jste předtím určitě neměli a běžnou formou učení by jste je pravděpodobně nikdy ani nenabyly. Budete mít vize a prožitky. Osobnost a přemýšlení se Vám změní a budete jednat pod vlivem vyvolaného obsahu. Účinky provedené techniky však postupně odezní a vědomí se vrátí do své původní podoby či pozice a osobnost se opět bude chovat a prožívat dle svého původního obsahu, tzv. podle svého charakteru, jen s novou zkušeností. Psychologická teorie je pro moderního člověka lépe stravitelná. Hovoří k němu skrz známe pojmy. Připomíná Junga a člověk se nemusí zabývat myšlenkou, že by vnitřní vjemy, reflektovaly objekty jemnohmotného světa, protože jsou pouze součástí člověka a jeho psychiky. Psychologický model nespojuje duchovno s působením na materiální svět jinak, než skrze člověka a jeho vlastní působení a zdroje. Nepřesahuje k tomu, co bylo dávno před člověkem a k tomu, co bude dlouho po něm. Pro psychologický náhled jsou podobná tvrzení příliš extrémní. Náhled z magické nauky udělá pouze příručku pro práci s podvědomím a v začátku i zatěžuje magický potenciál invokační praxe. Psychologie jednoduše o magii říká, že je pouze starší a primitivnější sestrou, co popisuje strukturu a způsob jak pracovat s vědomím, psychikou či univerzálněji myslí. A to myslí oddělenou od ostatních a vůbec všeho ostatního, protože vyplývá jen z biologické podstaty. A je tedy pouze sofistikovanou strukturou, která vznikla z hmoty pomocí evoluce. Z nejvyšších bytostí se stávají primární archetypy možných osobností a předobrazy jakéhokoli jednání. Působení na realitu kolem se děje pouze přes změny vlastní psychologie a je výsledkem interakce s lidmi. Je jasné, že s takovým přístupem bude výsledek invokace v jejich možnostech minimálně omezován.

Proto psychologický přístup nepoužívejte, jednoduše z důvodu, že lidská mysl je přímo ovlivněná myšlenkami, které v ní jsou aktivní, a které vytváří určité směřování či očekávání, respektive nastavení, ovlivňující zpracování vjemů a informací z okolí. Včetně těch, které jsou citového či mentálního charakteru. Vlastnost mysli je třeba správně použít, aby zkušenost z invokace nebyla zploštělá a ochuzená o živost a kreativní potenciál, jenž nelze zcela předvídat a který je vlastní invokované formě bytí. Myšlenku, že duchovní entity existují a jsou zcela skutečné, je třeba akcentovat a vzít jako fakt.

Při invokaci se obracíte k jiným světům, které jsou v tom našem přítomné anebo jsou z něho dostupné a skutečně někoho druhého zvete před svůj práh nebo přímo k sobě do domu (vnitřního světa – mikrokosmu). Může to být krátká návštěva nebo dlouhodobý pobyt. Na návštěvu se musíte připravit a vnitřní prostor nachystat pro pobyt pozvané entity. Po dobu sdílení Vašeho prostoru s entitou a čerpání z jejího duchovního potenciálu, musíte udržovat své jednání ve shodě a ničím se vůči hostu nevyhraňovat, není-li to zapotřebí. Vztah vytvořený voláním a kontaktem je aktivním spojením, které po invokaci zůstává, přestože bytost vyprovodíte. Do úvahy je nutné vzít, že existujete v rámci vztahů k ostatním entitám a s některými jste již spojeni na základě předchozích rozhodnutí a podvědomé interakce s duchovním světem. Spojení tedy musíte korigovat a přihlížet k vlastní struktuře bytí. Rozvoj je žádoucí směřovat k harmonii a celý proces udržovat v rovnováze.

Protože mysl funguje, přijímá a třídí vjemy dle svého stávajícího obsahu a naladění, musíte bez předchozí zkušenosti pojmout uvedené ideje jako dogma, aby mysl operovala s dostatečně širokým potenciálem. Nejedná se však pouze o tento psychologický či vnitřní aspekt, který zná chaosmagie pod tvrzením, že víra je organická, jde hlavně o zdroj poznání, to je největší důvod, proč psychologický přístup k magii nezastávat. V magii se vesmír a příroda chápe jako živá. Vše se nahlíží jako živé, pro příklad i to, co je fyzicky už mrtvé, na duševní a duchovní úrovni je stále z pohledu magie živé nebo činné. Život se v magii neodvozuje od fyzické formy. Smrt se nechápe jako celkový konec a rozpad, ale jako přechod, vrácení bytí na předchozí či výchozí úroveň. Život je něčím abstraktnějším, než lze pozorovat v zemských organických formách. Jednoduše není výsadou pouze hmotné roviny, je spíše obecný princip, jakým se věci dějí, vždy přizpůsoben prostředím a kvalitám v kterých se děje. Kupříkladu projev principu života na informační rovině a vytvářející informační strukturu, která se vyvíjí a působí na své okolí, je odlišný od projevu života na materiální rovině v organické formě, stejné je však to, že se vyvíjí a působí na své okolí. Organická forma se liší ve svých existenčních podmínkách, ale je organizována a uspořádána stejně jako informační forma, která podléhá jiným podmínkám. V magii tedy nelze vycházet ze současné biologické definice života, ale je zapotřebí život nahlížet více filosoficky, kdy je jakákoli interakce mezi formami a módy bytí projevem obecného života.

Metoda invokace se zaměřuje na vnější zdroje duchovního bytí, poznává a operuje s obecným životem, psychologický přístup tento zdroj v důsledku přesunuje do vlastní psýché – individuálního a vnitřního života.

Magické výsledky, kdy je zapůsobeno na fyzické prostředí anebo se dosáhne změn ve vývoji událostí, které již nelze opřít o vlastní psýché, jsou buď dopředu odmítány anebo následně zlehčovány a vysvětlovány bez vztahu k magické praxi. Jen při troše štěstí se stávají podnětem, který donutí k přehodnocení nebo minimálně rozšíření psychologického konceptu o ryze magickou či spirituální rovinu. Rozšíření sebou nese pojmy, s kterými moderní člověk nezachází a celou skutečnost již v žádném případě nevysvětluje pouze skrze fyzikální zákony, nabytou zkušeností toto pojetí překročil.

 

Závěrem:

Základní teorie je, že existují jiné dimenze a v nich žijí bytosti, které mají svoji vůli a život. Tyto dimenze lze nahlížet myslí a duší a zažívat je následně i tělem. Mysl, duše i tělo existují ve své vlastní úrovni a jsou součástí obecného či společného prostředí dané úrovně. Pohyb po duševní nebo mentální úrovni podléhá zákonitostem, které jsou odvislé od daného prostředí. Roviny jsou spojené a ve vzájemném působení. Princip kontaktu je stejný ve všech. Dotyk ruky, citu nebo myšlenky je pořád dotykem. Setkání s jiným bytím na duchovní úrovni je velmi podobné jako setkání s další člověkem nebo jednoduše dalším organismem – živou entitou.

 

Invokací se rozumí volání entity do svého vnitřního prostředí – sebe a lze rozlišit na tři stupně:
Invokace prvního stupně je entita v kontaktu s myslí, je přítomná jako mentální forma a podoba – působí hlavně inspiracemi a vizí.
Invokace druhého stupně je entita přítomná v mysli i duši, projevuje se v duševním prostoru její náboj a kvality – působení obrazem i citem.
Invokace třetího stupně je entita přitomná v mysli, duši a těle, kdy obývá konkrétní část, části anebo celý prostor a vyplňuje ho svými kvalitami – působení obrazem, citem a tělem.

Stupně neznamenají, že je nutné nebo ve všech případech žádoucí, aby invokace došla pokaždé tělesné realizace. Změna těla proběhne v podstatě vždy, protože i při mentálním kontaktu, reaguje člověk na nervově-chemické úrovni, ale nepůsobí se entitou přímo na duševní nebo tělesné úrovni a nejsou tak přímo zapojeny vlastní duševní či fyzické dispozice.

 

Invokace se od posedlosti liší kontrolou invokačního procesu, který může být korigován nebo zcela přerušen. Individuální bytí dochází proměny a míra a hloubka záleží hlavně na praktikujícím. Invokace se od zaklínání entity do těla liší dobrovolností entity vstupující do kontaktu s člověkem. Entita není k tělu nebo jeho části zavazována. Člověk se k ní svým bytím při invokaci vztahuje. Při zaklínání se naopak entita stahuje a následně vměstnává do prostoru těla. Posedlost i zaklínání jsou dva extrémy, kdy je volající nebo volaný v nevýhodném postavení. Invokace je nabytí potenciálu entity na základě ztotožnění či prolnutí se s její formou bytí. Duch entity se projevuje v mysli anebo citovosti popřípadě těle, v částečné či plné intenzitě, dle poskytnutého prostoru. Invokující neztrácí kontrolu nad svým bytím a jeho projevy, ani nepřichází o svoji paměť. Jde tedy o přirozený či plynulý proces u něhož není zapotřebí výrazné extatičnosti nebo transu, přesto následný kontakt s entitami může působit silné emotivní prožitky, někdy až extatického charakteru.

 

 

PRAXE:

Invokaci můžeme uskutečnit mnoha způsoby. Do začátku je vhodné užít veškerých možných prostředků a příprav. Základem následující formy bude několik duchovních technik, které je zapotřebí nejdříve zvládnout samostatně, respektive rozvinout a pochopit v soustavné praxi.

 

Formulace záměru – Vzhledem k výběru entit, které lze invokovat, jsou záměry a účely invokace rozličné a je tedy pouze na Vás, jakou entitu si vyberete a proč jí budete k sobě či do sebe volat. Entity jsou různé a jejich síla, vědomosti nebo možnost působení jsou velmi pestré. Cesty, kterými se s jejich pomocí mohou věci dít, bývají vůči sobě i zcela opačné, přestože se dosahuje stejného výsledku. Proto by měl být výběr entity výsledkem delšího rozjímání a zkoumání. Záměr invokace pak stručně a jednoduše formulován.

Toť počátek invokační praxe. Zvolené entitě se přizpůsobuje vše ostatní.
Formulaci můžete obecně rozvíjet u svých cílů (své vůle) v životě nebo pro jednotlivé úkoly a povinnosti dne, měsíce či roku. Formulovanému cíli věnujte pozornost a zvědomujte celý proces k jeho realizaci. Vědomé konání je základem pro úspěšnou magickou praxi.

 

Posvátný prostor – Prostředí formuje, proto v samotném začátku je vhodné užít jeho působení. Na každou duchovní praktiku vytvoříte posvátné prostředí, které symbolicky odráží obsah zamýšlené činnosti. Vytvoříte prostor harmonie a hlubšího významu, použijete třeba znamení živlů nebo jiné symboly a rozmístíte je kolem sebe. Posvátný prostor může být odvozen od bodů na horizontu a zasazen mezi východ, západ, sever a jih anebo může být nezávislým prostředím, které je zasvěcené pouze konkrétním kvalitám – skoro až samostatnou sférou. Můžete vybudovat oltář, pracovní stůl magických praktik a položit na něj předměty, které zastupují žádoucí ideje či symbolizující záměry a cíle praxe. Pro meditace a koncentrace to bude třeba křišťál nebo sedící buddha, jednoduše se užije čehokoli, co vyvolá žádoucí obrazy, vjemy a nasměřuje mysl k daným duchovním oblastem. Vytvoření speciálního magického prostoru se buduje i speciální magický prostor uvnitř v bytosti.

Proto pro magickou praxi invokace vytvořte speciální prostředí a upravte ho do formy, která je zvolené entitě blízká. Okolí může být celé invokaci nápomocné a tak je zapotřebí zjistit, buď z hmotných pramenů nebo prostého rozjímání, co je volané entitě libé, blízké či vlastní. Klasicky se užívá obrazů, sigil, vůní či kuřidel, různých předmětů a soch anebo je zapotřebí konkrétní přírodní prostředí a třeba i doba nebo astronomická událost.

Základem je vyhradit si čas a prostor pro nerušenou a neskrývanou praxi.

 

Magický pósismus – tělo musí být při praxi vědomé a zaujímat co nejvhodnější postoj k invokování vybrané entity. Svaly je vhodné mít v určitém uvolněném napětí či jednolitém stavu. Pozice může být fyzickým vyjádřením vůle invokovat. Můžete použít gesta a jakkoli využít přirozené napětí těla pro oporu svého záměru. Neutrálním základem je pevný postoj a rovná záda.

Pro rozšíření vnímání těla se používají oleje a masti, které navíc mohou nosit látky, odpovídající svým charakterem invokované bytosti. Pocitový prostor těla je v určitém náhledu menší než je pocitový prostor duše. Invokaci může být prostor vyhrazen, respektive se volaná entita koncentruje pouze do zvolené části, to je však již pokročilá praxe. Při běžné invokaci se promění mentální a pocitový prostor, tělo je vnímáno a ovládáno z jiné pozice mysli. Před invokací je vhodné tělo, co nejvíce zvědomit a uchopit svojí vůlí. S tělem cvičte nejen fyzicky, ale meditujte a rozjímejte o něm, vnímejte jeho život a veškeré pocity, které z těla vyvstávají.

Základem pro praxi magického pósismu je nejdříve rozjímání nad působením jednotlivých posismů. Vnímání spojitosti tělesné pozice a projevujícího se mentálního stavu. Rozjímání nad spojitostí těla a mysli včetně jejich proměn, je pro pochopení magického posismu stěžejní. Pro magické praxe je vědomost o působení pozice na mysl a mysli na tělo vhodná a zcela žádoucí. Prakticky bude cvičení spočívat v tom, že zaujmete zvolenou pozici a po zvolený čas v ní setrváte, budete vnímat své okolí a zároveň se pozorovat: vnitřní dění, myšlenky, pocity, nutkání a celkový stav.

 

Inkantace – invokační formule – Vědomé využití hlasu a slov pro podpoření své magické vůle je velmi obecná praktika. Větná spojení či jednotlivá slova jsou nositeli žádoucích kvalit a vytvářejí duševní náboj s patřičným duchovním obsahem, ať už inkantace směřuje k jakémukoli výsledku. Síla slov, jejich šíření a působení, je tématem magie samo o sobě. Pro invokace se používají různé svaté texty, soubory slov anebo vlastní formulace, kterou se vyjádří vůle invokovat.

Povolání bytosti do sebe se vyjadřuje různě: v duchu, šeptem, pevným hlasem anebo i důrazným voláním. Do začátku se doporučuje používat pevný hlas, kterým budete volat do sfér či do duchovního prostoru obecně – popřípadě konkrétním světovým směrem anebo jednoduše s prostou myšlenkou, že se toto volání nese přímo za entitou do dané duchovní sféry či dimenze. Inkantace má za účel oslovit danou bytost a přivolat ji k vám. Podle atributů a kvalit by se měl volit i způsob a forma volání. Intonace, barva hlasu či nálada, to vše se musí přizpůsobit. Hlas by měl být samosebou podpořen bránicí a vycházet z nadechnutých plic. Pro snadnější porozumění přizpůsobení formy inkantace je así vhodné podotknout, že jinak se bude volat bohyně lásky a milosrdenství a jinak bůh války. Invokační formulí se vytváří duševní náboj, který realizuje duchovní obsah a magickou vůli. Repeticí roste síla.

Obecné cvičení na sílu slova je tzv. čistota mysli, slova a skutku. Zjednodušeně to znamená, že pokud už vyslovíme nějakou myšlenku či záměr, musíme ho uskutečnit a dovést do konce – realizovat. Vybudovat velmi pevné vazby mezi svojí myšlenkou, jejím vyslovením a provedením. Slovo čistota je zde použito i ve významu určité askeze a tedy vystříhání se zbytečného či neplodného přemýšlení, mluvení a činnosti. Nerozptylováním se se soustředí síla. Síla slova je stěžejní pro jakékoli inkantace. U invokační formule bude hrát hlavní roli upřímnost nebo spíše hloubka a míra toho, jak vážně budete dané volání myslet.

 

Imaginace – Pro invokaci je možné použít obrazotvornost vícero způsoby. Záleží na přístupu k invokaci. Ať už se představuje přímo entita anebo její zástupné obrazy či prostředí, jedná se o imaginativní objekt, který se stává tělem entity. Je volána do této formy a její přítomnost začne danou formu proměňovat, až se stane pouze reflexí mentální interakce mezi Vámi a entitou.

Další způsob je pasivní, kdy se představivost vyčistí meditací před invokačním aktem a nevytváří se dopředu žádná představa, v podstatě se imaginaci nevěnuje speciální pozornost. Po čas invokace se příchozí představy pouze vnímají, ale nejsou aktivně vytvářeny. Imaginací se tedy pouze vnímá a rozlišuje. Přítomnost entity se odrazí i na úrovni představivosti a imaginační substance funguje jako hladina v které se zrcadlí podoby. Podoby ztvárňují interakci s entitou v obou uvedených přístupech.

Imaginaci vyberte na základě tradičního zpodobnění. To jsou vyšlapané cesty, zde si představujete sebe jako danou podobu entity. U jiných je možné užít pouze jednoduchého obrazu, pantaklu, sigila, značky anebo si můžete vhodný obraz či sigilum vytvořit. Anebo použijete představu vhodného prostředí pro entitu a její podobu necháte vzejít v průběhu invokace. V tomto případě může obrazotvornost reflektovat i jiné podněty než je přítomnost entity a je zapotřebí mít rozvinuté jemnohmotné vnímání.

Působení imaginace a imaginačních forem se trénuje pomocí udržování zvolené představy po delší čas.

 

Aktivní vůle – rozhodnutí pozvat do svého vnitřního duchovního prostoru další bytost a na nějakou tu dobu se jí i stát či se jí co nejvíce sebou přiblížit, věnovat ji značnou část sebe sama tak, aby se vymezená část duše proměnila do invokované bytosti, nemusí být podpořeno vnitřní aktivitou, přestože vše provedete dle svého záměru a příprav. Invokace je hlavně změna duchovního nebo srozumitelněji intelektuálního zdroje a posouvá zdroj na úroveň volané bytosti. V teorii je dáno, že svůj intelekt – respektive jeho zdroj – je invokací propojen s entitou a její oblastí – sférou či dimenzí.

Rozhodnutí invokovat může mít různé motivace, obecně je dobré chtít poznat a objevit. A to skrze identifikaci sebe s vybranou entitou. Duchovní bytosti mají různou formu a svým charakterem reprezentují či ztělesňují (v duchovním smyslu) i kvality, které dalece přesahují způsoby a limity organického života. Není tedy nutné se je snažit vnímat jako bytosti nebo persony, v obecně známém smyslu, přestože se tak mohou jevit.

Aktivní vůle dává překonat úskalí osobnosti nepřipravené odevzdat, opustit či změnit svoji vlastní formu a nechat skrze sebe projevit invokovanou formu. Pro určitý náhled je možné říci, že se odevzdává ego anebo je minimálně potlačeno a ustupuje do pozadí. Po odvolání entity opět nabývá na aktivitě a přijímá zpátky svoji původní formu, akorát se tzv. rozšířili obzory vědomí. Z této zkušenosti pak vychází následná úprava a přestavba stávající formy ega. Děje se tak přirozeně na základě rozšíření náhledu a přehodnocení priorit či hodnot.

Invokaci lze charakterizovat jako cílenou proměnu osobnosti a vlastní psychologie metodou identifikace – přijetí či posunutí zdroje inteligence a paměti.

 

Invokační praxi postavíte na formulaci celého záměru, magickém prostoru a magickém pósismu těla, aktivní vůli invokovat, invokační formuli vytvářející náboj a na imaginaci odpovídajícího obrazu, ten vizuálně definuje obsah invokace, dokud se nezačne projevovat volaná entita, která následně reflektuje záměr volání – tzv. přijde a začne působit.

 

Úspěch invokace ovlivňuje citlivost invokatéra a tzv. schopnost vnímat invokovanou entitu. Na jedince, který se rozhodl invokovat je kladen požadavek rozšířeného vnímání, aby svým vnitřním zrakem viděl, že entita přišla anebo že se obsah začal zjevovat – tzv. že se daná oblast otevřela a stačí se už entity jenom dotknout a vykonat poslední akt invokace – sebeproměnu, transfiguraci, nabytí božské či duchovní formy bytí. Když není jedinec dostatečně vnímavý sám k sobě a ke svému mentálnímu prostoru, nespatří a nerozliší ve své mysli příchozí entitu a daná bytost zůstává nepoznána a není s ní proveden kontakt. Ten se děje v první fázi na duchovní rovině. Invokatér musí být duchovně způsobilý. Entita jinak přijde, ale mentální úroveň člověka neumí sama od sebe rozlišit, co přesně má přijít a v proudu toho, co se v mysli jeví – proud myšlenek a emocí v průběhu invokace – není nikdo rozpoznán.

 

Vnímání mentálních forem se tříbí meditací a duševním klidem, odstupem od jednotlivých myšlenek a jejich dlouhodobým pozorováním.

Pokud si není invokatér invokací jist, musí svoji činnost opakovat, aby se postupně svojí vůlí propracoval k výsledkům. Prvotní inspirace jsou tedy jemné a hrubá mysl je neuchopí. Nutná jsou cvičení k jejímu zjemňování.

 

Chystáte-li se na první invokaci, je vhodné po volbě entity prostudovat její kontext a po nějakou dobu se věnovat mentálním obsahům, které se entity týkají anebo popisují její život nebo činy a můžete tak z hmotných pramenů nabýt a prohloubit vědomosti o jejím charakteru. Pokud je entita součástí magického nebo náboženského systému, snažte se plně pochopit danou úroveň kontextu a úlohu entity v její ideové, mocenské či sociální soustavě. Jednoduše je zapotřebí nad entitou rozjímat a rozpoznávat jednotlivé detaily, které nemusí být z pramenů na první pohled hned čitelné. Pro praxi je důležité sestavit si přípravu a samotný rituál anebo magický akt, kterým bude invokováno. Když jsou rozpoznány souvislosti a informační rámec, který entita reprezentuje, neměl by být problém vybrat pozici vhodnou pro invokaci anebo soustavu pozic. Následně invokační formuli a představu, která vytvoří ten správný obsah v němž se bude moci odrazit a projevit daná podoba inteligence a kde se bude moci projevit její charakter a vůle.

 

Invokační praxe funguje na celistvé struktuře – hierarchii všech entit – mapě duchů a jejich sídel. Postupnou praxi se vlastní charakter přiblíží univerzálním charakterům, které reprezentují archetypy – nejvyšší bytosti. Invokační praxe rozhýbe aktuální strukturu Já – charakter – a učiní ho flexibilnějším. Rozšíří se vědomost a povědomí o rozmanitosti bytí a velikosti jeho potenciálu.

 

OBECNÁ INVOKACE:

 

Počátek: výběr entity je pro celou invokaci stěžejní. Pokud netušíte, jakou entitu volat, rozjímejte nad tímto tématem a zkoumejte známé entity a jejich charaktery anebo se zamyslete nad tím, jaké poznání a vědomosti Vám chybí a co by Vám tedy mohlo prospět ve Vašem duchovním vývoji. Vždy je vhodné začít zavoláním svého duchovního já, génia nebo jednoduše vlastního Ducha.

Jakmile jste vybrali, kterou entitu budete invokovat, je na čase formulovat záměr celé praxe. Stručně vystihnout důvod a smysl celé činnosti. Nad touto formulací je vhodné rozjímat a meditovat, před jejím sepsání i po jejím sepsání.

 

Přípravy: studium veškerých známých pramenů a souvislostí je žádoucí pro invokaci jakékoli entity. Entitě dále vybudujete oltář nebo jednoduše speciální místo, kde položíte sigilum, symboly a jakékoli předměty, které odpovídají jejímu charakteru. Před oltářem pak budete meditovat, rozjímat a přemýšlet nad vším, co se týká invokace. Po celou dobu příprav užívejte převážně tento prostor spojený s oltářem jako posvátný, magický či rituální. Nyní je důležité nalézt vhodný posismus, imaginaci a invokační text. Buď se užije známé či tradiční formy pro pozici, představu a text anebo se sestaví vlastní způsob na základě známých historických faktů, mytologie nebo ideové struktury. Nutné je tedy opět rozjímat o vhodném způsobu, meditovat a třeba i zapojit do svého života činnosti odpovídající charakteru entity, abyste se k ní dostali duševně blíže. Zvolené pozici, představě a invokační formuli budete věnovat čas pro osvojení a nabytí určité přirozenosti a jistoty v dané činnosti. Pokud při předříkávání invokačního textu nemáte nutkání entitu volat nebo text s tímto záměrem nečtete, nemusíte se spontánního výsledku obávat. Je žádoucí tuto vůli projevit opravdu až při samotném aktu invokace. To platí i o imaginaci a posismu. Nejprve se přípravte a praktiky postupně rozviňte. Minimálně musíte vydržet po patnáct minut v jedné pozici, patnáct minut se soustředit na jednu představu a také patnáct minut opakovat jeden a ten samý text, nejlépe po paměti.

Pokud vnímáte, že jste připraveni, nezbývá než přistoupit k samotnému aktu volání.

 

Akt Invokace: vyznačte svůj posvátný prostor a vstupte do něj.

Vyslovte formulaci svého záměru.

Zaujměte vhodný posismus před vybudovaným oltářem. Začněte svoji imaginaci a připojte inkantaci invokačního textu. Vše s vědomou vůlí a intencí invokovat entitu.

Udržujte posismus, představu a opakujte invokační formuli.

Inkantaci můžete gradovat.

Jakmile pocítíte přítomnost entity anebo vnímáte ve svém okolí či celkové atmosféře výraznou změnu, můžete svojí aktivitu ukončit.

Nyní pouze vnímejte.

Pokuste se rozlišit subtilní projevy entity. Mohou přijít vize nebo konkrétní myšlenky jako reakce nebo reflexe přítomnosti invokované entity. Zkuste přítomnost identifikovat a zvýraznit. Pokud nic nevnímáte, můžete akt invokace opakovat.

Pokud volanou formu bytí vnímáte, soustřeďte se a věnujte vjemům veškerou pozornost. Umenšujte svoji osobnost a naplňte příchozí entitou celého sebe nebo naopak sebe nechte proměnit anebo jednoduše splyňte s entitou v jedno. Jakmile jste v kontaktu, záleží již jen na Vaší aktivní vůli, jak tento proces bude probíhat. A také na Vaší komunikaci s entitou. V případě, že chcete disponovat jejími silami a působením, nikoli jen jejím věděním, musí být entitě poskytnut duševní prostor a vlastní náboj, aby se měla do čeho projevit.

Jakmile je formulovaný záměr praxe naplněn, přichází čas na rozloučení se s entitou a její vyprovození z poskytnutých prostor těla, duše a ducha. Pokud je stále cítit silné spojení, setrváte v posvátném prostoru v pouhé meditaci, dokud není stav mysli a těžiště osobnosti opět stabilní pod vlastním duchem.

Akt invokace je hotov. Po nějakém čase můžete posvátný prostor otevřít, rozpustit v okolí, rozebrat oltář a uschovat sigila, symboly a veškeré předměty, tedy nemáte-li v plánu další invokace a soustavnější práci s entitou.

 

Realizace: Průběh invokace je žádoucí zaznamenat a zapsat si všechny myšlenky a dojmy. Formulovaný záměr se nemusí vyplnit okamžitě a pokud ano, bude mít ještě hlubší rozvoj. Invokací entity a jejím působením se vytvořila minimálně příčina a nyní vše potřebuje svůj čas, aby zrálo a působilo. Celou zkušenost je také zapotřebí nechat doznít a pozorovat změny. Nutné je zadokumentovat všechny možné důsledky proběhlé praxe. Po nějakou dobu je vhodné akorát meditovat a dělat pouze harmonizační praxe, nic víc a nic dalšího. Zhruba po třech týdnech celou invokaci rekapitulujte, zhodnoťte výsledky a můžete přistoupit k další praxi, případně opakování stejné invokace pro rozšíření obzoru. Zkuste se pak ještě po třech měsících na danou zkušenost opět podívat a zapsat si pečlivě veškeré poznatky a změny, které se v daném záměru uskutečnili. Pokud byla invokace zásadního charakteru, je žádoucí zkušenost zkoumat i po roce nebo s mnohem delším odstupem.

 

Závěrem: Celou invokační praxi si přizpůsobte, sepište a rozeberte krok za krokem, než ji vykonáte. Základem této magické praxe je sympatetická magie, která postuluje, že podobné přitahuje podobné. Tento princip se využívá při sestavení oltáře, zvolení správného pósismu, představy a samozřejmě i obsahu invokačního textu. Hlavní výkon spočívá na duchovním a duševním směřování, které je po celou dobu magické praxe formováno skrze jednotlivé úkony, od zvolení entity, přes jednotlivé meditace, rozjímání a zabývání se tématem, samotnou invokační praxi a následně její dopady, až k posledním zápisům zkušeností a výsledků. Záměr praxe by tedy měl být podobný s celkovým záměrem entity – působením jejího charakteru či jednoduše formy bytí. Invokací se tedy buď poznává anebo působí v souladu s působením entity.

 

TEORETICKO-PRAKTICKÁ TEČKA:

 

Volné pojetí invokace je volání jakéhokoli obsahu či kvality. Nemusí se nutně jednat o bytost. Od psychologického pojetí se liší v tom, že je možné invokovat ducha nějaké knihy anebo bod před sebou na zdi (cvičení pro přenos vědomí). Opírá se o teorii, že vše vyplývá ze stejného základu a všichni jsou tedy všechno a vše je jedním. Jednotlivé formy jsou pouze formami jedné a té samé věci. A invokace je ztotožnění sebe s jinou formou a tvoření sebe dle jiného vzoru či jiných rysů, který má však stejný základ. Jakýkoli duchovní obsah je možné invokovat a bytovat v jeho formě. Způsob invokace může být pouze aktem vůle, kdy je proměna ducha, duše nebo i těla iniciována tím, že invokatér došel v rozjímání kontaktu s daným duchem či duchovním objektem a není třeba více než vůle k jeho invokaci a nabytí jeho formy bytí. Volné pojetí není omezeno rituální formou, invokace tedy může trvat i několik dní soustavného soustředění anebo může být provedena během několika okamžiků.
V jistém smyslu se tedy jedná o způsob poznání a magické práce se světem – vším – skrze sebe – já. Mikrokosmos se zrcadlí v makrokosmu. Volné pojetí znamená, že invokovat je možné vše a je tedy možné nabýt vědomost o všem a vše tak může být užito k působení.

 

 


Poznámky:

 

(1) nejvyšší bohové náboženských panteonů, sedm planetárních inteligencí ve středověké magii, nebeské hierarchie

 

(2) – Book IV – Liber O – Liber O vel Manus et Sagittae – Aleister Crowley, 1909

„In this book it is spoken of the Sephiroth and the Paths; of Spirits and Conjurations; of Gods, Spheres, Planes, and many other things which may or may not exist. It is immaterial whether these exist or not. By doing certain things certain results will follow; students are most earnestly warned against attributing objective reality or philosophic validity to any of them.“

 

 

Odkazy:

 

Orfické hymny v angličtině: http://www.theoi.com/Text/OrphicHymns1.html

Invokace Merkura z Picatrixu v angličtině, užívá se obecně anebo pro nabíjení talismanů či tzv. astromagii: http://www.renaissanceastrology.com/picatrixmercuryinvocation.html

Tvoření sigil dle Agrippy: http://cavillatio.blog.cz/1511/sigilia-pred-chaosmagii-aneb-charaktery-z-pismen

Rozvoj astrálních smyslů: http://zridlo.net/rozvoj-astralnich-smyslu-vyssiho-vnimani/

  • 8
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Diskuze k článku:

Buďte první, kdo zahájí diskuzi!

avatar
666
  Subscribe  
Upozornit na