Cesta má své fáze. Ty jsou signovány aktivitou, kterou jednotlivec vykonává. Popis cesty a charakteru jednotlivých úrovní magického poznání a tedy i zasvěcení, může být návodný a užitečný. Každý jde po cestě svým tempem, jak mu osud přeje. Netřeba se hnát, ale netřeba zaostávat. Stupně od sebe nejsou stejně vzdáleny, mají obecnou povahu a lze si je představit na vývojové exponenciále, kdy sedmý post je branou k maximální aproximaci božského vědomí :-)
Občas tvrdím tváříc se krutopřísně, že jsem Castanedovec. Žádný tolték, žádný nagual… Castanedovec. A lidé znající dílo Carlose Castanedy rozšíří zorničky doufajíc, že ze mne vypadne moudro či trik se špičatým kloboukem. A lidé jej neznající se zatváří nechápajíc, jako se tvářím uvnitř sebe mnohdy já sám. Leč my lidé škatulky, krabičky a šuflíčky zoufale potřebujeme, jinak bychom se ztratili ve světě. Až zemřu, doufám, že na palci mi nebude vyset štítek „mrtvý Castanedovec“. Považoval bych to za hluboce ironické. Zvláště je-li jedním z cílů nagualismu takříkajíc „podvést smrt.“
Šivovy sútry – aforismy – část II.
Osamělý pták
Poslední komentáře