Nauka místodržitele hlavního města, vezíra Ptahhotpa  0

egyptRedakce zřídla předkládá všeobecnému čtenářstvu text starší více jak 4OOO let. Nejedná se o ryze spirituální téma, ale převážně o mravní a sociální. V jistém smyslu poukazuje na to, že všeobecný lidský řád se za několik tisíc let příliš nezměnil a rady jsou platné jak v době současné demokracie a ekonomicky založené společnosti, tak si je možné představit i za dob komunistické totality nebo tyranie… Možná pluralita výkladu textu snad může být zmírněna hlavním záměrem autora, kterému jde o osvětlení dobra. Ovšem to již necháme na čtenářích, jak k tomu celému přistoupí a pro sebe vyhodnotí. Snad ještě vhodnou poznámkou může být i to, že dnes jsou úřady a jakákoli byrokracie ve všeobecné nelibosti, avšak v dobách vzniku textu byly ještě vnímány jako posvátné nebo plynoucí od bohů – první instituce byly odvozené z chrámů.

Za následující text patří velké díky českému egyptologu Dr. Františku Lexovi:

Kníže Ptahhotpe byl vezírem krále V. dynastie Asosiho, který vládl kolem roku 2600 před Kristem v Egyptě. Jeho nauka se zachovala v neporušeném hieratickém opisu, pocházejícím z konce 21. nebo počátku 20. století před Kristem. První obstojný překlad tohoto velice obtížného textu vyšel v mé knize Dr. František Lexa, Obecné mravní nauky staroegyptské, svazek druhý: Nauka Ptahhotepova a zlomek nauky Kagemniovy, Praha 1928.

Zde uveřejněný text obsahuje překlad Prissova papyru. Příkazy seřazuji tak, jak si představuji, že byly seřazeny v původním textu, a vynechávám mladší dodatky, znešvařující původní text.

 

Nauka místodržitele hlavního města, vezíra Ptahhotpa

 

Za Veličenstva krále Horního a Dolního Egypta Asosiho, žijícího na věky věkův, místodržitel hlavního města vezír Ptahhotpe řekl:

„Králi, můj pane!

Dostavilo se stáří, nastal kmetský věk;

přichází zbědovanost, slabost se znovu dostavuje,

zdětinštělý stále polehává.

Oči slábnou, uši hluchnou,

síla propadá zkáze, srdce nemá klidu;

ústa mlčí, nemajíce co říci,

paměť vypovídá službu, zapomínajíc na včerejšek,

nos jest ucpán a nemá čichu.

Trudno je státi i seděti;

i kosti jsou choré věkem.

Co bylo dobré, stává se špatným,

všecka chuť přechází.

Zlé ve všem všudy je to, co stáří působí lidem.

Poruč mi opatřiti si někoho, kdo by mi byl oporou,

ať mu povím slova těch, kteří jsou poslušni bohů,

ať se totéž činí i pro tebe,

ať je zažehnáno utrpení z národa,

a ať ti slouží oba břehy.“

 

Veličenstvo, tento bůh odpověděl:

„Vychovej si ho k věcem vynikajícím,

ať budí obdiv dítek šlechticů,

ať vejde do něho poslušnost a všecka poctivost.

Řekni mu, že se nikdo nenarodil moudrý.“

 

Počátek dobře složených rad,

které proslovil kníže, božský otec a miláček boha,

nejstarší vlastní syn krále,

místodržitel hlavního města, vezír Ptahhotpe,

vychovávaje nevědomého k vědění

a k správnému pochopení dobra,

k prospěchu toho, kdo jich bude poslušen,

a k zkáze toho, kdo se proti nim prohřeší.

Pravil svému synu:

 

I.

„Nebuď pyšný na své vědění,

raď se s neuvědomělým jako se vzdělaným,

neboť nelze dosáhnouti hranic umění.

Není umělce, který by byl vyzbrojen dokonalostí ve svém (oboru).

Dobré slovo bývá skrytější než smaragd,

a přece bývá nalezeno i u otrokyně při žernovech.

 

II.

Jsi-li chud, služ dokonalému muži,

a bohu vítány budou všecky tvé snahy.

Nepřipomínej si jeho dřívějšího nízkého stavu

a nevynášej se nad něho

k vůli tomu, co je ti o něm známo z dřívějšku.

Měj k němu úctu pro to, čeho se mu dostalo,

Neboť bohatství nepřichází samo sebou;

to jest jeho zákon pro ty, kteří po něm touží.

 

III.

Jsi-li mužem požívajícím důvěry,

kterého vznešený posílá k vznešenému,

počínej si řádně v každé věci!

Pošle-li tě s poselstvím,

vyřiď je tak, jak je řekl.

Měj se na pozoru, abys nezpůsobil řečí zla,

takže vznešený byl znechucen vznešenému.

Drž se pravdy a neobcházej ji,

i když nelze vyřídit nic příjemného.

Nemluv špatně o nikom, ať vznešeném či prostém,

neboť je to duchu ohavné.

 

IV.

Jsi-li dokonalý muž,

sedící v radě svého pána,

drž pevně na uzdě své srdce a mlč;

to jest prospěšnější než ukvapenost.

Mlčení bude základem tvé obliby

v nitru těch, kteří tě budou milovati.

Mluv jen, když víš, že rozřešíš záhadu.

Pak prones své mínění, nic nezatajuje,

a podej návrh v radě svého pána,

kolísá-li, když mluví.

Když opatrný muž přednese svůj návrh,

i nejvyšší úředník se přidá na jeho stranu.

Umělcem musí býti ten, kdo hodlá mluviti v radě,

Neboť řeč jest nejobtížnější ze všech prací;

kdo ji pochopí, podmaní si ji.

 

V.

Nelze býti zlým na posla, vyřizujícího poselství,

protože nemůže býti volán k odpovědnosti od někoho,

kdo by je znal.

Vznešený, který se vmísí do jeho věci, se dopustí chyby,

protože posel zmlkne, řka: „Domluvil jsem!“

 

VI.

Jsi-li syn člena sboru úředníků,

vyslaný, abys udržoval lid v spokojenosti,

mírni krutost utrpení,

a mluvíš-li, nebuď stranický!

Věnuj své schopnosti těm, kteří mají býti souzeni!

 

VII.

Skláněj svůj hřbet před svým nadřízeným

a před svým představeným u královského dvoru;

pak tvůj dům bude trvale bezpečný i se svými věcmi,

a tvé přijmy budou řádné.

Hleď, duch miluje poslušnost.

Zlé jest stavěti se na odpor představenému,

neboť člověk je živ, dokud on je milostiv,

dokud jeho rámě se neodtrhne od toho, koho hodlá zbaviti příkrovu.

 

VIII.

Setkáš-li se s kolegou při jeho činnosti,

ovládajícím rozum lépe než ty,

ohni své ruce a skloň svůj hřbet;

nebuď k němu hrubý,

aby se ti nevzepřel,

neboť bys byl poškozen.

Mluví-li však špatně,

nepřestávej mu odporovati při jeho řeči,

a on bude uznán za neznalého věci.

Vzepři se však své tvrdosti vůči němu kvůli jeho stavu.

 

IX.

Setkáš-li se s kolegou při jeho činnosti,

který je ti roven a který jest z tvého oboru,

mlčením uplatni svoji převahu nad ním,

když mluví špatně.

Velký bude souhlas posluchačstva

a tvé jméno nabude dobrého zvuku u vznešených.

 

X.

Setkáš-li se s kolegou při jeho činnosti,

ubožákem, který se ti nevyrovná,

nebuď na něho zuřiv, jak si zaslouží ubohost,

protože zlý je ten, kdo ubližuje chudákovi.

Neoslovuj ho lehkomyslně,

nedělej radost svému protivníku,

nech ho, ať se sám potrestá,

a tvé přání bude splněno:

pokoříš ho tím, že vznešení se postaví proti němu.

 

XI.

Jsi-li ředitelem úřadu,

buď přívětivý, když posloucháš řeč prosebníkovu;

nebuď k němu nevrlý, ať si ulehčí tím, co ti hodlá říci.

Trpící si přeje býti utěšován,

až se stane to, k vůli čemu přišel.

O tom, kdo nevrle přijímá prosby,

se řekne: „Proč se toho dopouští?

I když všecko, oč někdo prosí, se nemůže státi,

úlevou srdci je dobré vyslechnutí.“

 

XII.

Jsi-li ředitelem,

maje volnost prováděti své úmysly v tom, co ti bylo svěřeno,

čiň jen věci významné

a pamatuj na den, který přijde posléze:

nepřijde-li vzkaz o rozhojnění přízně,

propuká skrytá zloba a vzniká nenávist.

Proto se věnuj (svým) povinnostem!

 

XIII.

Jsi-li ředitelem

a máš říditi správu velkého počtu lidí,

snaž se dosíci všech znamenitých vlastností,

aby nebylo chyb v tvé povaze.

Jsi-li silný a budíš-li úctu k sobě

věděním a krásou mluvy,

nevydávej rozkazů bez nutnosti,

neboť přílišná horlivost spěje do bezpráví.

Nebuď pyšný, ať nejsi ponížen!

Střez své kroky!

Na pronesená slova odpovídej horlivě a nemlč!

Odvracej svůj obličej a kroť se,

když plameny vášně zachvátí tvé srdce.

 

XIV.

Staneš-li se vznešeným po svém ponížení

a nabudeš-li jmění po dřívějším nedostatku

v městě tobě známém,

nezapomínej, jak ti bylo dříve,

a nepřipoutávej své srdce k svému bohatství,

kterého se ti dostalo darem od boha,

abys nebyl odstaven někým jiným, tobě rovným,

jemuž se dostává téhož, čeho se dostalo tobě.

Neboť stane-li se z ctnostného boháč,

bývá zavlečen před soud jako hanebník.

 

XV.

Buď štědrý k svým svěřencům z toho, co máš,

jak tomu má býti u toho, koho bůh obdařuje svou přízní.

Nebuď lakomý k svým lidem!

Vděčnost člověku prokázavšímu dobrodiní

se dostaví v letech následujících po bídě.

O tom, kdo se vymyká štědrosti k svým svěřencům,

se řekne: „To je strava, která si má získati obliby?

Pokrm jest pokrmem pro řádného člověka jen tehdy, když jest s ním spokojen.

Neví se co bude. Snad on zná zítřek?“

Dostane-li se ti přízně,

nechť svěřenci řeknou: „Budiž vítána!“

Neuvádí-li se však spokojenost do obce,

jsou svěřenci odváděni a nastává zkáza.

 

XVI.

Jsi-li hotový muž, zařiď si domácnost,

neboť zřekneš-li se rodinného života,

tvůj otec bude stižen velkým hořem

a jiná žena bude spokojenější než tvá matka, která tě zrodila.

Miluj doma svou manželku, jak se patří.

Vyživuje ji a oblékej ji;

vonné masti jsou čarovným lékem pro ni.

Obveseluj její srdce, pokud budeš žíti;

pak bude úrodným polem svému pánu.

Ale nepřipusť, aby rozhodovala,

a drž ji opodál moci!

Nedopusť, aby tě přerostla, sice (tě) bude ohrožovati.

Hleď si jí a ona bude požehnáním v tvém domě.

Jsi-li k ní nepovolný, je poddajná jako voda;

je-li s ní však (muž) ženštější než ona,

bude se příti a stane se valícím se proudem.

 

XVII.

Jsi-li dokonalý muž

a zplodíš-li si syna, jenž jest potěšením boha,

je-li řádný a přizpůsobuje se tvé povaze

a stará se o věci, jak se patří,

čiň mu všecko dobré,

neboť je to tvůj syn, v němž klíčí símě tvého ducha;

neodnímej mu svého srdce!

Chová-li se však syn vzpurně,

staví se proti tvým úmyslům,

vzdoruje všemu, co řekneš,

a ozývají-li se jeho ústa špatnými řečmi,

udeř ho v ústa, jak zaslouží,

a vydej ho v opovržení svých lidí,

jako ten, kdo vyvrhuje škodlivinu ze svého těla.

 

XVIII.

Jsi-li pohromadě s lidmi,

zjednávej si čeleď věrnou,

neboť věrný je dobrý, jak dosvědčuje jeho jméno.

Kdo nemá věrnosti, potlouká se, protože mu kručí v břiše,

a sám se činí spoutaným,

protože boháč jest předmětem všech jeho plánů.

Má-li tvé jméno dobrý zvuk,

nebudeš pomlouván,

tvůj břich bude nakrmen a tvůj zjev vynikne nad tvé okolí.

Nevěrný musí být poslušen svého břicha

a poskytuje svou ledabylost místo své ochoty;

jeho srdce jest zoufalé a jeho tělo jest zubožené.

Horlivý jest při tom, když rozdávají lidé a rozdává bůh;

kdo jest poslušný svého břicha, jest v moci nepřítele.

 

XIX.

Zkoumáš-li povahu přítele,

nevyptávej se, ale navaž s ním styky.

Pobývej u něho, jen když je sám,

a hovoř s ním, až ustane ve své činnosti,

abys nezpůsobil, že by trpěly jeho věci,

a upoutej jeho srdce hovorem.

Vyklouzne-li mu z úst něco, co spatřil,

nebo učiní-li něco, za co by ses styděl,

mlč a nepošklebuj se,

protože je to tvůj přítel.

Buď zdrženlivý, nepřerušuj ho v řeči,

neodpovídej mu nakvašeně,

neutíkej od něho a neskličuj ho,

aby se neskončila jeho trpělivost,

aby se nezbavil tebe, když jsi ho popudil.

 

XX.

Jsi-li hostem u stolu vznešenějšího než jsi ty,

ber to, co ti dává předkládati,

a hleď jen na to, co máš před sebou.

Nestihej ho pohledy,

neboť znepokojování jest mu trapné.

Nemluv na něho, dokud se sám neozve;

není známo nic nepřijenmnějšího.

Mluv teprve, když tě osloví,

pak to, co řekneš, bude mu příjemné.

Účastní-li se vznešený hostiny,

jeho chování se řídí vůlí jeho ducha;

dá (sice jen) tomu, ke komu dosáhne,

ale jeho duch prodlužuje jeho ruce,

takže ruka vznešeného (dosáhne i k prostému) člověku.

Chléb se jí z vůle boha;

tato nezvratná vůle se naplňuje,

jen nevědomý se tomu vzpírá.

 

XXI.

Jsi-li v bráně, stůj nebo seď,

až ti bude dovoleno vstoupiti.

Hned nechoď dále, sice budeš vyhnán.

Dej si pozor na tajemníka, který ohlašuje,

neboť volný vstup má ten, koho on zavolá.

Brána jest určena k správnému oceňování

a všecka její činnost jest přesně určena.

Bůh je to, jenž udílí přední místo,

nezaneprazdňuje se však těmi, kdo mají ostré lokty.

 

XXII.

Nepřibližuj se vznešenému, když jest zaměstnán,

nepobuřuj srdce toho, kdo je přetížen,

sice jeho zloba se obrátí proti tomu, kdo ho znepokojoval,

a (jeho) duch se odpoutá od toho, kdo ho miluje.

Tomu, kdo dává pokrm společně s bohem,

má se činiti to, co si přeje;

pak obrátí se k tobě (jeho) obličej, až přejde hněv.

Spokojenost jeho ducha a pohroma jeho nepřítele

jsou sousta, která působí vzrůst lásky.

 

XXIII.

Přeješ-li si, aby se ti dobře vedlo,

chraň se všeho zlého!

Střez se lakomství!

Je to chorobné, nevyléčitelné utrpení,

protože v něm není věrnosti;

rozhořčuje přívětivého přítele,

vzdaluje svěřence od pána,

zle nakládá s otci i matkami,

a vyhání manželku od muže.

Je to snůška vší špatnosti,

je to pytel vší nepravosti.

Pevně stojí muž, je-li řádný v pravdě a spravedlnosti.

Kdo kráčí po jeho cestě,

dobude si tím jmění,

ale pro lakomce není ani hrobu.

 

XXIV.

Neolupuj o dům svého souseda

a nepotlačuj věcí toho, kdo se s tebou stýká,

neboť neprospívá tomu, kdo to činí.

I maličkost, kvůli které se spáše podvod,

vzbudí nepřátelství v člověku klidném.

Jakmile (poškozený) se toho dozví, a dá se do sporu,

zle bude tomu, kdo se dopustil zločinu na bližním.

I když tě neobviní, abys byl vyšetřován,

bude to vnitřní vadou srdce chorobně tepajícího.

 

XXV.

Nerozčiřuj pomluvy a neposlouchej jí!

Je to výmysl vášnivce;

nevyslechna jí, odmítni ji!

Nemluv příliš a vypravuj jen co jsi viděl;

hleď, jen to, co bylo před tvým zrakem, jest dokonale známé.

Jest nařízeno, překaziti dílo pomluvy.

Kdo se přičiní, aby byla potlačena, jsouc hodna nenávisti,

jest roven zákonu.

Pohleď, je to mámení;

střez se trestu za ni!

 

XXVI.

Jsi-li mírný, jak se patří,

budiž nakloněn muži podle jeho správnosti.

Pomíjej ho a nepamatuj na něho,

od okamžiku, kdy po prvé ti (něco) zamlčí.

Vznešený jest, kdo důvěřuje mírnosti více než násilí;

málo je těch, kteří odcházejí, z jeho lidí,

a jest prost těch, kteří roznášejí pomluvy.

 

XXVII.

Vychovávej vznešeného k tomu, co jest prospěšné,

přičiň se, aby jeho moudrost přispěla dobru jeho pána,

a vtiskni jeho obraz do srdcí lidí;

pak budeš míti obživu u něho,

družina poddaných bude spokojena

a ty jí budeš chráněn.

Jako břeh jest zaplavován, tak vznešený jest určen k ctihodnosti.

Měj na mysli jeho obraz více než živost svého domu

v svém úřadu, který máš rád,

a on si z tebe učiní dobrou pomocnou ruku.

 

XXVIII.

Chceš-li si zachovati přátelství

v domě, do něhož vcházíš,

ať jsi pán, nebo bratr, nebo přítel,

všude, kamkoli vstoupíš,

chraň se styků s ženami,

neboť není vhodného místa pro to, co by se tam dělo.

Zrak není dostatečně vyzbrojen, aby je pronikl;

tisíce mužů bývá tím odvráceno od toho, co jim prospívá.

Je to chvíle krátká jako sen

a smrt tě může stihnout za její prožití.

Jest přísloví: I zbabělý zastřelí nepřítele,

dodav si zmužilosti proti tomu, kdo ho napadl.

Kdo unikne zkáze za to,

nebude míti zdaru v žádném svém podniku.

 

XXIX.

Nesoulož s nedospělým děvčetem;

je ti známá ochrana (které požívá), dokud jest nedospělé,

dokud není třeba ukojení pro jeho nitro,

dokud se nevzpouzí proti poskytované ochraně,

dokud se upokojí, když se roznítí jeho srdce.

 

XXX.

Zaviníš-li, že pohlavně onemocní žena,

která byla veselá,

a kterou znalo její město,

že byla řádná,

když měla dobré časy,

nezapuzuj ji a živ ji,

a ona bude veselá a bude si vážiti (tvé) uznalosti.

 

XXXI.

Nevzbuzuj hrůzy v lidech,

bůh to trestá.

Řekne-li někdo: „Jsem tím živ,“

bude postrádati chleba pro svá ústa.

Leckdo řekne: „Jsem silen“,

a řekne: „Nastražím léčku“,

neříkaje si však: „Nabiju někomu“,

ale dosáhne toho, že bude vydán někomu, koho neznal.

Odboj vzniká proti tomu, kdo působí hoře;

proto ho nepůsob svému bližnímu!

Nebude-li buzena hrůza v lidech

a bude-li se díti vůle boží,

dostaví se život v spokojenosti

a přijde to, co si lidé sami poskytují.

 

XXXII.

Služ svému srdci po celý svůj život!

Nečiň více než se ti nařizuje

a nezkracuj času, určeného službě svému srdci,

neboť duchu jest odporné, je-li zkracován o svůj čas.

Odhoď starost jako kormidelník, když přistane u břehu!

Buď jasné mysli po celý svůj život!

Kdo se rmoutí celý den,

nezaslouží si domácnosti.

Sebere-li se kolísající svou vlastní silou,

bůh ho činí dokonalým

a chrání ho, když spí.

 

XXXIII.

Nezanedbávej každodenních nutností!

Nebuď chtivý ničeho, čeho nepotřebuješ!

Nebuď marnotratný při zřizování domácnosti;

až se dostaví bohatství, služ svému srdci!

Měj porozumění pro své sousedy,

sice tvé věci budou ve špatném stavu

a zbavíš se svých přátel.

Majetek přechází od člověka k člověku.

Co odešlo ze sýpky, nevrací se zpět.

Neporoste bohatství toho, kdo je líný.

Využij náhody, ale ne k zlému;

k zemi bude přitisknut, kdo poslouchá svého srdce, příčícího se řádu.

Zlo jest potlačováno, aby trvalo, co jest podivuhodné.

Trestu propadne, kdo přestupuje zákony.

Ušlechtilý člověk, kráčeje, urazí svou cestu.

 

XXXIV.

Ořeš-li a na poli ti roste obilí

a bůh ti dává mnoho,

nechlub se tím příliš

a nesvěřuj se nikomu, kdo nemá majetku.

Střez svá ústa před svými sousedy,

neboť mlčíčímu se dostává úcty.

 

Pravda a spravedlnost jest vznešená,

její zdatnost jest trvalá

a není porušena od věku toho, kdo ji stvořil.

Na to, co jest pomíjející, se upírá jen zrak nevědomého.

 

A.

Budeš-li poslušen toho, co jsem ti pověděl,

všecky tvé myšlenky proniknou,

pravda v nich obsažená bude jejich předností;

zachované v paměti poplynou z úst lidí

pro krásu svých úsloví.

Každý výrok se šíří,

nikdy nezanikne v této zemi

a učiní myšlenku tak krásnou,

že vznešení o ní mluví.

To jest poučení člověku,

jak má mluviti k potomstvu;

poslechne-li toho, stane se umělcem

a potomstvo bude poslušno toho, co řekne dobrý poslušný (člověk).

 

B.

Poslouchajícímu synu jest prospěšno, že poslouchá,

neboť do posluchače vniká to, co slyší,

a posluchač se stává poslušným.

Kdo dobře poslouchá, dobře mluví.

Poslušnost prospívá poslušnému;

poslušný jest pánem úspěchu,

neboť poslušnost jest nejlepší ze všeho, co jest,

protože z ní vzniká dobrá obliba.

Srdce činí svého pána poslušným nebo neposlušným;

miláčkem boha jest, kdo poslouchá;

toho, kdo nehodlá poslouchati, bůh nenávidí.

 

C.

Přijímá-li syn člověka to, co praví jeho otec,

nezabloudí žádná jeho myšlenka.

Poslušný syn bude služebníkem Horovým;

bude mu dobře, když nabyl poslušnosti.

Až zestárne a nabude ctihodnosti,

bude vykládati zase svým dítkám,

jsa obnovovatelem nauky svého otce.

Proto vychovej ze svého syna muže poslušného,

který bude znamenitý mezi vznešenými.

 

D.

Hlupák, který neposlouchal,

nic nevykoná.

Znalost vidí v nevědomosti,

a prospěšné vidí v škodlivém.

Dopouští se nepřístojností všeho druhu,

takže jsou stále žaloby na něho.

Živí se tím, čím jiný umírá,

a jeho strava jest nevyslovitelně špatná.

 

Neubírej ani slova, nepřidávej ho,

a nepřehazuj jedno přes druhé!

Střez se vpustiti býlí do svého nitra!

Přidržíš-li se mne, budeš zdráv;

král bude spokojen se vším, co se stane,

a ty se dožiješ mého věku.

Není nepatrné to, čeho jsem se dožil na zemi;

žil jsem sto deset roků

živobytím, které mi dával král,

v přízni předstihující tu, které se dostalo předkům

za poctivou činnost pro krále až do hrobu.“

 


frantisek-lexaText pochází z knihy Výbor ze starší literatury Egyptské od Dr. Františka Lexy z vydání Nakladatelství Šolc a Šimáček s.r.o. z roku 1947. Naleznete jej na stránkách 45 až 61.

Předmluva k textu je vybraná z poznámek k textu, které můžete najít na stránce 272.

  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Diskuze k článku:

Buďte první, kdo zahájí diskuzi!

Upozornit na
avatar
666
wpDiscuz