Slovem Castanedovce I.  1

NagualismusObčas tvrdím tváříc se krutopřísně, že jsem Castanedovec. Žádný tolték, žádný nagual… Castanedovec. A lidé znající dílo Carlose Castanedy rozšíří zorničky doufajíc, že ze mne vypadne moudro či trik se špičatým kloboukem. A lidé jej neznající se zatváří nechápajíc, jako se tvářím uvnitř sebe mnohdy já sám. Leč my lidé škatulky, krabičky a šuflíčky zoufale potřebujeme, jinak bychom se ztratili ve světě. Až zemřu, doufám, že na palci mi nebude vyset štítek „mrtvý Castanedovec“. Považoval bych to za hluboce ironické. Zvláště je-li jedním z cílů nagualismu takříkajíc „podvést smrt.“

Ono označení „Castanedovec“ znamená jen to, že mám rád jeho knížky, přičemž myšlenkové torzo z nich na mne uvázlo až skoro nezdravě. Víc nic. Žádný Nagual, žádné skoky do propasti, žádní hackeři snů a žádné objevné cesty do cizích světů se nekonají.

Zklamáni? Dobře vám tak. Můžete teď jít trávit čas k něčemu užitečnějšímu. Stejně tak bych doporučil totéž všem těm toltékům, toltéčatům, a Tobě a tamtomu vzadu, který se skrývá za tou silnější paní. Jděte pryč! Zázraky se zde neprodávají, ani nerozdávají. A Godot prý čeká jinde.

A co s Vámi, kteří jste mi tu zůstali? Stejně jste zvědaví až je nezdrávo. Inu, byl jsem požádán napsat cosi k technikám stopařství. Jenže nelze psát o části náuky, pokud neexistuje cosi jako drobný úvod k tomu „co je nagualismus“. Narovinu, předpokládám u Vás alespoň znalost základů nagualismu nebo alespoň přečtenou jednu či více knih Carlose Castanedy. Neb terminologii a jiné termity by bylo na dlouho dohánět.

Taktéž považuji za zbytečné opisovat sentence, které jsou rozházeny všude po virtuální realitě, jako by všici zapomenuli, že nagualismus není o opisování, ale o vnímání a vlastním prožitku.

Hlavním důvodem však zůstává, že ze svého času a prostoru jsem schopen dát do slov jen toliko, co jsem pochopil, poznal a jak se mi co jeví. Nagualismus není a nemá být dogmatismem, třebas mnohé z Castandových knih zní totálně absolutně ad absurdum. Žel pro mnohé je třeba upozornit, že není-li něco dogmatické neznamená to, že z toho kde kdo může vytvořit cochcárnu či úplnou kokotinu. Vzpomeňte na pohádku „jak vařil pejsek a kočička“.

A teď směle do díla.

Kratičké seznámení pro ty, kteří neposlechli a neví o čem je řeč.

Carlos Castaneda nás v šedesátých letech 20. století obdařil prvními ze svých textů, které způsobily v hipísácké atmosféře a bujícího new age ovzduší, kdy řádili na západě různé buddhismy, karmy, dalajlámové a guruové, poprask. Setkání západní moderní kultury s náukou, která se měla odvíjet tisíce let zpátky… úplný příběh pro Hollywood.

Kniha se uchytla neb právě příběh západního studenta antropologie, který narazil na mexického šamana z kmene Yaki, jehož se stal ve výsledku učněm, dal příslib síly, naděje a poukázal na možnost jinakosti znuděným davům moderní západní kultury. Jak to tak bývá, cizí koza bývá lépe krmená, tak exotický duch časem vyvolal malé hnutí s trochou sektářství, s trochou kultu osobnosti a s trochou žárlivosti u druhých, kteří se buď postavili do tvrdé opozice nebo začali psát vlastní variace knih. V knihovnách dnešního času by klidně mohla být věnována jedna police na knihy typu „Setkání s nagualem.“

V průběhu času vyšlo celkem 12 knih o učení, jemuž holdoval starý Don Juan z kmene Yaki. Don Juan se nazýval Nagualem, lze tak dnes tento proud nazvat bez problému jako nagualismus, a to i bez zbytečné hrátky s toltéky, kteří v knihách jsou také zmíněni, a to jako „Ti, kteří se tak trochu mýlili“.

Jazyk knih se v prvních dvou svazcích snažil do sebe vstřebat akademický slovník. Díky tomu, a taky tomu, že první kniha byla podána jako disertační práce, vyvolalo dílko odezvu ve vědeckých kruzích a zcela očekávatelnou skeptickou reakci. Věda totiž má ve svém repertoáru to, co mnozí jaksi opomínají užívat, či přímo zatracují, a to kritické myšlení.

Třeba podotknout, že v obsahu knih se objevili zážitky z konzumace rostlinných drog za účelem dosažení magického výsledku, jakož i události s přímým setkáním s „podivnem“ (v jazyce knih hovořeno jako o druhé pozornosti), které v běžném životě nenalezneme. Například málokdo vám schová auto do klobouku, či prdí až se doslova hory třesou.

Jak jsem již zmínil, dav se rozčlenil na nekritické příznivce, kteří i dnes brouzdají mexické kraje v naději, že nějaký Don Juan jim skočí na záda, a zaryté odpůrce, skeptiky, a pak případně napodobitele, jichž lze nalézt na pultech vašich knihkupectví více než dost. (Tož to by byla dobrá reklama v Číně, kde okopírované je známkou kvality.) A pak tu byla zbylá většina, které byl, stále je , a pravděpodobně i bude nějaký Carlos Castaneda, Don Juan a Nagualismus šumák.

A pak jsme tu zbyly my „Castanedovci“. Neorganizováni, bojujíc s každodenní realitou jakož i tou druhou, tzv. magickou/druhou/jinou odvrácenou stranou bytí.

Nám Castanedovcům na pravdivosti moc nesešlo, neb hlavní slovo bylo dáno obsahu díla, sdělené myšlenky a to zda lze či nelze podle nich žít a vnímat. A tak i kdyby Castaneda vylhal každé slůvko, což je vcelku možné, nagualismus zůstává na stole jako funkční celek. Tak si kráčíme životem a světem, kterému moc nerozumíme a snažíme se dosáhnout toho, co nám jaksi uniká.

O co jde těm Castanedovcům?

Nyní by bylo vhodné věnovat slovo metafyzickému a kosmologickému pohledu Nagualismu na svět a smysl bytí. Do hloubky to však nechme fajnšmejkrům, neb cílem textu je nabídnout prozatím pouhý úvod.

Castanedovci se odvijí od Nagualů. Otázkou tedy by spíše mělo býti „O co šlo Nagualům?“ A tu odpověď je snadná. O to samé co Vám, jen s preciznějším způsobem technik a přímo předané zkušenosti. Svoboda a Poznání, a pak tak jen mimochodem nějaká ta Nesmrtelnost.

Pro Castanedovce však zde nezůstal pražádný původní Nagual, který by nás vedl za ručičku, neb Castaneda ukončil celou linii „jako zlatá spona.“ Dle některých prý selhal… to však je na diskuzi neb knihy zapůsobili jako kámen do klidného rybníka. Zvedli se vlny a z nich se vyplavil například tento shluk písmen a slov, zdánlivě se snažící o smysl.

Castanedovcům zůstal k dispozici podobný shluk písmen, brilantněji však formulovaný, třebas, že docela dobře smyšlený. Hlavním rozdílem tak mezi Castanedovci a Nagualy je, že existovala-li skutečně nějaká dlouhá linie mexických čarodějů, ta je těm prvým upřena, a Ti druzí jsou buď tak trochu mimo dosah, nebo jde o lidi, u kterých třeba zvážit, čím skutečně jsou neb Nagualská tradice se snažila o nezasahování a před světem se skrývala na očích. Také osobní důležitost pro ně byla horší než ricinové kapky. O ni zkrátka v Nagualismu nejde…

Cíl však zůstal stejný, třebas že stojíme jak patník u cesty lehce zmateni, kam a jak jít. Poznání a Svoboda. Nikoliv Poznání ve smyslu vědění, třebas, že rozsah znalostí nikdy není na škodu, ale ve smyslu rozumění…. zkrátka Poznání s velkým P. Tak také nikoliv Svoboda ve smyslu demokratického práva řvát „prezident (případně kdokoliv jiný, ale držme se davového folklóru) je debil“, ale Svobody absolutní, jako možnosti se sebrat a prostě odejít, když nechceme setrvat či naopak možnosti setrvat, když jiní nás tam nechcou. Svoboda v bytí a jednání, Svoboda vůči sobě samému nezávislá na etiketě, normě, formě či obsahu.

Obojí však vedlo v Nagualismu, a ne jinak by tomu mělo býti u nás Castanedovců, k důrazu na vnitřní morálku. Svoboda není cochcárna nebo možnost jednat a chovat se jako idiot. Svoboda je umění žít a nechat žít. Svoboda je chovat se jako idiot, ale brát za to plnou palbu zodpovědnosti za své činy, jakož i Poznání, proč jednáme, jak jednáme.

A pak je tu ta Nesmrtelnost, ale přiznám se, já spíše čekám tu visačku na palci.

Praktické jádro náuky

Nagualství není náboženství, neobsahuje mnoho textů, nad kterými máme vzdychat jak nad evangélii či čtyřmi pravdami (buddhistickými pravdami o utrpení, nikoliv Ruizových podaných ve čtyřech knihách a nepočítaje pracovních sešitů a karet). Důraz byl kladen na praxi.

Ostatně mnohdy se kreténismus projevuje právě obdivem a vzdycháním. Jenže Křesťan není křesťanem proto, že mluví a vzdychá nad biblí či tím týpkem na kříži, ale protože žije dle příkladu, stejně tak buddhista nemá omílat čtyři pravdy, ale využít jich, aby dosáhl vyvanutí ze souseru (Nirvána a pryč ze Samsáry).

Castanedovství je následování a snaha o praxi něčeho, o čem víme jen z knížek. Proto si jádro technik rozdělíme dle kánonu do tří „umění“, jež má nagual, případně Castanedovec jako bojovník, snažit se ovládnout.

První nazývá se „umění Snění“ (Ach! V mnohém dle mne totožné s lucidním sněním či astrálním cestováním), druhé „umění Stopařství“ a třetí „umění Záměru“.

Třetí považuji za nejzajímavější, přesto těžko bych v tuto chvíli vyslovil vedle sebe slova, která by jej postihla, proto se budeme dále bavit s důrazem ke zbylým. Ke třetímu se snad dostaneme později, až budete také fajnšmejkři.

Jelikož toto čtete lze předpokládat, že jste se setkali s pojmy jako energetické tělo, čakry, aura atd. Ostatně je to nalezitelné všude, včetně pornostánek. Mnoho směrů nahlíží na člověka specifickou optikou ať již jako shluk polí, energií, myšlenek. V nagualismu tomu není jinak. I zde se na člověka nahlíží jinak než jsem v normativní realitě zvyklí. Rozuměj: „tu jsme ledvina, tu játra, tu lebka, tu lebka bez mozku….

V nagualismu je člověk spatřen jako světelná koule, která fyzického člověka obklopuje. Tato koule se skládá z oddílů, polí… ve výsledku jste to pak Vy ve své jedinečné sériovosti.

Na jednom místě této koule, blízko jejího obalu či skořápky se nalézá svítivý jasný bod, tzv. „Bod spojení“. A v tomto bodě lze říci se nachází jádro vědomí, resp. to co určuje, co jste v tuto chvíli. Pohne-li se tento bod nepatrně, změní se nálada, vnitřní nastavení. Pohne-li se více, působíte pro okolí poněkud šíleně, ergo jste trochu v jiném vnímání. Pohne-li se sakra hodně, jste vnímáním úplně někde jinde.

Teorie se má tak, že tento bod spojení osvětluje konkrétní části ve světelné kouli. Posune-li se, osvětluje jiná místa, a tím se mění vnímání a vědomí. Fajnšmejkři a nagualové v knihách tvrdí a holdují tomu, že posunou-li tento bod na úplně jiné místo, nezmění se jen vnímání, ale i místo, čas, realita. Toto je třeba zmínit neb je to důležité k pochopení toho, co představuje cíl technik. Hrát kuličky s jednou koulí, respektive změnit vnímání, ještě respektive naučit se kontrolovaně měnit vnímání a tím dosáhnout Svobody a umožnit si tak trochu i to Poznání.

Stopařství, tak Snění právě s tímto bodem pracují. Zatímco snění, skrze umění ovládat snovou realitu umožňuje dosáhnout schopnosti fixovat bod spojení na místě, kam se nekontrolovatelně dostane v průběhu snění, stopařství se snaží kontrolovaně bod spojení dostat na konkrétní místo. Stopařské techniky však neumožňují velký pohyb bodu spojení, aby jste se stali například houbou či opustili materiální svět, však snění toto umožňuje, ale pohyb bodu spojení bývá neovladatelný.

Zmínil jsem, že v knihách byly popsány i zážitky s užíváním bylin. Ty pracují na podobné bázi, posouvají bod spojení chaoticky někam, ne však hluboko a zpravidla velmi težko ovladatelně. Užívání drog je v knihách sic zmíněno, ale vesměs jako iniciační technika k rozbití vnímání. Nadužívání se však nedoporučuje, neb drogy tak trochu formují energetické tělo, což je v protikladu k onomu dosažení Svobody.

O technikách příště neb je třeba spěchat. Proto trpělivost a příště pokračujem….


Příbuzné texty:

  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Chcete více?


Diskuze k článku:

1 Komentář v diskuzi k článku: "Slovem Castanedovce I."

Upozornit na
avatar
666
Třídit dle:   nejnovější | nejstarší | nejlépe hodnocené
Zachramne Ducha Slovanov
Host
Zachramne Ducha Slovanov

Precitana kniha je ako prezity sen…

wpDiscuz