Jak začít s magií  0

Magie je spiritualita, kterou děláte pro sebe a v podstatě i sami. Vytvoříte si doma prostor, který je uzpůsoben spirituálním činnostem a potřebám, popřípadě si v přírodě vyberete jedno nebo několik míst, které upravíte pro svoji ničím nerušenou praxi. Popřípadě žádný speciální prostor nepotřebujete. Ostatně k magii nepotřebujete nic, žádné zvláštní oblečení nebo předměty. Ale můžete samosebou použít cokoli budete chtít. Každý si tuto cestu prochází sám a tak je to čistě na vás, co vám vyhovuje a co použije ke svému vývoji. Ostatně k magii se musí nejdříve nějak přijít.

Člověk, který dělá magií, kráčí za poznáním a svobodou. Pokud se v magii hledá pouze síla, jak si podmanit svět, není z duchovního světa pozitivní reakce anebo je pouze v rámci osudových možností. Člověku se tak nedostane poznání a tak i možnosti překonání, osvobození či transcendence. Lidé, kteří v magii hledají návod, jak svět přinutit k jejich vůli, většinou odcházejí nespokojení a přestanou se věnovat spiritualitě nebo ji odsunou na okraj jako neužitečnou.

K magii je nutno přistoupit jako k vědě. Hlavním tématem, objevem a vynálezem je magie samotná. Objevení magie je tradičně řečeno magickým procitnutím. Praktikující pozná, že svět kolem je spirituální a řídí ho spirituální zákony. Dynamika a obsahy duchovního světa vytvářejí dění ve fyzickém světě. Jak nahoře, tak i dole. A nahoře nejsou jen fyzická nebesa, ale i duchovní a božský rozměr, který překračuje nebo spíše začíná za horizontem smyslového obrazu.

Procitnutí do magie je výsledek počátečního procesu či vývoje, který začíná jak jinak, než prvními praxemi a experimenty.

Experiment je v magii podobně jako ve vědě kvůli potvrzení či vyvrácení spirituální hypotézy. Na rozdíl od vědy je spirituální hypotéza bytostná a nestojí mimo vědce. Poznání o světě, univerzu, duchovnu, bohu či sobě, je něco, co je vnitřní a je tedy nedílnou součástí. Je to způsob jak vidíte a chápete svět. Magická praxe ve smyslu experimentů názor potvrdí nebo vyvrátí. Experimenty tedy slouží k potvrzení poznání. Jednoduše se zkouší, jestli to jde tak, jak si člověk myslí, že to funguje.

Do magického probuzení bude v jistém smyslu každá praxe experimentální. Pokud člověk nedosáhl svým snažením k zasvěcení a neotevřel hloubku a rozlehlost své duše a ducha, tak se bude vždycky jenom snažit a podvědomě počítat s neúspěchem. Tušení není vědění. Dokud neuvidí význam a nepochopí jemné souvislosti, spojení jednotlivých věcí a konkrétních dění napříč univerzem, svým životem a vůbec okolím, nebude se vždycky vše dařit. Touto fází je zapotřebí projít.

Magie je v samém začátku o poznání všeho, co je a také poznání toho, co za tím vším je.

 

Začíná se od sebesebepoznáním a sebeovládáním:

K tomu slouží dvě základní praxe – meditace a koncentrace.

Meditace je v podstatě to, že sedíte sami se sebou a koukáte se zavřenýma očima dovnitř a všude kolem sebe, vnímáte co se děje a nic víc. Pokud to děláte opakovaně a dlouhodobě, pěstujete klid, duchovní zrak a taky poznání o sobě. Čas, kdy vnímáte pouze sebe a to, co se děje uvnitř, je esenciální pro magické procitnutí.

Koncentrace je zaměření se na objekt a ten může být jakýkoli: myšlenka, pocit, vjem, fyzický objekt nebo naše tělo či jeho část. Může to být i proces, dění nebo situace. Soustředit se lze na vše.

Začátečník se musí propracovat k hodinové meditaci a hodinové koncentraci. A to je běh na dlouhou trať, respektive, aby hodinu v klidu meditoval nebo se hodinu nepřerušeně koncentroval, vyžaduje pravidelné cvičení a celkem intenzivní snahu. V meditaci se sice nic nedělá, ale když jsem začínal, měl jsem problém se k tomu vůbec dostat a pak i sedět a jakoby nic nedělat déle jak pět nebo deset minut. Standardní výchova a vzdělání neučí o lidské duši a mysli a tak znalosti a metody jak se sebou zacházet a jak se rozvíjet, patří do ezoteriky, mystiky, duchovna a některých náboženství. Tyto činnosti tedy nepatří do norem, kterým společnost odpovídá a jsou tedy nezvyklé. Cvičení jsou tak novými zvyky.

Meditace a koncentrace člověku otevře cestu k vnitřnímu světu a k vnitřní síle, kterou bude rozhodně potřebovat.

Další praxe, kterou je důležité do začátku umět, je relaxace a také rozjímání, protože věnovat se hodinu nebo dvě přemýšlení o tom, jak univerzum vůbec funguje na své fyzické i duchovní úrovni, je v magii jednoduše nezbytné. A relaxace je potřeba, protože mnoho psychického napětí se drží ve svalech a tělo je zapotřebí zprůchodnit, uvolnit a hlavně uvědomit. Relaxovat lze všude, třeba v dopravním prostředku, ale ideálně v leže na zádech na podlaze. Principem je uvědomit si a uvolnit veškeré napětí, ať už jde o myšlenky, emoce nebo svaly. Při relaxaci lze poznat jaké myšlenky či obsahy souvisí s napětím ve svalech a tak má tato praxe přesah do sebepoznání. Podobně i koncentrace.

Tyto čtyři praxe jsou základ a do něho pak děláte experimenty, další cvičení a pokročilé praxe, čtete magické texty a zkoumáte, co vás zrovna zajímá a volá. Ze začátku jsou skoro všechny praxe cvičením sebeovládání a vůle, protože je člověk navyklý žít jinak a duchovno mu v podstatě mění jeho životní styl a návyky. Respektive pokud nemá magii a spiritualitu jako zájmovou četbu, věnuje svůj volný čas cvičení a praxi, aby došel poznání v co nejkratším čase.

 

Duchovní svět se oslovuje duchem a svého ducha musíte nejdříve poznat.

Jak chcete vidět něco, co je uvnitř? V meditaci se musí přestat dělat všechno, co se dělá, a od všech činností a procesů postupně upustit. Jednoduše se nechat překvapit tím, co bude na konci této cesty a co se bude vnímat, když se nebude nic vytvářet, směřovat a omezovat.

Duchovním zrakem uvidíte jemné formy, strukturu a jemnou hmotu. Nejen svých vlastních jemnohmotných těl, počínaje emocionálním a mentálním, ale i svého okolí, předmětů, krajin a bytostí. Vize či imaginace odhaluje další rozměr světa, který má původ v duchu a formách, které utvářejí vše. Představivost či postaru obrazotvornost je magická, protože dokáže vytvářet formu pro ducha a duši. Vize nám způsobují určité stavy a udržování obrazů či série obrazů zase určité stavy navozuje. Imaginace je tak další praxe, kterou použijete ke svém rozvoji a sebeutváření.

Kupříkladu si představujeme své tělo zdravé a dokonalé, emoce v rovnováze a v pozitivních pocitech a mysl klidnou a otevřenou. Tuto představu udržujeme a spojujeme se s ní. Můžeme jí vdechovat a vydechovat. Nabíjet se jí a představu postupným opakováním cvičení realizovat. Právě až pravidelnost opakování má formující účinek a vytváří pozitivní efekt v životě a sebepojetí. Ztotožňovat se můžeme s čímkoli a tuto schopnost použijete vědomě a ku prospěchu svého vývoje a snažení.

Duch a duše mají vliv na tělo a všelijak do něj působí, ale tělo může mít vliv na duši i na ducha, protože jak dole, tak i nahoře. Lidské tělo je tak zcela žádoucí zkoumat skrze různé pozice a rozpoznat s čím a jak souvisejí jednotlivé pósismy a mudry.

Člověk je mikrokosmem, tedy makrokosmem v malém. Je vrcholem přírody a nejsložitějším a nejsofistikovanějším tvorem. Příroda nemá široko daleko jiného prostředníka s nebesy, duchem a rozumem, který by ji přetvářel a formoval. V magii je nutno chápat rozum jako božský. Jak píše Agrippa, je hlavním divotvůrcem v nás.

Jemnohmotné sféry jsou součástí kosmu – univerza – a vytvářejí prostředí pro jemnohmotný život a bytosti. Člověk existuje v určité škále univerzálního rozumu a potenciálu inteligence a má tak nad sebou vyšší bytosti a transcendentnější formy bytí, než je on sám. Jako má pod sebou rozumově nižší entity a formy bytí.

Zde také leží vůbec význam duchovního vývoje, který směřuje k duchovně dokonalé nejvyšší bytosti, respektive formě nejvyššího bytí. Duch je schopný cestovat obecnou strukturou rozumu, bytovat na vyšších rovinách a dojít svého původu a podstaty, který je daleko za lidskou úrovní, respektive běžnou normou. A to by měl být také výsledek meditace: Uvědomění si božství – transcendentního a vyššího já. Používá se pro to hodně slov, ale důležitá je zkušenost a její integrace v kontinuálním spojení vyšší složky s nižší složkou. Poznání bez realizace není úplné, neprostupuje všemi rovinami a tak i sebepoznání bez seberealizace není završené a dokonalé. Osvícený intelekt musí uvést světlo do svých emocí a prožívání a nakonec i těla.

Magické zasvěcení není o ničem jiném než o proniknutí vlastního ducha k základu a původu, protože zde leží podstata magie jako božské a utvářející síly. Jeden egyptský text hovoří o bohu magie jménem Heka, který byl dávno před všemi bohy a že on všem ostatním udělil jejich síly a úřady. Představa magie jako prvotní stvořitelské síly, která je natolik prvotní, obecná či originální, že vše, je od ní a z ní odvozené a vytvořené, není tedy nijak nová. Filosofická jednota. Archetyp. Tvůrce, kterého je člověk pozemským obrazem či lépe zbytostněním. Nositel rozumu je i nositelem jeho Archetypu.

 

 

Rozum či božského ducha rozlišujeme na inteligence a jejich sféry, ale skutečnost je podstatně širší a rozvinutější.

Tradiční mapy sfér, světů a rozměrů jsou spíše symbolické a slouží k předání chápání světa jako struktury s více prostory a rozměry od jemnějších po hrubší. Jaký svět ve skutečnosti je, musíte poznat sami skrze svoji zkušenost. Aristoteles třeba napočítal přes padesát sfér. Různé systémy mají odlišné pojímání světa, čili neexistuje správný a plně odpovídající model, pouze realita a žitá zkušenost.

Práce s planetami a průchod jejich sférami do věčnosti k archetypu je mapou božského rozumu či obrazně řečeno toho, co a jak by v egyptském pojetí Heka nebo v křesťanském pojetí Bůh udělil. A soustava těles putujících po nebi, které je nahoře, se pro model či vyjádření tvořivé síly neviditelného kosmu, jako obecného rozumu, jeví příhodně. Sedm inteligencí není jen planetami, ale mají vládu nad přisouzenými kvalitami. Jde o magické planety, božské bytosti či části jednoho obecného rozumu. Respektive jeho dynamické části, protože mapa pokračuje statickou sférou hvězd a dále neviditelnou nebeskou sférou, které mají taktéž své inteligence, až je nakonec sféra Boha či Tvůrce a jeho kreativních sil. Jedná se tedy o mapu s deseti sférami, které působí na člověka a zemi a které mu jsou rozumově nadřazené. Mapu deseti druhů a způsobů magie či obecných prvků a oblastí univerzálního rozumu. Deset hladin jednoho tvůrčího potenciálu, který se projevuje v člověku i přírodě.

Mapa popisuje určitý směr, ale člověk může jít i jinam nebo jinudy a map je tedy mnoho. Skutečnost jedna. Navíc každému se může jevit trochu jinak, dle jeho dispozic a charakteru. Magické systémy různých kultur popisují vyšší svět víceméně podobně a tak se může jednat v zásadě o mnohem starší myšlenky či způsoby uvažování a vnímání, které byly před tradicí a jejími modely. Adept kráčí nejdříve ke svému původu, zdroji a obecnému tvůrci. Odtamtud lze spatřit veškeré stvoření se všemi bytostmi a stát se Mágem.

 

Některé moderní systémy vypouštějí vcelku důležitý prvek: v Liber Juratus než se přistoupí k evokaci, musí mít člověk pantakl Boha – Sigilum Dei a také jeho vizi. V Šalamounových Klíčích mají pečeť, která působí na všechny duchy a ovládá je. Východní systémy mají zase jedno stvořitelské písmeno či jednu slabiku, kterou je tak možné činit vše a na vše ji použít. Symbol nejvyššího duchovního bytí, absolutního zdroje a počátku všeho, může mít různé formy, ale praxe je stejná, používáme jednu věc na vše a všechno.

Prvotní či nejvyšší vzor, charakter – archetyp – by měl být obsahem mnohých rozjímání, než se přistoupí k jeho materializaci a zpodobnění v konkrétní formě. Nejvyšší duchovní bytí je zároveň cílem a tedy i důvodem k jakékoli magické práci a cvičení.

Úsilí o božské vize a zjevení by nemělo v počátku cesty vůbec chybět. Naopak je to cíl a vůbec smysl rozjímání. Ono každé cvičení má svůj transcendentní cíl, respektive ten jeden cíl, ke kterému se akorát kráčí jinou cestou anebo spíše skrze jinou metodu.

Dle Arbatela nejdříve žádáte Boha, aby Vám seslal anděla, který vás povede a bude Vám radit.

Dle P. B. Randolpha je pak důležité spojit se s nebeskou hierarchii a začlenit se do obecného řádu.

Cestovat po sférách, invokovat, evokovat a materializovat duchovno v symbolech a objektech můžete hned od začátku, netřeba čekat, třeba experimentovat a zkoušet.

Repetici slov, vět či textů pro navození žádoucích stavů uvnitř nebo vně. Soustavu pohybů. Rituálních úkonů. Dechových cvičení. Jednoduše cokoli. Neklaďte si v praxi omezení, zkoušejte vše, výsledek vás poučí a povede dál.

 

Přírodu kolem můžeme rozlišit na živly: Oheň jako horký a suchý, vzduch jako horký a vlhký, vodu jako studenou a vlhkou a zemi jako studenou a suchou. Vyplývá to z vnímání a smyslů, protože těmi rozlišujeme stavy a procesy jako ohřívání, ochlazování, zvlhčení či vysoušení. Živly jsou způsob jak vnímáme. Jak fyzickou, tak i duševní a duchovní přírodu – univerzum. Živel nabývá za fyzickou rovinou abstraktnější formy až po čistě duchovní vzor. Poznání o živlech začíná pozorováním jejich hmotných projevů a imaginacemi jejich obrazů a vjemů: horko, chlad, lehkost, tíha. Koncepce živlů počítá s dvěma základními silami – spojováním a rozdělováním.

Uchopení stavů a procesů jednotlivých živlů a dvou základních sil umožní přímou práci s vnitřním i vnějším kosmem. Koncentrujte živly a jejich síly a pozorujte své výsledky. Volejte živlové duchy na příhodných místech, v přímé přítomnosti či větším projevu jejich živlu. Ztotožňujte se dle potřeby s jednotlivými živly a jejich životem – vytvořte si živlová těla. Usilujte o živlovou rovnováhu a celkovou harmonii. Zkoumejte živlové dvojice i trojice. Nakonec všechny čtyři zároveň a jejich možné uspořádání a formace. Imaginací a vhledem pronikněte do jejich sféry a duchovního rozměru.

Při rituálu evokujte živly do světových stran a imaginujte na horizontu krále jednotlivých živlů, požádejte každého z nich o duchy, kteří by vás učili živlovou magii a nechte je vyvstat ve vaší blízkosti před rituálním kruhem, králům poděkujte a nechte je odejít zpátky do jejich sféry. Přiděleným duchům pak naslouchejte, kdykoli se budete chtít naučit něco nového.

Rituální forma je jen na vás.

 

Všeobecná hierarchie duchů a entit je jednou velkou a nadčasovou pamětí, která v různých intenzitách působí a propojuje se, aby vytvořila realitu s veškerým děním, jak ji známe. Siločáry skutečnosti lze nahlédnou a veškerou paměť všech forem jedné velké mysli vzpomenout. Entity jsou živou a kreativní paměti a nesou konkrétní části božského rozumu, který dále působí. Člověk má svobodu svoji paměť rozšířit a dosáhnout paměti Boží, respektive roviny všech možný vzorů a jejich konkretizací.

Ztělesňování vlastních duchovních kvalit je velmi specifické a tak není neomezená kapacita pro realizaci boží moudrosti. Mág musí volit, co bude a co už nebude. Jeho charakter a jeho život mu s volbou samo sebou napomohou. Stejně tak i bytosti, které ho budou navštěvovat a zdržovat se kolem něj.

Rozlišování entit nacvičíte na svém vnitřním monologu a dění. Pokaždé, když budete něčemu uvnitř naslouchat, zkuste si uvědomit jakým hlasem je to sdělováno, jak asi vypadá ten, kdo daná slova pronáší, kde asi v mysli je a jaký má záměr, respektive co chce, aby se stalo. Opakující hlasy si zapište a rozjímejte jakého jsou charakteru a jaký měli vývoj, co se jim stalo a co udělali, že jsou jací jsou. Vnitřní hlasy a to jak se sebou jednáte a uvnitř mluvíte, uchopte a zkultivujte. Hlasům dáváte pozornost vy a pokud máte převážně negativní komentáře a poznámky, měli byste se zaměřit na pozitivní část sama sebe a udržovat svůj přistup v rovnováze nebo jednoduše řečeno v optimismu. Myšlenky, které promlouvají tak, že pozvedají z daného stavu, jsou to, na co se musíte zaměřit, abyste svou mysl navykli na otevřenost a zvyk v překonávání překážek a obecně pronikání ze stavu nevědomosti k poznání a moudrosti. V základu jen volíte, jaký hlas vás bude definovat a ovlivňovat. Uprostřed by mělo být vždy ticho a veškeré hlasy a myšlenky by měly být nahlíženy s odstupem a uvolněností, aby bylo dobře patrné, k čemu mysl a vnitřní dialogy míří, popřípadě jaké emoce a tenze vyvolávají nebo chtějí vyvolat. Cvičením postupně rozeznáte vnitřní rozložení kvalit v bezprostředním či tzv. osobním astrálu. Další stupeň rozlišování pak jsou okolní a přidružené entity – průvodci, osobní duchové, atp..

 

Duchovní průvodci a andělé mohou komunikovat skrze sny a tak je vhodné veškeré snění zaznamenávat a verbalizovat každé ráno nebo i v průběhu noci. Speciální sny člověka změní a posunou jeho vnitřní svět na cestě dál. Ve vědomých snech se pak doporučuje pracovat se živly a poznávat veškeré procesy snového tvoření. Mezi spánkem a bděním lze z těla vycestovat a navštěvovat další sféry a vyhledat tak místa moudrosti a magického učení. Spánek je pro duchovně praktikujícího období transcendence a učení se skrze hlubší úrovně vlastního bytí. Formy zpracovávaných myšlenek mohou být uchopeny ve větší abstrakci a složitosti. Proto snění rozvíjejte hned od samého začátku svojí cesty.

Jakmile s magií začnete a vydržíte na její cestě, přijde den, kdy budete vědět a experimentování a cvičení se promění v magickou práci. Důležité je nepřestat a vše, co se na cestě objeví, pochopit jako příležitost k sebezdokonalení a sebepřekonání. Každý den být lepším než včera je hlavním heslem vývoje. Kolečka se mohou otáčet klidně pomalu, ale důležité je, aby se otáčela správně. Každý večer si zapište své poznatky a myšlenky, heslovitě či v textech, udržujte kontinuitu zápisů a za nějaký čas budete mít důkaz svého vývoje. Postačí mít jeden sešit, zepředu denní zápisky o svém vývoji a zezadu zápisky snů a nočních myšlenek.

Psaním se přimějete k důslednější formulaci svých zkušeností a naučíte se verbálnímu uchopení vnitřního světa.

 

Závěrem zbývá říct, že magický vývoj je o uchopení momentálního poznání o světě a jeho rozšíření, transcendenci či jednoduše překonání. A toto se neustále opakuje. Cyklus nabývání poznání a jeho opouštění pro poznání nové a vyšší, je přirozený. Stavy, kdy přicházejí pocity, že se začíná s pochopením zase od začátku, budou tedy časté a zpočátku intenzivní. Málokdy se stává, že člověk pronikne světem hned na začátku a není tedy v procesu a cyklu poznávání. Vetšinou je začátek o pokusu a omylu a jejich nekonečném opakování. Magické zasvěcení je dlouhodobý proces, kdy se z malé osobnosti stává velký Bůh. Každá pozice v hierarchii a každý charakter musí být obsáhnut a poznán. Cesta k prvotnímu archetypu nemusí být postupná, ale jeho následná realizace probíhá v čase a tak proces vývoje v nižších složkách člověka probíhá postupně. Proces poznávání a nabývání vědění se musí ze začátku nastartovat praxemi a úsilím. Člověk se musí uchopit, ovládnout a vymanit z dosavadních návyků a přestat s podléháním myšlenkám, pocitům, nutkáním a tenzím. Musí vnímat a pochopit, co se s ním děje a v jakém stavu a fázi se nachází. Z každého stavu lze vyjít, pokud je vůle ke změně. Vůle k poznání musí být vyjadřována opakovaně, dokud se nestane prioritou s patřičnou odezvou od duchovního světa. Před každou praxí a činností tuto vůli upamatujte a ostatní záměry učiňte vedlejšími. Nechť je v začátku veškerá vaše činnost součástí jednoho velkého rituálu, který vám přinese poznání toho, kdo jste, kde jste, odkud jste přišli, co tu máte dělat a kam jdete.

Z vašeho poznání pak vyplyne magie.

 

 

Shrnutí:

Ze všeho nejdříve si tedy stanovíte cíl dojít svého původu – archetypu.

Následně rozvíjíte svůj vhled a práci se sebou skrze meditaci, koncentraci, rozjímání a relaxaci.

Studujete magické texty a systémy. Zkoušíte další praxe jako jsou dechová cvičení, inkantace, imaginace, pósismy, atp.

Vhledem rozlišíte živly, jemné sféry a entity. Naučíte se vyvolávat živlové procesy a stavy. Začnete cestovat, invokovat, evokovat a materializovat duchovno v odpovídajících symbolech, předmětech a objektech. Meze určuje pouze poznání.

Zvolíte si jednu mapu univerza a budete dle ní postupovat k vytyčenému cíli a projdete sférami až k jejich prapočátku.

Dosáhnete magického zasvěcení – nejvyššího bytí a jeho kreativní síly – magie.

Pak víte, kdo jste, odkud jste přišli, co máte dělat a kam jít.

Poznání realizujete.

 


 

Rozvoj astrálních smyslů – vyššího vnímání

Minimum magie v devíti bodech

Živlové krajiny – Imaginační cvičení

Magická invokace

Magické zrcadlo – Teorie a praxe

 

Zmíněná literatura:

Heptameron aneb základy magie – Petrus von Abbano

Okultní Filosofie – Heinrich Cornelius Agrippa

Soukromá tajemství o eulidských mysteriích – Paschal Beverly Randolph

Z Magie starých – Arbatel

Liber Juratus Honorii

Clavicula Salomonis

Heka

 


Diskuze k článku:

avatar
666
  Subscribe  
Upozornit na