Jasnovidnost můžeme obecně popsat jako schopnost vidět nebo znát budoucnost. Existuje však širší definice, kterou zastává okultní filosofie či magie: Jasnovidnost je schopnost vidět budoucnost, minulost i přítomnost, včetně všech bytostí a věcí do nejhlubších detailů. Pokud by měl jasnovidec dostatek času, logicky by došel k vševědoucnosti, protože by nebylo ničeho, co by nevěděl do všech důsledků, detailů a jednotlivostí.
Beletrie ani náboženská literatura toto téma zdaleka nevyčerpala. Zaměření jasnovidnosti u jejich postav, přestože u některých dosáhne i vševědoucnosti, bývá konkrétní a vztažená k blízkým osobám, kolektivům a událostem – zůstává v omezeném rámci a často nijak zásadně neproměňuje popisovanou literární skutečnost.
Starobabylonský epos o stvoření světa – Enuma Eliš a starořecký epos o původu bohů – Theogonia, se liší v mnoha věcech. Jádro obou příběhů je stejné. Vypráví o zrodu bohů a vývoji jejich vztahů. Personifikovaní bohové mezi sebou odehrávají v podstatě to stejné drama: Nejdříve se vypráví o prvních bozích a sporu mezi mužem reprezentujícím hořejší (Apsú a Uranos) a ženou reprezentující spodní (Tiamat a Gaia). Jejich spor vyřeší jeden z jejich potomků (Ea a Kronos). A zplodí se svojí manželkou (Damkina a Rheia) syna, který se ujme vlády (Marduk a Zeus). Ten svoji vládu obhajuje proti ostatním, vítězí a je oslavován jako nejvyšší mezi bohy.
Cesta má své fáze. Ty jsou signovány aktivitou, kterou jednotlivec vykonává. Popis cesty a charakteru jednotlivých úrovní magického poznání a tedy i zasvěcení, může být návodný a užitečný. Každý jde po cestě svým tempem, jak mu osud přeje. Netřeba se hnát, ale netřeba zaostávat. Stupně od sebe nejsou stejně vzdáleny, mají obecnou povahu a lze si je představit na vývojové exponenciále, kdy sedmý post je branou k maximální aproximaci božského vědomí :-)
Následující text je překlad rituálu z Řeckých magických papyrů. Soubor papyrů různé datace, kdy některé pocházejí z prvního století před našim letopočtem a jiné byly napsány až ve čtvrtém století našeho letopočtu. Text rituálu označeného jako PGM III. 494-611 nese krom rysů helenizovaného Egypta a blízkého východu i transformovanou, časem naředěnou a mírně zpřeházenou koncepci nebo spíše magickou formu funerálního textu Am-Duat, který je o celé tisíciletí a půl starší.
Myslet si, že jsme ve vesmíru sami, je dnes už spíše doménou náboženství. Dřív to bylo naopak. Na mimozemský život se věřilo. V současnosti to vypadá spíše tak, že jen ortodoxní či fanatický jedinec nepřipouští myšlenku, že člověk není ve vesmíru sám. Přesto jsme zatím nikoho neviděli. Meteority obsahují sloučeniny potřebné ke vzniku života a sice zatím neznáme ten správný recept na prapolévku, v které začaly dvě položivé části tvořit život celý, jsme k odhalení jeho vzniku stále blíže a blíže a tak možnost, že se to stalo někde jinde a někdy jindy, je už nejen více než pravděpodobná, ale spíše zcela jistá.
Brána k Opravdovému Zasvěcení od Františka Bardona je skvělá knížka. Obsahuje spoustu cvičení, magických popisů, vhledů a poznatků.
Duchovní a spirituální filmy zobrazují kousek neviditelného světa a jeho fungování, případně vystihují ve svém příběhu odvěká témata, která jsou veskrze lidská a tedy aktuální i v současnosti.
Poslední komentáře