Slovo je smysl a význam. Nemá zvuk ani obraz. Je informací, potencí k existenci, možností kreace. Něco již řečeno bylo, o něčem se mluví a mnohé bude teprve vyřčeno. Slovo má svoji formu, záznam, projevení do konkrétního času a prostoru, zvukem nebo obrazem. Záznam slova je cestou (odtud tam a odtama sem) k jeho smyslu a významu. Je snahou a touhou vyléčit nevědomost, a nechat opět vzpomenout nebo aspoň upamatovat. Není v moci jakéhokoli záznamu, aby odhaloval, neb je obalem a šatem. Nemůže vyléčit nemoc, pouze utišit.

Smysl a význam je z jednoho obecného důvodu skryt, okultní, ezoterický a tajný: není ničeho, co by dokázalo odhalit pravdu, protože nemá ani zvuk, ani obraz, ani počet, a sama tak zůstává nezahalená. Člověk se jí však sám může uzavřít, obalit se před ní, uchránit se jí, a to je nemoc nevědomosti, kterou psané a mluvené slovo pouze ztiší, ale jeho samotného neodhalí. A proto on jí nebude vidět a bude ji popírat, přestože je nepopiratelná a zjevná. Nevědomost je volba.

Slovo je potencí, nevyřčené jsoucí bez své existence jako možnost ke stvoření a vyřčené tvořící svůj význam a naplňující svůj smysl, přechází z věčnosti do uskutečnění v čase, kde žije svým vlastním životem.

Mluvit znamená tvořit, uvést v život a uskutečňovat.

Chvála tichem nevyslovitelnému a nestvořenému.