„Nuže?“ – ptali se pánové jako jedněmi ústy, když profesor Goclenius vstoupil s nápadně rozrušenou tváří rychleji, než bylo zvykem, „nuže, vydali vám dopisy? Je už Jan Skoper na cestě do Evropy? Jak se mu daří? Došly s ním také sbírky?“ – volali všichni jeden přes druhého.„Jen toto zde,“ řekl vážně profesor a položil na stůl svazek spisů a lahvičku, v níž byl mrtvý bělavý hmyz velikosti roháče, „čínský vyslanec mi to odevzdal osobně s tím, že přijel dnes oklikou přes Dánsko.“

Pokračování…