Pantákly Claviculae Salomonis lze rozdělit do několika typů. Následující text se věnuje těm, které dle S. L. M. Matherse používají mystické charaktery planet.
Ve vnitřním kruhu je vždy osm symbolů vepsaných v osmi paprscích vystupujících ze středu. Jednoduše čtyři zkřížené čáry a konec každé z nich má speciální znak, sigil či symbol. V každém rukopisu se trochu liší, některé rukopisy jsou v tomto ohledu opravdu umělecké a tak není moc překvapivé, že člověk musí nějaký ten čas vše zkoumat a srovnávat, než mu to dojde. Tyto obrazce už přece odněkud zná a jsou mu povědomé. Respektive část z nich jsou charaktery odvozené z geomantických figur, jak o nich pojednává Henricus Cornelius Agrippa z Nettesheimu v druhém svazku Okutlní Filosofie.
Pro rozbor všech pantaklů tohoto typu byl použit rukopis od Zecorbeniho (Aub24), který považuji za nejvíce věrný opis ztraceného originálu Šalamounova Klíče. Ostatní rukopisy mají větší chybovost a hlavně i onu uměleckou stránku, kdy již není zcela jasně poznat, že jde o charaktery odvozené z geomantických figur. Krom těchto charakterů jsou v pantáklech přítomny i sigila vzniklá spojením ať už symbolů nebo písmen anebo jsou na konci paprsků i přímo symboly planet či planetárního génia.
Čtvrtý Pantákl Jupitera mě oslovil a když jsem shlédl další varianty, krom té od S. L. M. Matherse, všiml jsem si, že jméno Adoniel chybí a čtverce vypadají pokaždé jinak. Rozhodl jsem se tedy zapátrat a po dlouhé odmlce se opět vmyslit do renezanční kabalistické magie.
Od roku 2010 se českými médii nese zpráva, že v Polynésii roznáší dárky velký krab a kdo na něj nevěří, toho rozstříhá svými klepety. Poměrně děsivá a brutální výhružka odstrašovala jako kletba všechny, kdo mohl takové tvrzení ověřit a tradovala se až do vánoc 2023. Třináct let. Žádná taková tradice neexistuje. Vše je produktem omylu z knihy Malá encyklopedie vánoc z roku 2002, která posloužila jako zdroj pro výstavu Vánoce ve světě. Z výstavy pak udělala reportáž Tv Nova. A tak vznikla česká vánoční lež o tom, jak v daleké Polynésii nosí po ostrovech dárky velký krab.
Starobabylonský epos o stvoření světa – Enuma Eliš a starořecký epos o původu bohů – Theogonia, se liší v mnoha věcech. Jádro obou příběhů je stejné. Vypráví o zrodu bohů a vývoji jejich vztahů. Personifikovaní bohové mezi sebou odehrávají v podstatě to stejné drama: Nejdříve se vypráví o prvních bozích a sporu mezi mužem reprezentujícím hořejší (Apsú a Uranos) a ženou reprezentující spodní (Tiamat a Gaia). Jejich spor vyřeší jeden z jejich potomků (Ea a Kronos). A zplodí se svojí manželkou (Damkina a Rheia) syna, který se ujme vlády (Marduk a Zeus). Ten svoji vládu obhajuje proti ostatním, vítězí a je oslavován jako nejvyšší mezi bohy.
V popisku k pantáklu se píše:
Výsledek ankety ve skupině Magie na facebooku. 132 respondentů odpovědělo na tři jednoduché otázky, které jim byly položeny při vstupu do skupiny. Všechny odpovědi jsme zveřejnili v předchozích článcích. Při pročítání odpovědí se určité pojmy opakují a je možné je sdružit do tématických okruhů, kde jsou jednotlivá témata provázána a sobě podobná. Respektive spolu souvisí a zároveň je jim možné přiřknout určitou společnou charakteristiku – základní téma.
Jeden z workshopů na Solar Plexu byl o rozjímání o hebrejských písmenech a tarotu v Ilanu – stromě života. Respektive jeho modelu ze 17. století, který je v současnosti velmi populární a nabývá mnoha různých variant a forem. Kabalistický strom byl rituálně položen na podlaze, aby se v něm dalo chodit a do jednotlivých stezek byly vloženy taroty na základě korespondence s hebrejskými písmeny. Lasenicův i Crowleyho tarot se v přiřazení písmen liší. Hlavním smyslem workshopu bylo projít si stromem, popřemýšlet o stezkách mezi jednotlivými kvalitami v Sefirot a pak určit, zda k nim více patří tarot Lasenice nebo Crowleyho anebo pouze a jenom hebrejské písmeno. Ke každému písmenu byly popisky, jednotlivé karty byly vytisknuté na papíru formátu A4 a na rozjímání bylo času dle potřeby. 
Poslední komentáře