Ke konci teenage magického období jsem samo sebou evokoval, ale nebyl jsem sám o sobě moc přesvědčenej a zároveň byl skeptickej ke všemu. Stalo se tak, že po půlnoci, po vydatném dešti, jsme přijeli s kamošem na lesní flek na cigáro a protože bylo pořád dost pod mrakem a čas od času ještě zamžilo, nejelo podél lesa žádné auto a široko daleko nikoho nebylo.
Jako obvykle jsme kecali o duchovnu a při rozhovoru mě napadlo, že bych mohl zkusit evokovat les, aby se i něco dělo, ovšem kolega byl spíš na jiné věci a nepřestával mlít pantem. Už si nepamatuji moc o čem to bylo, ovšem to důležité se stejně stalo jinde a jinak.

Byl jsem tehdy „unhinged practicioner“, čili jsem neřekl, že zkusím evokovat a ve své imaginaci jsem kruh vytvořil pouze pro sebe. Což byl spíš moment, kdy jsem si řekl, že je třeba zjistit, jestli se to děje jen v mé hlavě a tedy jen mě anebo se to prostě děje venku a já to jen vnímám v hlavě. A na kom jiném vyzkoušet tento neetický experiment než na duchovním člověku, který by případně měl být taktéž vnímavý.

Pokračování…