Ke konci teenage magického období jsem samo sebou evokoval, ale nebyl jsem sám o sobě moc přesvědčenej a zároveň byl skeptickej ke všemu. Stalo se tak, že po půlnoci, po vydatném dešti, jsme přijeli s kamošem na lesní flek na cigáro a protože bylo pořád dost pod mrakem a čas od času ještě zamžilo, nejelo podél lesa žádné auto a široko daleko nikoho nebylo.
Jako obvykle jsme kecali o duchovnu a při rozhovoru mě napadlo, že bych mohl zkusit evokovat les, aby se i něco dělo, ovšem kolega byl spíš na jiné věci a nepřestával mlít pantem. Už si nepamatuji moc o čem to bylo, ovšem to důležité se stejně stalo jinde a jinak.
Byl jsem tehdy „unhinged practicioner“, čili jsem neřekl, že zkusím evokovat a ve své imaginaci jsem kruh vytvořil pouze pro sebe. Což byl spíš moment, kdy jsem si řekl, že je třeba zjistit, jestli se to děje jen v mé hlavě a tedy jen mě anebo se to prostě děje venku a já to jen vnímám v hlavě. A na kom jiném vyzkoušet tento neetický experiment než na duchovním člověku, který by případně měl být taktéž vnímavý.
V podcastu Tekutá krajina padl dotaz na spojení čajoven a ezoteriky v kontextu hospod… a tak jsem zavzpomínal na své začátky a pokusil se to verbalizovat, než se to ztratí jako slzy v dešti.
Pokud chcete zlepšit svůj stav pomocí dechu, zkuste následující praxi.
Jasnovidnost můžeme obecně popsat jako schopnost vidět nebo znát budoucnost. Existuje však širší definice, kterou zastává okultní filosofie či magie: Jasnovidnost je schopnost vidět budoucnost, minulost i přítomnost, včetně všech bytostí a věcí do nejhlubších detailů. Pokud by měl jasnovidec dostatek času, logicky by došel k vševědoucnosti, protože by nebylo ničeho, co by nevěděl do všech důsledků, detailů a jednotlivostí.
Starobabylonský epos o stvoření světa – Enuma Eliš a starořecký epos o původu bohů – Theogonia, se liší v mnoha věcech. Jádro obou příběhů je stejné. Vypráví o zrodu bohů a vývoji jejich vztahů. Personifikovaní bohové mezi sebou odehrávají v podstatě to stejné drama: Nejdříve se vypráví o prvních bozích a sporu mezi mužem reprezentujícím hořejší (Apsú a Uranos) a ženou reprezentující spodní (Tiamat a Gaia). Jejich spor vyřeší jeden z jejich potomků (Ea a Kronos). A zplodí se svojí manželkou (Damkina a Rheia) syna, který se ujme vlády (Marduk a Zeus). Ten svoji vládu obhajuje proti ostatním, vítězí a je oslavován jako nejvyšší mezi bohy.
Cesta má své fáze. Ty jsou signovány aktivitou, kterou jednotlivec vykonává. Popis cesty a charakteru jednotlivých úrovní magického poznání a tedy i zasvěcení, může být návodný a užitečný. Každý jde po cestě svým tempem, jak mu osud přeje. Netřeba se hnát, ale netřeba zaostávat. Stupně od sebe nejsou stejně vzdáleny, mají obecnou povahu a lze si je představit na vývojové exponenciále, kdy sedmý post je branou k maximální aproximaci božského vědomí :-)
Myslet si, že jsme ve vesmíru sami, je dnes už spíše doménou náboženství. Dřív to bylo naopak. Na mimozemský život se věřilo. V současnosti to vypadá spíše tak, že jen ortodoxní či fanatický jedinec nepřipouští myšlenku, že člověk není ve vesmíru sám. Přesto jsme zatím nikoho neviděli. Meteority obsahují sloučeniny potřebné ke vzniku života a sice zatím neznáme ten správný recept na prapolévku, v které začaly dvě položivé části tvořit život celý, jsme k odhalení jeho vzniku stále blíže a blíže a tak možnost, že se to stalo někde jinde a někdy jindy, je už nejen více než pravděpodobná, ale spíše zcela jistá.
Poslední komentáře