Alegorické popisy zvířat, rostlin a kamenů shrnují vědění o světě v jeho materiální i duchovní rovině.
Physiologus byl napsán v druhém století našeho letopočtu v řeckém jazyce anonymním autorem. Od té doby se přeložil do mnoha jazyků a stal se oblíbenou knihou středověku, kterou doplňovali komentáře s odkazy na biblické příběhy a křesťanskou věrouku.
Pro překlad byla zvolena arménská verze bez průpovídek církevních otců, kterou do angličtiny přeložil a zdarma poskytl Robert Bedrosian. Česká verze, kterou lze najít pouze v knihovnách, protože je neprodejní, byla přeložena z německého manuskriptu a není původní řecké variantě, která se bohužel nedochovala, úplně nejblíže.
Každá kultura si totiž přidávala nějaké zvíře, kámen či lokalitu a vůbec samotné ilustrace jsou dílem až devátého století, Physiologus tak byl jednoduše napříč časem aktualizován, doplňován a rozvíjen. Arménská verze je dle odborníku nejvíce podobná té původní řecké. Příkladem může být třeba Štítová-želva – Aspidochelone, která je v latinském rukopisu pozměněna na velrybu a tak od ní odvozené rukopisy přejímají Aspidochelone jako velrybu. Včetně onoho německého, který byl přeložen do češtiny.
Překlad na Zřídle je z angličtiny, do které byl přeložen z klasické arménštiny bez doplňujících komentářů.
Následují tak alegorické příběhy se středověkými iluminacemi, které celé dílo skvěle doplňují.
Alchymické motivy se nezapřou a v pozdějších dílech alchymie a magie jsou zde obsažené příběhy citovány anebo brány jako zcela jasné a známé. Physiologus tak nelze chápat jako soubor vědomostí o fyzické přírodě, ale jako duchovní či magickou skutečnost oděnou do příběhů zvířat, kamenů a stromů.
Redakce Zřídla Vám přeje přijemné čtení a rozjímání.
Sluneční ještěrka
Ještěrka, zvaná také ještěrka sluneční. Když zestárne a její obě oči se zkazí a ona nevidí sluneční světlo, jaké řešení vymyslí v souladu se svou krásnou povahou? Jde a vyhlédne si zeď, která je obrácena k východu. Když pak vyjde slunce, sluneční ještěrka otevře oči. Prohlédne a omládne.
Lev
Začněme lvem, který je králem všech zvířat. Má tři neobvyklé vlastnosti. Za prvé, když jde lev po cestě a dorazí k němu pach lovců, zakryje ocasem své stopy, takže lovci nemohou jít po stopách až k jeho doupěti a polapit ho.
Druhý rys lvů je tento: když spí, zůstávají jejich oči otevřené.
Třetí rys: když lvice rodí, mládě se narodí mrtvé. Lvice sedí a chová ho, dokud třetího dne nepřijde otec, nedýchne lvíčeti na čelo a nepřivede ho k životu.
Antilopa
Existuje zvíře zvané antilopa, které se podobá malému jelenovi, ale je zuřivé. Lovci ji nedokážou snadno ulovit. Antilopa má dlouhé rohy, které jsou podobné pilám, a to do té míry, že dokáže přeříznout i velmi velké stromy. Když dostane žízeň, jde k řece Aratsani (východní Eufrat) a napije se vody. V té oblasti rostou keře s malými větvemi, kterým se říká ježaté keře. Antilopa začne do ježatých keřů vrážet hlavou a její rohy se zamotají do konců větví. Uvízne. Začne výt, protože se chce vyprostit, ale nemůže. Její křik uslyší lovec, přijde a zabije ji.
Ohnivé kameny
Existují kameny, mužské a ženské, které produkují oheň. Dokud jsou od sebe odděleny, nikde oheň nevytvoří. Na druhou stranu, jsou-li samec a samice blízko sebe, oheň vyšlehne a hoří na mnoha místech.
Serra, neboli pila
V moři žije tvor, kterému se říká pila. Má dlouhé ploutve (nebo křídla). Když vidí plující loď, snaží se napodobit námořníky a plave naproti lodi, jako by s ní soupeřil. Toto soupeření trvá 30 nebo 40 stadií, ale pak se unaví. V tu chvíli stáhne křídla dolů a dovnitř a vlny ji odnesou zpět na původní místo.
Kaladrius
Existuje pták zvaný kaladrius, který je celý bílý a nemá na sobě vůbec žádnou černou barvu. Trus z jeho střev je lékem na slabé oči. Vyskytuje se všude na královských dvorech. Kdyby někdo onemocněl smrtelnou chorobou a přinesli by mu toho ptáka, odvrátí-li od nemocného tvář, každý pochopí, že ten člověk zemře. Na druhé straně, pokud bude dotyčný žít, bude kaladrius hledět do tváře té osoby a nemocný bude hledět na kaladria. Pak pták pohltí onu nemoc, nemocný člověk nemoc překoná a přežije.
Pelikán
Pelikán je pták, který velmi miluje své děti. Poté, co se mláďata narodí a trochu odrostou, plácají svou matku a otce po tváři. Rodiče jim to vrátí a zabijí je. Pak v lítosti a zármutku truchlí tři dny a říkají: „Ó, proč jsme zabili své vlastní děti?“ Třetího dne přijde matka, rozřízne si bok a nechá svou krev stékat po tělech mrtvých mláďat. A to je přivede zpět k životu.
Sova
Říkaji, že Sova dává přednost noci před dnem.
Orel
Když orel zestárne, ztěžknou mu křídla a zrak se mu zakalí. Pak hledá pramen vody a vzlétá do éteru až do výšky slunce. Jeho křídla se od žáru spálí a jeho oči pronikne mdloba. Pak sestoupí do fontány, třikrát ponoří končetiny do vody a omládne.
Fénix
V Indii žije pták, kterému se říká fénix. Po 500 letech se vydává na libanonské stromy a svá dvě křídla naplní kadidlem. Pak jde a oznamuje to knězi v Heliopoli (Arek, „Sluneční město“) v měsíci Phamenoth nebo Pharmuthi, tedy (v arménském měsíci jménem) Areg nebo Kaghots‘. Kněz, jakmile je informován, vstoupí do chrámu a naplní oltář vinným dřevem. Fénix výjde z města a jde k tomu oltáři, zapálí dřevo a obětuje se v něm. Ráno přijde kněz, prohledá oltář a najde tam v popelu červa. Druhého dne se červu vyvinou křídla, která fungují, a stane se z něj ptačí mládě. Třetího dne opustí kněze ve stejné podobě, jakou měl předtím, když přišel. Odlétá, aby se usadil na svém starém místě.
Dudek
Existuje pták, který se jmenuje dudek. Dudčí děti, když vidí, že jejich otec nebo matka stárnou nebo ztrácejí zrak, utrhnou rodičům křídla, olíznou jim oči a zahřejí je pod vlastním peřím. Udělají z nich mláďata a znovu je omladí
Onager
Physiologus říká, že divoký osel je vůdcem stáda. Když se klisně narodí samčí hříbě, otec tomuto hříběti ukousne a rozkouše varlata, aby se stádo nerozrůstalo jeho semenem a rodem
Zmije
Physiologus o zmijích říká, že když má samec pohlavní styk se samicí, děje se tak jejími ústy. Samice po spolknutí spermatu ukousne samci genitálie a drží je v tlamě. Ačkoli samec ví, že zemře, pokud bude se samicí – a chodí tam a zpátky mnohokrát – nakonec se nedokáže udržet. Je se samicí a zahyne. Jak už to tak bývá, samice nemá dělohu, v níž by mohla nosit své potomky, a tak když zmijí potomstvo vyroste, protrhne se matčiným bokem a vyjde ven touto cestou. Takto zmije zabíjejí své otce a také své matky.
Had
Physiologus říká, že had má tři pozoruhodné vlastnosti. Za prvé: když zestárne a zhorší se mu zrak a chce omládnout, bude se čtyřicet dní a čtyřicet nocí postit a provádět askezi, dokud mu nezačne povolovat kůže. Pak najde úzkou štěrbinu ve skále, protáhne se skrz ni a kůže z něho spadne. Za druhé: když se jde napít k řece, nebere si s sebou jed. Spíše vyplivne jed do otvoru ve skále v jeskyni. Za třetí: když vidí nahého člověka, touží po něm a bojí se ho, avšak když vidí člověka v šatech, zaútočí na něj.
Mravenec
Physiologus říká, že mravenec má tři zvyky: Když se mravenci plazí jeden za druhým, drží v tlamě kousek zrní. Ti, kteří nemají zrní, neříkají těm, kteří nesou zrní: „Dej nám trochu.“ Mravenci, kteří nemají zrní, se ptají: „Co je to za zrní?“ Neberou si zrní násilím, ani nezávidí těm, kdo je nesou. Za druhé: když přinesou obilí do svého hnízda, rozkrojí každé zrno napůl v obavě, aby nepršelo a obilí nevyklíčilo, a aby, až přijde zima, sami neumřeli hlady. Za třetí: když jdou na pole a chystají se vylézt na stéblo a vzít zrno, nejprve, než vystoupí, čichem zjistí, zda je to pšenice, nebo ječmen. Pokud je to ječmen, mravenci odtamtud prchají a jdou tam, kde je pšenice, protože ječmen je potravou pro dobytek.
Juškaparik (Sirény a Onokentauři)
O juškaparikách Physiologus říká, že přinášejí smrt a sídlí v moři. Zpívají líbezně znějící písně, a když námořníci, kteří projíždějí kolem, naslouchají těmto melodiím, přestávají se ovládat – až se vrhají ze svých lodí a hynou. Vzhled tohoto typu juškapariky je až k pasu podobný vzhledu ženy, zatímco zbytek těla připomíná ptáka. Existují i další typy juškapariků, například onokentauři, kteří jsou z poloviny lidé a druhá polovina je částí osla nebo býka.
Ježek
Je zvíře, které se plazí po zemi a má tvar koule. Jeho hřbet je důkladně vyzbrojen ostny, které se podobají ostnům mořských ježků. Když se pohybuje, podobá se myši. Physiologus o ježkovi říká, že když vyleze na vinnou révu, shodí plody dolů – odkud se rozptýlí po zemi. Pak přijde a rozvalí se na nich a hrozny se mu přilepí na ostny. Vezme je, odejde a doručí je svým mláďatům, přičemž za sebou zanechá prázdnou révu.
Liška
Physiologus říká, že liška je mezi zvířaty zrádná a lstivá. Když dostane hlad a nenajde žádnou potravu, vydá se na blátivé místo nebo na místo s plevami či popelem, ve kterém se vyválí. Pak jde a padne na záda do nějakého pole, kde se nedívá k nebi, zadrží dech a důkladně se nafoukne. Ptáci, kteří si myslí, že je liška mrtvá, se slétají, aby ji sežrali. Liška svou lstí ptáky popadne a vykuchá, umučí je k smrti a pak je sežere.
Panter
Physiologus o panterovi říká, že má tuto vlastnost: je milován všemi zvířaty, kromě hada (draka), který je jeho nepřítelem. Panter je pestrobarevný… a krásný… klidný a mírný. Když se nají a nasytí, usne ve svém doupěti. Po třech dnech vstane. … Když panter vstane, vydává velký řev a z jeho tlamy se line vůně, která je vzácnější než všechna kadidla. Blízká i vzdálená zvířata se za tím řevem vydávají k místu, odkud vychází líbezná vůně.
Štítová-želva
Physiologus nás informuje, že v moři žije zvíře zvané Štítová-želva, které se podobá dračí rybě. Vypadá jako ostrov pokrytý pískem. Má zvuk zlovolné stvůry. Námořníci nevědomky míří k tomuto „ostrovu“, zatloukají kolíky a zajišťují se kotvami. Zapálí na ní oheň, místo se zahřeje a Štítová-želva sestoupí pod vodní hladinu, vezme s sebou mnoho lodí a utopí je. Štítová-želva má ještě jeden vrozený zvyk: když otevře tlamu, vychází z ní aromatická vůně. Ryby k ní přičichnou a jdou jí do tlamy. Pak sevře nozdry a ryby spolkne.
(Aspidochelone v podobě velryby)
Tetřev
Physiologus o tetřevu říká, že sedí na cizích vejcích a líhne z nich mláďata. Je to proto, že krade vejce jiných a odnáší si je do vlastního hnízda, kde si od sezení na vejcích kvůli množství mláďat neodpočine. Poté aby ochránil své hnízdo jde a nasbírá trochu chrastí, nechá ho vyschnout a pak pokračuje v sezení na vejcích, obklopen chrastím. Když mláďata vyrostou, odletí – každé ke svému druhu a rodičům. A tetřeva tam nechají jako blázna.
Sup
Physiologus o supovi říká, že se zdržuje na výšinách, na hromadách kamení, v jeskyních a na vrcholcích hor. Když se sup rozhodne, vydá se do Indie a vezme si s sebou kámen, který mu usnadní porod. Tento drahokam má zaoblený tvar vlašského ořechu. Když s ním chce někdo pohnout, jiný drahokam se v jeho nitru pohne a zazvoní jako zvonek. Když se blíží čas porodu, těhotná samice si jde sednout na drahokam a bezbolestně porodí.
Mravenčí-lev
Physiologus o mravenčím lvu říká, že jeho otec má tvář lva a matka tvář mravence. Jeho otec se živí masem a matka luštěninami, obilovinami a zeleninou. Když se tedy mravenečí-lev narodí, má v sobě dvě přirozenosti: polovinu od otce a polovinu od matky. Kvůli přirozenosti matky nemůže mravenčí lev jíst maso; kvůli přirozenosti otce však nemůže jíst luštěniny. A tak umírá, protože nemůže najít nic k jídlu.
Lasička
Physiologus o lasičce říká, že má následující povahu: samice lasičky přijímá sperma samce do tlamy; počne a porodí uchem.
Jednorožec
Physiologus o jednorožci říká, že je co do velikosti malý jako dítě, ale že má divokou, bestiální povahu a na hlavě jeden roh. Pro lovce je nemožné ho chytit obvyklým způsobem, ačkoli řeknu, jak se chytá: Postaví mu do cesty cudnou pannu. Jednorožec se vydá do panenské náruče. Ta jednorožce zahřívá a pak ho vede do královského paláce.
Bobr
Existuje tvor zvaný kastor, kterému se na pevnině říká bobr. Je to mírumilovný a velmi moudrý tvor. Jeho pohlavní orgány se používají v lékařství a najdete je v domech králů. Když ho pronásledují lovci, bobr si uřízne genitálie a hodí je po lovci. Pokud se objeví jiný lovec, bobr ukáže místo, aby dal najevo, že mu chybí, a lovec mu umožní uniknout.
Hyena
Physiologus o hyeně říká, že je to samec i samice. Někdy je to samec a jindy samice. Je to špinavé stvoření, protože mění svou přirozenost.
Hydrus
V řece Nil existuje ještě jeden tvor, který má podobu psa. Je to nepřítel krokodýlí šelmy, otion, což v překladu znamená „mlok“. Když krokodýl spí, dělá to s otevřenou tlamou. Při plavání v řece se hydrus vyválí v bahně a pak vstoupí do krokodýlí tlamy, kde sežere celý jeho žaludek a střeva.
Ichneumon
Existuje tvor zvaný ichneumon, což v překladu z řečtiny znamená stopař. Je to nepřítel draka a dokáže ho i zabít. Jak nás informuje Physiologus, ichneumon jde a potře se hlínou, pak přijde a bojuje sám proti drakovi, přičemž si ocasem zakrývá ústa či nozdry před dračím jedovatým dechem. A tímto způsobem se dokáže osvobodit.
Peridexion
V Indii roste strom zvaný Peridexion, což v překladu znamená „ochránce“. Jeho plody jsou sladší než všechny ostatní. Na strom se slétají holubice a jedí jeho plody. Tento strom je však nepřátelský pro hada, který prchá i z jeho stínu a nemůže se k holubům přiblížit. Had nemůže sedět v jeho stínu, ani se k němu přiblížit. Je-li stín stromu na západní straně, had prchá na východní stranu, a je-li stín na východní straně, prchá na západní stranu. Kdyby holubice opustila strom, had ji najde a zabije.
Vrána
Physiologus nám říká, že vrána je monogamní a že pokud samec zemře, samice se nepřiblíží k jiným samcům.
Hrdlička
Physiologus o hrdličce říká, že když zůstane sama po ztrátě partnera, odchází na opuštěné místo a žije tam samotářským životem, protože nechce žít mezi mnoha samci.
Vlaštovka
Vlaštovka rodí jednou a pak už nikdy víc
Jelen (Monocerus)
Physiologus o jelenovi říká, že je vůči hadovi velmi nepřátelský. Když had uteče do nějaké díry, jelen jde, naplní si tlamu vodou a vrátí se do té díry, do které had vlezl. Pokud se had vynoří, jelen ho rozšlápne a zabije. V opačném případě jelen vylije vodu do díry a zabije ho tímto způsobem.
Medvěd
Physiologus o medvědovi říká, že je to šelma a dravec, uvědomělý a někdy laskavý, ale svou zvířecí povahou se staví proti hříšníkům. Má přirozenost poslušnou osudu, žije v radosti a nevybočuje ze svých přirozených mezí. Když vane studený vítr a on si uvědomí, že se blíží zimní období, vydává se k vodním tokům. Tam otevře ústa a nabere vodu do žaludku. Tou si očistí všechny své vnitřnosti a útroby, dokud si není jistý, že v něm není vůbec žádná hnilobná hmota. Pak se odebere do svého pelechu a na tři měsíce upadne do spánku, který se podobá smrti. Během tohoto období se vůbec nepohybuje. Pokud v jeho útrobách zůstala nějaká hnilobná hmota, nevrátí se k životu, ale shnije a zemře. Pokud se však dobře vyčistí, žije v hibernaci až do jara. Když od jihu zafouká teplý vítr, medvěd vstane, poděkuje Bohu a začne jíst svým obvyklým způsobem.
Ledňáček (Halcyon)
V moři žije pták, který se nazývá ledńáček. S velkými obtížemi a námahou rodí obrovské vejce. To si vezme a postaví si hnízdo na mořském dně. Kvůli moři a nepřátelům ledňáček sotva opustí hnízdo. Když se přece vznese, dívá se shora dolů do hlubin. Sedí na vejci, dokud nenastane čas, aby se mládě vylíhlo. Pak se ujme pomoci, sestoupí na dno oceánu a vynese mládě na souš a na světlo, kde o něj pečuje.
Včela
Existuje létající tvor, slabý a malý, čistý, těžko chytatelný a nespavý. Ačkoli si každý může myslet, že spí, nespí. Odpočívá a přemýšlí: „Jakou práci mám vykonat?“ Když si staví plástve, vytvoří si místo ze šesti stejných stran. Na vrchol umístí jesle pro svá mláďata, jako je obloha. Pracuje nepřetržitě, ve dne v noci, a plní svou zásobárnu sladkostí všech květů. Ví, že výtěžek její práce stačí nejen pro její vlastní potomstvo, ale i pro všechny ostatní, kromě
Perlorodka
V moři se vyskytuje tvor, který se podobá želvě, je velký a úžasný. Má svůji lasturu rozdělenou na dvě části, sedí u okraje moře a moře do něj vtéká. Když tam usedá, má lasturu otevřenou, a když odchází, lasturu má zavřenou. Déšť padá a vstupuje do jejího lůna, kde z velkých kapek vznikají malé perly. Nějaký tvor, který je jí nepřátelský, vezme kámen a hodí ho do lastury ústřice, čímž zabrání uzavření lastury a také ústřici v odchodu. Tento nepřítel pak sní její maso. Ústřice zemře a perly, které obsahuje, se rozptýlí v moři. Plavec, který chce perly získat, si nasadí na hlavu placentální blánu z čerstvě narozeného dítěte od jeho matky a spustí se do vody. Před ponořením lovec perel nalije na hladinu moře olej a ten prozáří sluneční světlo až na dno. Takto sbírá perly
Salamandr
V zemi Etiopanů žije zvíře zvané salamandr, které se podobá kanci. Z nozder chrlí oheň. Když projde vodou, ochladí se a plamen uhasne. Sám salamandr žije ve vodě.
Tygr
Existuje šelma, která se podobá lvu a má jemný, dlouhý čenich. Pochází z oblasti Indie. Když ho lovci chtějí ulovit, vloží jedno z tygřích mláďat do skleněné nádoby jako návnadu. Traduje se, ž tygr je rychlý jako vítr. Když tedy ucítí, že jedno z jeho mláďat bylo uneseno, i když je daleko, dostihne ho. V tu chvíli ti, kdo mláďata odvádějí, dají jedno mládě do nádoby dolů, kde je vidět. I přes obrovskou sílu tygra se mu nepodaří sklo rozbít ani mládě odnést. A tak, pokud je mládě nezraněné, mohou lovci tímto způsobem odvést mnoho tygrů. Říká se, že stejně jako lev je i tygr uloven pomocí magického umění.
Gryf
Pokud jde o gryfa, říká se, že se loví s pomocí vozového nákladu. Lovci se v něm ukryjí. Když se gryf přiblíží, aby se zmocnil vola, a protože nemůže rychle uprchnout, lovci vyskočí a zabijí ho.
Dále jsou velmi specifické a lokální příspěvky které v původním Physiologu jistě nebyly.
Bonosos
Existuje zvíře podobné volovi, kterému se říká bonosos. Vystřeluje své výkaly namířené na ty, kdo ho loví, a pálí je jimi.
Kor’kotios (Mořská panna)
Existuje šelma podobná lidské samici. Její tvář se podobá ženské, zatímco tělo má jako šelma. Má paví ocas a nazývá se kor’kotios.
Ze’arbe’s
Existuje ještě jedno zvíře, které se podobá ovci. Jeho barva je lněná. Jmenuje se ze’arbe’s nebo zuras. Ryby ho mají rády. Ačkoli žije na souši, chodí plavat do vody a pojídá ryby, které se kolem něj shromažďují. Samotného ze’arbe’s loví rybáři.
Nazí filozofové
Gymnosofisté jsou nazí filosofové, kteří nenosí žádný oděv a neprovádějí žádné nespravedlivé skutky. Nejedí maso zvířat – živí se pouze mlékem, rýží, bylinami, zeleninou, plody stromů, vínem a cukrem. Nyní se vypráví, že k nim byl vyslán vyslanec od Peršanů. Podle svého zvyku ho svlékli a předvedli před svého krále. Když vyslanec spatřil obsluhující nahé ženy, zahořel touhou. Král nařídil, aby mu byly ženy dány k souloži, a to třikrát. Když se opět ukázalo, že vyslanec je ve stejně vzrušeném stavu, král se na něj rozzlobil a řekl: „Ve vaší zemi by to bylo hanebné.“ Vyslanec králi odpověděl: „V mé zemi jsou hanebné části zakryty.“ Král tedy přikázal, aby ho oblékli a přivedli před něj. Král si vyslance perského krále králů zavolal a rozesmál se slovy: „Bůh není smrtelný, ale král králů ano.“ Poté indický král řekl: „Váš panovník jí skvostná jídla. Uspořádejte podobnou hostinu i pro mě.“ Vyslanec zabil mnoho zvířat a král byl zhnusen. Odmítl jídlo a řekl: „Tohle není jídlo, ale válka a krveprolití.“ Jejich náboženství je následující: když za úsvitu vstávají, klanějí se slunci a říkají: „Považujeme tě za boha, ale pokud existuje něco, co tě stvořilo, pak ať je naše úcta určena tomu.“ A tak se klanějí slunci.
Shawarshan
Existuje zvíře, které se ocasem a nohama podobá slonovi, ale hlavou a krkem připomíná mezka, i když je mnohem větší. Říká se mu shawarshan. Má čtyři nohy a na hřbetě drápy jako orel, které se při pohybu vzájemně proplétají. Šavaršan zaútočí na slona jazykem a zabije ho, pak ho vezme na hřbet a uchopí ho drápy a jde dál. A když se napije vody, i když jejího čenichu dosáhne, nasaje ji vdechnutím. Když čtyřnožci uslyší jeho zvuk, ze strachu vymočí krev. Co se týče jednorožce, říká se, že se podobá jelenovi, až na ten jeden roh, který je velký a pokrývá celou hlavu.
Vodní kůže
V oblasti Indie žijí v jeskyních divocí muži. Jejich kůže se podobají kůži vodních tvorů, kteří žijí v řece Nil. Nelze je probodnout šípy.
Muži s ocasy
Existují také rohatí muži s ocasy podobnými opicím.
Ostrovní lidožrouti
Říká se, že v Indii je ostrov. Kdyby tam měla plout loď, která má železné hřeby, potopí se. A muži, kteří tam žijí, jsou kanibalové.
Kappadocké jezero
V Kappadokii je jezero. Vloží-li se do toho jezera klacek nebo rákos a nechá se tam přes noc, část ve vodě se promění v kámen, zatímco část mimo vodu si zachová svou přirozenost.
Thrácké jezero
V Thrákii se nachází jezero. Každý, kdo se napije jeho vody nebo v něm plave, zemře.
Paflagonský pramen
V Paflagonii je pramen. Lidé, kteří se z něj napijí, se opijí.
Termální prameny v P’ajtakaranu
Nedaleko města Šat’ar‘ ve městě P’ajtakaran v blízkosti Kaspického moře se nachází vybraný termální pramen. Ti, kdo trpí prašivinou nebo prašivinou – nebo jsou démoničtí, od žluči a jiných věcí, mají ochrnutí a podobné potíže – se vyléčí vodou. Říká se, že se jednou stalo, že jeden chlapec a jeho sestra šli kolem Šat’ar‘, když se náhle zvedla bouře, která chlapcovu sestru vynesla do vzduchu a téměř hodinu ji nesla ve výšce. Chlapec šel za ní, ale nemohl jí nijak pomoci. Jediné, co dokázal říct, bylo: „Běda mi, sestro moje,“ a plakal. Pak bouře zeslábla a dívka spadla na zem a polámala si všechny končetiny. Bratr ji odnesl do Šat’ar‘ a spustil ji do termálních vod. Sedmého dne byla opět zdravá.
Podobné lokální a kulturní příspěvky mají i další verze Physiologu, včetně komentářů a vysvětlení jednotlivých zvířat.
Obrázky byly čerpány ze stránek:
Text: Physiologus for Grownups
Český překlad německého manuskriptu pro knihovny: Physiologus : raně křesťanská zvířecí symbolika
Diskuze k článku: