Pokud budu brát v potaz to, co je veřejně známé o krychli v kabale, musím začít od konkrétní skutečnosti. Touto skutečností je kladení tefilin. Určitě jste někde na netu viděli, věřící židovské muže, zahalené v plášť s černými či modrými pruhy. Pokud je den, nejlépe ráno, kromě tohoto pláště, si muži rituálně nandávají také kožené řemínky, které jsou umístěny na hlavě (proto Adamova koruna) v podobě krychle, s podložkou, skrze kterou je provlečen černý kožený řemínek.
Kůže vylisovaná do krychle, provázaná řemínkem a svázaná uzlem tak, aby se dala klást nad čelo právě jako koruna. K tomuto účelu slouží speciální uzel, umístěn naproti krychli, tak, aby délka řemínku odpovídala obvodu hlavy mezi čelem a zátylkem. Tento rituální instrument je velmi důležitý pro pochopení toho, proč si někdo nasazuje koženou korunu a jaký to má smysl. Pokračování…
Redakce Zřídla předkládá čtenářům základní pramenný text Hermetismu. Dochoval se ve sborníku z 5. století, kam ho ze starší předlohy zapsal Johannes Stobaeus a pokud byl někdy přeložen do češtiny, překladatel si to nechal pro sebe a své přátele. Popřípadě jsme ho jen nemohli dohledat a to jsme hledali, kde se hledat dalo. Pravděpodobně se tak jedná o první veřejnou publikaci tohoto hermetického textu v češtině.
Občas tvrdím tváříc se krutopřísně, že jsem Castanedovec. Žádný tolték, žádný nagual… Castanedovec. A lidé znající dílo Carlose Castanedy rozšíří zorničky doufajíc, že ze mne vypadne moudro či trik se špičatým kloboukem. A lidé jej neznající se zatváří nechápajíc, jako se tvářím uvnitř sebe mnohdy já sám. Leč my lidé škatulky, krabičky a šuflíčky zoufale potřebujeme, jinak bychom se ztratili ve světě. Až zemřu, doufám, že na palci mi nebude vyset štítek „mrtvý Castanedovec“. Považoval bych to za hluboce ironické. Zvláště je-li jedním z cílů nagualismu takříkajíc „podvést smrt.“
Magie má velmi krásný, logický a jasný klíč k univerzu.
Zlaté verše – Chrisa Epe – pocházejí z pera Pythagorova žáka Lysise Tarentského. Pythagoras ovlivnil celou řadu antických, středověkých i novověkých myslitelů. Přestože Zlaté verše nebyly přímým dílem Pythagora, byly učeny z paměti a recitovány jako modlitba. Elifas Lévi se k nim ve svém díle Dějiny Magie vyjadřuje takto: „Zlaté verše zdají se býti pedagogickými poučkami. Avšak jejich význam je jiný. Jsou to úvodní zákony magického zasvěcení, první díl Velikého Díla, což znamená utvoření dokonalého adepta.“
Redakce Zřídla vydává druhou část překladu Vasuguptových aforismů Šivy – Šivasútry. Text je opět hutný a přináší další věty k rozjímání a meditaci a tentokrát se věnuje proměně jednotlivce. V 
Šivovy sútry jsou pozdějším zdůrazněním védického pohledu na Vědomí. Kašmírský učenec Vasugupta (cca 800 n.l.) obdržel Šivovy aforismy ve snu, které poté zapsal. To napomohlo rozkvětu Kašmírského Šivaismu a jeho filozofického vlivu na ostatní duchovní nauky a školy.
Poslední komentáře