Zřídlo

Lucidní snění – LD – nástroj pro průzkum naší duchovní podstaty, realistická verze “počítačové hry”, hřiště pro osobní pobavení i nástroj pro osobní rozvoj.

Lucidní snění je v posledních několika letech natolik skloňovanou položkou seznamu dovedností mnoha lidí, ačkoli před zmíněnou dekádou o něm mnoho z nich nemělo ani potuchy, až ve finále snění uhájilo i svá místa u knihkupců (dokonce mimo oddělení esoteriky). Kdo se o něm dozví, většinou doslova baží po tom to zažít. Alespoň jednou.

Internet i knihkupectví (dokonce i městská knihovna v Praze) – to jsou místa, odkud se valí nepřeberné množství literatury a návodů na to, jak se do lucidity během spánku probudit. Většina z nich obsahuje mnoho povzbudivých slov jako “podaří se to prakticky každému” či “vytrvejte, úspěchy se dostaví”. A pokud je toto vše málo, radu poskytne i nějaký ten guru v audioknize nebo na youtube.

S potěšením celý proces pozoruji, vidím vznikající skupiny lidí, kteří sdílí své zkušenosti a navzájem se motivují, pracují na svých schopnostech. Sdílím své vlastní zkušenosti se svými přáteli. Navštěvuji akce, kde je snění jedním témat, či tématem samotným. Sním, čtu, píšu.

Ale na straně druhé – seznamuji se i s těmi, kterým tato nadmíru zajímavá činnost zkomplikovala život. Zčásti jsem i jedním z nich. Protože stejně jako není den bez noci, není ani “New Age světlá stránka” této kratochvíle bez určitého rizika. Minimálně tedy vlastního stínu. :)

Pojďme se tedy podívat na to, jak si ten zajímavý a bezesporu jedinečný zážitek nezkazit hned na začátku… nebo v průběhu… Popřípadě kdykoli jindy!

1. část – Začátky se sněním

Říká se, že začátky jsou těžké, zvlášť, pokud pro danou věc neoplýváte přímo talentem od přírody. Asi proto se v každé příručce lucidního snění dozvíte, že síla vašeho záměru (vůle a touhy navodit si luciditu) zvyšuje šanci na úspěch. Nic proti těmto hláškám nemám, naopak, je to čistá pravda. Nicméně je dobré položit si základní otázku, proč to vlastně chci? Tím se dostáváme k bodu číslo 1:

– snaha ublížit někomu přes LD
Zdá se vám to přitažené za vlasy? Bohužel nikoli. Dopředu bych upozornila – prostor, kde se lucidní snění koná, je ve valné míře čistě vaše vnitřní hřiště. Propojení s ostatními existují (ačkoli je žádná vědecká autorita snad zatím, co vím, nepotvrdila), ale s velkou pravděpodobností, ač se budete snažit jak chcete, vám vlastní vnitřní morální systém tuhle srandu stejně nedovolí. Po x pokusech to vzdáte a stejně skončíte dříve, než jste vlastně začali. Nicméně gratuluji, první chyba je za vámi. Pojďme se podívat na další, se kterou je možné se v této fázi setkat.

– chemie a jiné berličky jako nástroj pro LD
Většinou se s ní potýkají právě ti, jejichž záměr nebo vůle jsou slabé, popř. je vlastní obranný mechanizmus nechce zatím přes hranici běžného snění pustit (a ano, i to má svůj důvod). V této fázi někteří lidé rádi vyhledávají zkratky. Uznávám sice práci Hackerů, ale tato forma “hacknutí snění” je dost na ostří nože. Nemám tím na mysli jen možnost navyknout si na danou látku samotnou, ale i na fakt, že bez ní člověk nebude vstupu do LD vůbec schopen. Kašlete na berličky, porovnejte si věci v sobě a ony nebudou potřeba.

– můj guru říká
Tady si dovolím pouze obecně – chápu, že mnoho lidí si ve svém životě najde osobu hodnou následování a po několik týdnů, měsíců, let (a někteří tvrdí, že i životů) sdílí většinu jejich názorů. Mít vzor není nic od podstaty špatného. Problém nastává v okamžiku, kdy většinu vět dotyčný zahajuje slovy “můj guru říká/myslí/dělá…” Snění je každého osobní věc, je prima mít kde se inspirovat, ale nic se nemá přehánět, protože, pokud vám následně guru řekne, že něco “nejde” tak věřte, že jste-li opravdový následník svého vyvoleného, skutečně se vám to dařit nebude. A není to škoda?

– podmínky od začátku nevhodné
Jsou určité situace, kdy není LD vyloženě vhodné provozovat. Pokud má například člověk sám o sobě nestabilní psychiku či přímo nějakou poruchu, trpí poruchami vnímání. Anebo pokud je člověk již přímo v péči psychologa/psychiatra, bylo by dobré s ním nejdříve chuť zkušenost se sněním konzultovat.

– bude po mém – vynucený vstup do LD i přes varování vnitřního strážce
Pak jsou ale situace, kdy člověk sám je v dobré psychické kondici, ale snění se stejně nedaří. Zde je dobré poslouchat své vnitřní vedení. Dost možná se snaží jen tělo naznačit, že je příliš vyčerpané nebo zahlcené. V případech nefyzické povahy pak může být proti vstupu do snění i přímo vlastní vnitřní strážce, který vyhodnotí, že nějaká část vás samých na tuto zkušenost pro tentokrát není připravena (může se jednat právě o nevhodný cíl, za kterým tam hodláte jít či činnost, které jste se chtěli věnovat).

– účel proč LD chceme aneb záměr dělá hodně
viz výše. Vnitřní rádce je naše moudřejší já. Je schopné vyhodnotit, že se chystáme k něčemu co “není úplně košér” či prostě a jednoduše nejsme dostatečně připravení. Zkusit tuto ochrannou bariéru prorazit zavání problémem.

– návyky spojené s navozením LD aneb budíme se v noci a spíme ve dne
Většinou se tato přehnaná cílevědomost vyskytuje zejména u začátečníků. Jedna z možností, jak si nechtěně (ale opravdu ublížit) je rozhodit si spánkový cyklus. Nepřála bych to nikomu. Ve své podstatě tělo prochází jednotlivými fázemi „spánku“ celých 24 hodin. Nebudu vás nudit tím, jak funguje celý systém hormonů, které pro vás na tomto „projektu“ pracují. Podstatné je, že naspat do zásoby se prostě nedá a tělo má své pravidelné a charakteristické útlumy jak ve dne, tak i v noci. Ty navečer by vás pak měly přivést ke spánku samotnému. Pokud ale budete často experimentovat s nočním buzením (ano, je to úspěšná taktika navození LD), může se po čase stát, že své tělo trochu zmatete. Přes den pak následuje větší únava, v extrémních případech silná touha usnout a v noci pak může být potíž setrvat ve spánku v dlouhém cyklu, bez již zažitého přerušení…

– přílišná teorie
Paradoxně i toto je jeden ze základních problémů. O snění se dá číst do nekonečna. Autorů, kteří se tomuto tématu věnují, přibývá (a přestože většinou kopírují jeden od druhého), nicméně podstatná pro tuto činnost je především praxe. Tvorba návyků. Práce se záměrem. Tento bod vás dokáže zahltit a díky tomu i zastavit na místě. Na hodně dlouho. Podporuji dobré základy a seznámení se s riziky, ale určité věci “nevymeditujete ani nevyčtete”, člověk si je prostě musí zažít a nějak se s nimi osobně popasovat.

Mým cílem není vás vyděsit a od snění úplně odradit ale pouze varovat. V další části se proto dozvíte, jaké nástrahy vás pak mohou potkat v průběhu praxe samotné.

2. část – V průběhu praxe snění

Dopředu si dovolím upozornit, že níže uvedené poznámky pochází z mé vlastní praxe, popřípadě z vyprávění lidí mě blízkých. Obsahují tedy popis jednotlivých fází tak, jak byly zaznamenány a jejich výklad může mít poněkud osobní charakter. Každý, kdo se ale něčemu snaží porozumět a něco se naučit, ví, že právě poznámky z praxe mají cenu zlata. Nicméně závěr si opět udělá určitě každý sám. :)

Tedy, co vše nás může potkat během praxe lucidního snění a čemu by bylo moudré předejít či co podchytit včas?

– přílišný zájem až fanatizmus
Najít si v okolí lidi, kteří mě v dané činnosti podporují je chvályhodné. Víc hlav, více ví. Je dobré, ale myslet na to, že lucidní snění je jen jednou části skládačky života. Komunita, jejímž cílem je sdílení a vzájemná podpora, je velmi prospěšná věc, pomáhající učit se novým věcem a vyrovnat se s překážkami, ale neměla by být vaším jediným zdrojem sociální interakce. Žít v jedné velké bublině snění totiž velmi často vyústí v další bod.

– přenesení života čistě do LD
Ano, i to už zde bylo. A ne jednou. První částí je většinou převést všechny své aktivity k snění, a když to nejde, tak je alespoň řešit v jeho kontextu. Tady už člověk zabředl hodně hluboko a je potřeba zbystřit. I když máme dojem, že tam, ve snění, na nás čeká ten krásný svět a lidé, kteří nás berou takoví, jací jsme a dalších x y důvodů (doplňte klidně vlastní příčinu pro útěk z reality),  stále jsme se narodili sem, do fyzického světa. Vaše tělo potřebuje jíst, pít, mít sociální kontakt, učit se a odpočívat. Ale také potřebuje vaši mysl a duši. A to tady. Ne v místě, kam za nimi nemůže. Přílišný pobyt za těmito hranicemi většinou způsobuje nezájem o vlastní tělo, přátele, práci a cokoli dalšího, co zde udržuje život. Což zní jako slušný začátek konce.

– ztráta kontaktu s realitou a chuť v ní být
Nastává buď souběžně nebo jako další v pořadí a to ve vědomé i nevědomé formě. Zde už ale oscilujeme mezi “dávám přednost snění” přes “dnes si dám po obědě dvacet, abych mohl snít místo být s rodinou/partnerem” až po “nesnáším to tu, proč tu sakra musím trčet?”. Škála této stupnice je opravdu široká. Jestli byla předchozí stať jasnou červenou stopkou, tak zde už svítí rudě naprosto všechno.

– přenášení agrese do prostředí LD
Tady se jedná spíše o samostatnou pointu – řešení agrese ve světě snění není úplně nejvhodnější volbou. Ano, dá se zde vystopovat příčina a celý zážitek zpracovat (příkladem je kamarádka, která si v LD tak dlouho přehrávala rozchod s partnerem, až došla pochopení situace a jemu i sobě odpustila), ale vyloženě si zde vybíjet vztek není vhodné řešení. Svět snění je, jak už bylo zmíněno, z 99% váš vnitřní svět. To je jako byste si doma po stěnách psali lihovkou “chování mého souseda mě opravdu vytáčí, to, jak parkuje auto před mým vchodem do domu je opravdu nesnesitelné a ten nový šéf? To už je do nebe volající! Jak ten mě …” Snění je zóna odpočinku, mimo jiné, tyhle “tapety” tam někde zůstanou a to nikomu přece na klidu nepřidá.

– přílišné ovlivňování vlastních vnitřních struktur
Ano, zejména mágové a duchaplní psychologové (profíci i víkendoví specialisté) mají tendence ve stavu lucidního snění řešit své problémy. Je to chvályhodné, protože snění je přímou linkou k podvědomí a tak sebereflexe zde získaná, může nahradit i měsíce terapie. Nicméně brát si přílišná sousta ještě nikomu, alespoň koho znám, neprospělo. Tento trend vznikl před pár lety a zatím se velmi aktivně rozvíjí. Pokud se rozhodneme sami sebe postavit před jeden z vnitřních problémů, bude lepší vzít to opravdu postupně. Lidská integrita osobnosti může být křehčí, než se zdá. Velké zásahy v rámci psychiky patří vždy do rukou specialistů!

– cože deník? Mě vede INTUICE!
Jasně. Intuice je skvělá věc. Hlavně, když hovoří ona a ne ego uvnitř. Nicméně v rámci snění je dobré mít trochu toho nadhledu a naše vlastní mysl dokáže pěkně klamat, dokonce i vytvářet fiktivní vzpomínky. Vést si vlastní přehled o své praxi je bod k dobru. I psychickému zdraví a zpětné vazbě.

– přehánění a zveličování
Opět navazuje na bod předchozí a hodně se pojí s naším egem. Nepřehánějte. Když si děláte poznámky, zachycujte je věrně. Co jste viděli. Co jste slyšeli. Co jste cítili. Mozek má skutečně dar po nějaké době spatlat páté přes deváté (i u věcí, kde to nečekáte) a umí si famózně přibarvovat tam, kde se mu to hodí. Navíc, když nebudete lhát papíru, nebo lhát ani on vám. Je to fér partner, pokud neškrábete. A za pár let (i když jednat se může i o pár desítek minut po probuzení) se uvidí, na co si “vzpomene hlava” a na co deník.

– uzavřená mysl a podráždění
Někteří lidé jsou uzavřeni už sami delší dobu (většinou za tuto izolaci může fakt, že dotyčný je introvert, který si potřebuje věci schroupat sám někde v klidu nebo pak populární přehnané ego).

U těch, kde se ale stav změnil za poměrně krátkou dobu, pak můžeme vidět primárně důvody dva – opět rychle rostoucí ego (jeden z nejrychlejších způsobů jak zjistit, že karma je zdarma ;) ). Pokud jsme hodně načetli a něco málo odzkoušeli a navíc se připojí příznivé podmínky (jsme jediný “expert” v okolí a navíc s posluchači!) svádí to k fázi, kdy si člověk na tento postulát zvykne a jakákoli další stejně “úspěšná” osoba mu bude nepříjemná. Další možností uzavření mysli a stranění se ostatních je fakt, že nikdo o tomhle tématu od nás už prostě nezvládne nic dalšího slyšet. :)

Druhým důvodem je pak frustrace. Příčin frustrace může být více od nemožnosti dosáhnout stavu lucidního snění nebo nějaké její konkrétní úrovně, až po formu vnitřního rozporu. Stejně tak se člověk může cítit i nepochopen okolím, které jeho nadšení nemusí sdílet. Proto je dobré si svých reakcí všímat a umět tento začínající stav podchytit. Dlouhodobá frustrace vede většinou k depresivním stavům, přehnané ego vás zase vyžene do sociální izolace (pokud vás nedožene do náruče jiného egomaniaka, se kterým si vydržíte chvilku notovat).

Slovo závěrem

Ani tady nekončíme. Omylů a prohřešků je samozřejmě spousta. Připravila jsem pro vás ty, které bych umístila na současný pomyslný Olymp přehnané snahy, ale určitě se najdou i nové případy adeptů na Darwinovu cenu. :) Osobně jsem si prošla vlastními trably, naštěstí mne někde zbrzdilo okolí, jinde jsem to zvládla vyhodnotit sama.

Věřím, že vám tento příspěvek dal námět k zamyšlení a snad vám pomohl na cestě, kde se podobným zajímavým záležitostem vyhnete. Pokud přeci jen ne, budu ráda za sdílení takové zkušenosti. Člověk se pořád učí a (většinou) je rád, když vidí, že v dané situaci není sám a řeší ji více lidí.

Tak ať vám to sní a nezapomínejte užívat i obyčejný den!