Ke konci teenage magického období jsem samo sebou evokoval, ale nebyl jsem sám o sobě moc přesvědčenej a zároveň byl skeptickej ke všemu. Stalo se tak, že po půlnoci, po vydatném dešti, jsme přijeli s kamošem na lesní flek na cigáro a protože bylo pořád dost pod mrakem a čas od času ještě zamžilo, nejelo podél lesa žádné auto a široko daleko nikoho nebylo.
Jako obvykle jsme kecali o duchovnu a při rozhovoru mě napadlo, že bych mohl zkusit evokovat les, aby se i něco dělo, ovšem kolega byl spíš na jiné věci a nepřestával mlít pantem. Už si nepamatuji moc o čem to bylo, ovšem to důležité se stejně stalo jinde a jinak.
Byl jsem tehdy „unhinged practicioner“, čili jsem neřekl, že zkusím evokovat a ve své imaginaci jsem kruh vytvořil pouze pro sebe. Což byl spíš moment, kdy jsem si řekl, že je třeba zjistit, jestli se to děje jen v mé hlavě a tedy jen mě anebo se to prostě děje venku a já to jen vnímám v hlavě. A na kom jiném vyzkoušet tento neetický experiment než na duchovním člověku, který by případně měl být taktéž vnímavý.
V magii a praktické spiritualitě je nutné mít vlastní soubor dovedností a schopností pro nabývání poznání a zkušeností. Proniknout do hlubšího vědění může být těžké, proto je vhodné se naučit alespoň minimum a zbytek si vytvořit samostatně podle svého zaměření. V následujících devíti bodech uvádím obecné dovednosti a schopnosti, které umí více či méně každý mág nebo člověk, který se spiritualitou zabývá prakticky. Pokud by někomu vadil tradiční kulturní rámec, může si vše upravit přímo pro sebe. Magie je kreativní spirituální systém, s mnoha texty a rozličnými obsahy a také s přesahem do náboženských systémů světa. Není nutné číst úplně vše, zvlášť pokud je možné mít poznání, které vyplývá z vlastní praxe. Snad tedy zkušenosti s následujícími technikami zkrátí bádání v četbě a navnadí adepty k praxi. 
Poslední komentáře