Cesta má své fáze. Ty jsou signovány aktivitou, kterou jednotlivec vykonává. Popis cesty a charakteru jednotlivých úrovní magického poznání a tedy i zasvěcení, může být návodný a užitečný. Každý jde po cestě svým tempem, jak mu osud přeje. Netřeba se hnát, ale netřeba zaostávat. Stupně od sebe nejsou stejně vzdáleny, mají obecnou povahu a lze si je představit na vývojové exponenciále, kdy sedmý post je branou k maximální aproximaci božského vědomí :-)
Zlaté verše – Chrisa Epe – pocházejí z pera Pythagorova žáka Lysise Tarentského. Pythagoras ovlivnil celou řadu antických, středověkých i novověkých myslitelů. Přestože Zlaté verše nebyly přímým dílem Pythagora, byly učeny z paměti a recitovány jako modlitba. Elifas Lévi se k nim ve svém díle Dějiny Magie vyjadřuje takto: „Zlaté verše zdají se býti pedagogickými poučkami. Avšak jejich význam je jiný. Jsou to úvodní zákony magického zasvěcení, první díl Velikého Díla, což znamená utvoření dokonalého adepta.“
A o Pythagorovi pak: „Pythagoras věřil především v nesmrtelnost duše a ve věčnost života. Stálé střídání léta a zimy, dne a noci, spánku a bdění, byly mu předobrazy smrti. Trvání paměti pokládal za zvláštní nesmrtelnost lidské duše. Tvrdí se o něm, že se dovedl upamatovati na své předešlé životy.“
Jednou z praxí pokročilé magie je přijímání planetárních a hvězdných vlivů. V knihách pravých mágů je vždy alespoň zmínka, od chaldejských, přes zoroastriány k mithrovi, helénům až po křesťanské. A ona přímá nebo nepřímá zmínka bohatě stačí, protože příliš velká složitost v takové činnosti není, je-li člověk správně uzpůsoben. Sama základní teze spočívá v zrcadlení nebo stejnorodosti horního a dolního, ve smyslu, že nebeský nástroj o sedmi strunách má na zemi v člověku svůj protějšek. A pokud ten vnitřní-lidský je rozladěn a nehraje v souladu s vnějším-kosmickým, má to neblahý vliv na harmonii v jeho životě.
Šivovy sútry – aforismy – část II.
Claviculae Salomonis – Čtvrtý pantákl Jupitera – Rekonstrukce
Poslední komentáře