Zlaté verše – Chrisa Epe – pocházejí z pera Pythagorova žáka Lysise Tarentského. Pythagoras ovlivnil celou řadu antických, středověkých i novověkých myslitelů. Přestože Zlaté verše nebyly přímým dílem Pythagora, byly učeny z paměti a recitovány jako modlitba. Elifas Lévi se k nim ve svém díle Dějiny Magie vyjadřuje takto: „Zlaté verše zdají se býti pedagogickými poučkami. Avšak jejich význam je jiný. Jsou to úvodní zákony magického zasvěcení, první díl Velikého Díla, což znamená utvoření dokonalého adepta.“
A o Pythagorovi pak: „Pythagoras věřil především v nesmrtelnost duše a ve věčnost života. Stálé střídání léta a zimy, dne a noci, spánku a bdění, byly mu předobrazy smrti. Trvání paměti pokládal za zvláštní nesmrtelnost lidské duše. Tvrdí se o něm, že se dovedl upamatovati na své předešlé životy.“
Poslední komentáře