Ke konci teenage magického období jsem samo sebou evokoval, ale nebyl jsem sám o sobě moc přesvědčenej a zároveň byl skeptickej ke všemu. Stalo se tak, že po půlnoci, po vydatném dešti, jsme přijeli s kamošem na lesní flek na cigáro a protože bylo pořád dost pod mrakem a čas od času ještě zamžilo, nejelo podél lesa žádné auto a široko daleko nikoho nebylo.
Jako obvykle jsme kecali o duchovnu a při rozhovoru mě napadlo, že bych mohl zkusit evokovat les, aby se i něco dělo, ovšem kolega byl spíš na jiné věci a nepřestával mlít pantem. Už si nepamatuji moc o čem to bylo, ovšem to důležité se stejně stalo jinde a jinak.
Byl jsem tehdy „unhinged practicioner“, čili jsem neřekl, že zkusím evokovat a ve své imaginaci jsem kruh vytvořil pouze pro sebe. Což byl spíš moment, kdy jsem si řekl, že je třeba zjistit, jestli se to děje jen v mé hlavě a tedy jen mě anebo se to prostě děje venku a já to jen vnímám v hlavě. A na kom jiném vyzkoušet tento neetický experiment než na duchovním člověku, který by případně měl být taktéž vnímavý.
V podcastu Tekutá krajina padl dotaz na spojení čajoven a ezoteriky v kontextu hospod… a tak jsem zavzpomínal na své začátky a pokusil se to verbalizovat, než se to ztratí jako slzy v dešti.
Pokud chcete zlepšit svůj stav pomocí dechu, zkuste následující praxi.
Jasnovidnost můžeme obecně popsat jako schopnost vidět nebo znát budoucnost. Existuje však širší definice, kterou zastává okultní filosofie či magie: Jasnovidnost je schopnost vidět budoucnost, minulost i přítomnost, včetně všech bytostí a věcí do nejhlubších detailů. Pokud by měl jasnovidec dostatek času, logicky by došel k vševědoucnosti, protože by nebylo ničeho, co by nevěděl do všech důsledků, detailů a jednotlivostí.
Starobabylonský epos o stvoření světa – Enuma Eliš a starořecký epos o původu bohů – Theogonia, se liší v mnoha věcech. Jádro obou příběhů je stejné. Vypráví o zrodu bohů a vývoji jejich vztahů. Personifikovaní bohové mezi sebou odehrávají v podstatě to stejné drama: Nejdříve se vypráví o prvních bozích a sporu mezi mužem reprezentujícím hořejší (Apsú a Uranos) a ženou reprezentující spodní (Tiamat a Gaia). Jejich spor vyřeší jeden z jejich potomků (Ea a Kronos). A zplodí se svojí manželkou (Damkina a Rheia) syna, který se ujme vlády (Marduk a Zeus). Ten svoji vládu obhajuje proti ostatním, vítězí a je oslavován jako nejvyšší mezi bohy.
Cesta má své fáze. Ty jsou signovány aktivitou, kterou jednotlivec vykonává. Popis cesty a charakteru jednotlivých úrovní magického poznání a tedy i zasvěcení, může být návodný a užitečný. Každý jde po cestě svým tempem, jak mu osud přeje. Netřeba se hnát, ale netřeba zaostávat. Stupně od sebe nejsou stejně vzdáleny, mají obecnou povahu a lze si je představit na vývojové exponenciále, kdy sedmý post je branou k maximální aproximaci božského vědomí :-)
Následující text je překlad rituálu z Řeckých magických papyrů. Soubor papyrů různé datace, kdy některé pocházejí z prvního století před našim letopočtem a jiné byly napsány až ve čtvrtém století našeho letopočtu. Text rituálu označeného jako PGM III. 494-611 nese krom rysů helenizovaného Egypta a blízkého východu i transformovanou, časem naředěnou a mírně zpřeházenou koncepci nebo spíše magickou formu funerálního textu Am-Duat, který je o celé tisíciletí a půl starší.
Poslední komentáře