Dnes je celkem velké oživení v esoterických oblastech a tak jsem posbíral trochu vzpomínek na svá lucidní snění:
Můj první lucidní sen asi v 10 letech:
Byla válka a naši ves přepadli němci a všechny nás zavřeli do stodoly…
Vtom sem si ujasnil, že se mi to jen zdá – vyšel jsem ze stodoly a šel za německým oficírem a řekl mu: „Pusť nás všechny na svobodu!“
Ale on se zachechtal a vytáhl pistoli – na nic jsem nečekal a radši se probudil…
Po tomto brzkém lucidním snu, o kterém sem ani tenkrát nevěděl, co to vlastně bylo, jsem měl další sen až asi ve 40 letech… Pokračování…
Já rozumím, naprosto rozumím. Vy všichni chcete vidět anděly a démony, bytosti rozličného druhu a řádu, vnímat je do detailu a vědět zda trpaslíci nosí malé lucerničky a jestli jsou na Venuši dívky opravdu tak spanilé a lásky znalé, chcete, ale nejde Vám to. A čmouhy plující po koberci a barevné obláčky nejsou to pravé, co jste si pod svými okultními praktikami představovali. Naprosto pochopitelné. Mágy popisovaný svět zázraků a božských vychystávek zůstal v nedohlednu a svět plný fantaskních barev je stále jenom tou šedivou realitou a strohou prázdnotou, hryzající v duši přímo tam, kde je Váš skrytý sen o čárech, kouzlech, zázracích a vzrušivých překvapeních. Na tento svět snad jen zůstává skrytá vzpomínka z dětství. Vzpomínka na život, který byl skutečně Životem, protože dával smysl i význam. 
Poslední komentáře