Občas tvrdím tváříc se krutopřísně, že jsem Castanedovec. Žádný tolték, žádný nagual… Castanedovec. A lidé znající dílo Carlose Castanedy rozšíří zorničky doufajíc, že ze mne vypadne moudro či trik se špičatým kloboukem. A lidé jej neznající se zatváří nechápajíc, jako se tvářím uvnitř sebe mnohdy já sám. Leč my lidé škatulky, krabičky a šuflíčky zoufale potřebujeme, jinak bychom se ztratili ve světě. Až zemřu, doufám, že na palci mi nebude vyset štítek „mrtvý Castanedovec“. Považoval bych to za hluboce ironické. Zvláště je-li jedním z cílů nagualismu takříkajíc „podvést smrt.“





Magie má velmi krásný, logický a jasný klíč k univerzu.
Zlaté verše – Chrisa Epe – pocházejí z pera Pythagorova žáka Lysise Tarentského. Pythagoras ovlivnil celou řadu antických, středověkých i novověkých myslitelů. Přestože Zlaté verše nebyly přímým dílem Pythagora, byly učeny z paměti a recitovány jako modlitba. Elifas Lévi se k nim ve svém díle Dějiny Magie vyjadřuje takto: „Zlaté verše zdají se býti pedagogickými poučkami. Avšak jejich význam je jiný. Jsou to úvodní zákony magického zasvěcení, první díl Velikého Díla, což znamená utvoření dokonalého adepta.“
Redakce zřídla předkládá všeobecnému čtenářstvu text starší více jak 4OOO let. Nejedná se o ryze spirituální téma, ale převážně o mravní a sociální. V jistém smyslu poukazuje na to, že všeobecný lidský řád se za několik tisíc let příliš nezměnil a rady jsou platné jak v době současné demokracie a ekonomicky založené společnosti, tak si je možné představit i za dob komunistické totality nebo tyranie… Možná pluralita výkladu textu snad může být zmírněna hlavním záměrem autora, kterému jde o osvětlení dobra. Ovšem to již necháme na čtenářích, jak k tomu celému přistoupí a pro sebe vyhodnotí. Snad ještě vhodnou poznámkou může být i to, že dnes jsou úřady a jakákoli byrokracie ve všeobecné nelibosti, avšak v dobách vzniku textu byly ještě vnímány jako posvátné nebo plynoucí od bohů – první instituce byly odvozené z chrámů.
Claviculae Salamonis je středověký grimoar. Originální text se nenašel a nejstarší překlady jsou v latině. Zachoval se pouze v opisech. Každá verze textu má své chyby a zkreslení a některé si navzájem vůbec neodpovídají.
Magické zrcadlo se používá od nepaměti, přesto je zahalené tajemstvím. Můžeme v něm vidět vše, od nejvyšších a nejjemnější nebes až po nejhlubší a nejhrubší pekla, minulost i budoucnost. Každý ho zná z pohádek a mýtů a nebo také historických pramenů, ale i dnes jsou lidé, kteří ho užívají prakticky a skrze něj působí a zří. Domnívám se, že tradice zření v magickém zrcadle je nepřerušená. Následující text vychází převážně z prací autorů, kteří se o magickém zrcadle rozepisují do hloubky nebo i jen letmo a doplňuji ho vlastními závěry z praxe.
Poslední komentáře