Zřídlo

Zlaté verše – Chrisa Epe – pocházejí z pera Pythagorova žáka Lysise Tarentského. Pythagoras ovlivnil celou řadu antických, středověkých i novověkých myslitelů. Přestože Zlaté verše nebyly přímým dílem Pythagora, byly učeny z paměti a recitovány jako modlitba. Elifas Lévi se k nim ve svém díle Dějiny Magie vyjadřuje takto: „Zlaté verše zdají se býti pedagogickými poučkami. Avšak jejich význam je jiný. Jsou to úvodní zákony magického zasvěcení, první díl Velikého Díla, což znamená utvoření dokonalého adepta.“

A o Pythagorovi pak: „Pythagoras věřil především v nesmrtelnost duše a ve věčnost života. Stálé střídání léta a zimy, dne a noci, spánku a bdění, byly mu předobrazy smrti. Trvání paměti pokládal za zvláštní nesmrtelnost lidské duše. Tvrdí se o něm, že se dovedl upamatovati na své předešlé životy.“

Zlaté verše

Dle zákonů vzdávej nesmrtelným bohům spravedlivé oběti;
v úctě měj přísahy, hrdiny a mudrce;
cti rodiče, krále a dobrodince;
za přítele si vyber nejlepšího člověka.
Buď poslušný a mírný, vážný v jednání.
Neměj přítele v nenávisti pro nepatrné opomenutí.
Svatý zákon nechť poutá v potřebných věcech moc.
Jako pravý mudrc, odmítej přebytek;
rozkoš, spánek, nasycenost, lásku a hněv.
Nikdy nezakolísej a nevzdávej se své cti,
posuzuj sám sebe jako nejpřísnější soudce.
Buď spravedlivý v jednání a ještě více ve slovech.
Neomlouvej zla zločinným prospěchem.
Bohatství uděluje osud, on může nás zase ochuditi;
ať jsme bohatí nebo chudí neujdeme smrti.
Míru svých bolestí nepřijímej s hořkostí,
považuj ji za užitečný a uzdravující lék
a vždy se obklopuj hradbou svých ctností.
Nejméně nešťastný jest smrtelně smutný.
Nespravedlivému nechť se uzavře tvoje srdce a ústa;
nech mluviti svět a následuj vnitřního hlasu,
nikdy a nikde nečiň unáhleného soudu,
který činíš nespravedlivě a neužitečně.
Nech kráčeti před sebou jasnou radu,
aby vrávorající nesmyslnost tě nepředešla.
Hloupost je vždy nejhorším zlem,
a bezradný člověk následuje svého bludu.
Nikdy nejednej bez vědění, neustále vzdělávej svého ducha.
Uč se v době učení a štěstí ti námahu splatí.
Nebuď nedbalý ve starosti o své zdraví,
ale i to nejpotřebnější plň s moudrou uměřeností.
Vše neužitečné ničí život.
Buď ušlechtilý a čistý, nezavdávej příčinu k nenávisti.
Vyhýbej se nedbalosti a nestoudné okázalosti a pýše:
největší ozdobou buď ti jednoduchost a prostota.
Stále pozorně rozvažuj, co chceš konati.
Večer pohlédni nazpět na prožitý den:
»Co jsem konal, co slyšel, čeho musím litovati?« Tak ptej se!
Tak neustále kráčej vzhůru, abys byl oblečen božskou ctností!

Tebe za svědka béřu: Tetrakto, Ty Nevyslovitelný,
nevyčerpatelný prameni forem a věků;
A ty, o kterém vím, že se modlíš, zatím co bohové tě obklopují,
dokonči jejich dílo a ve víře pracuj.
Brzy se dostavíš a bez námahy seznáš,
odkud jsi přišel, kam kráčíš a kam se navrátí tvá bytost.
Bez bázně a přání seznáš tajemství,
které příroda skrývá mluvícím smrtelníkům.
Nohou zašlápneš lidskou slabost,
kterou osud vede k bezúčelnosti a zániku.
Poznáš, co chystá nejistá budoucnost,
a který démon ukrývá děti temnot.
Pak vstoupíš do vozu světla,
jako vítězný duch a král hmoty.
Pak Bůh ti udělí své otcovské království,
a ty spočineš ve věčném míru.

Zdroj: Elifas Lévi – Dějiny Magie – Kniha prvá, kapitola šest – přeložil Jan Kefer – Praha 1934