Zřídlo

Jasnovidnost můžeme obecně popsat jako schopnost vidět nebo znát budoucnost. Existuje však širší definice, kterou zastává okultní filosofie či magie: Jasnovidnost je schopnost vidět budoucnost, minulost i přítomnost, včetně všech bytostí a věcí do nejhlubších detailů. Pokud by měl jasnovidec dostatek času, logicky by došel k vševědoucnosti, protože by nebylo ničeho, co by nevěděl do všech důsledků, detailů a jednotlivostí.

Beletrie ani náboženská literatura toto téma zdaleka nevyčerpala. Zaměření jasnovidnosti u jejich postav, přestože u některých dosáhne i vševědoucnosti, bývá konkrétní a vztažená k blízkým osobám, kolektivům a událostem – zůstává v omezeném rámci a často nijak zásadně neproměňuje popisovanou literární skutečnost.

Jaké tedy jsou potenciální možnosti jasnovidnosti? Jak by mohla být řešena otázka svobodné vůle a osudovosti? Jaké jsou důsledky pro kvalitu života? A jak by vypadal svět jasnozřivých či vševidoucích bytostí?

Existence jasnovidnosti je možná několika způsoby: základem bude neinteligentní stroj – v podstatě prostá obrazovka, která umí vyjevit jakékoli události, bytosti a předměty do nejhlubších detailů. Ona obyčejná obrazovka by byla propojena se sondami, které by se pohybovaly napříč časem a ono vše viděly do písmene. Respektive by přijala data od takřka sešlých sond, které systematicky procestovaly a zaznamenaly celé univerzum.

Další možností je inteligentní stroj, který sám nebo s pomocí sond procestoval a systematicky vše zaznamenal a data uložil. Anebo by mohl obsáhnout kauzální řetězce z přítomného dění a vše si tzv. dopočítat a pak až třeba ověřit cestováním v čase.

U bytostí, které ze své přirozenosti jasnovidné nejsou, může schopnost přivodit speciální substance – chemická látka. Popřípadě se mohou objevit v důsledku evoluce či spontánně.

Bytost by pak měla být schopná nazřít čas a prostor z nadčasové roviny a skrze dílčí zjevení pak postupem času dosáhnout vševědění.

V neposlední řadě je schopnost způsobena předáním. Úpravou nižší bytosti vyšší bytostí.

A také je možnost spojení bytosti se strojem skrze implantaci paměťového čipu, který má veškeré informace a je tak zdrojem vševědění či dílčí jasnovidnosti.

V prvním případě neinteligentního stroje, je zapotřebí vzít v úvahu čas přenosu informací na strůjce. Pokud umí stroj manipulovat časem, mohl by být pozorovatel v jiném plynutí času a vševědění dosáhnout velmi brzy. Čas by navíc mohl být anulován implantací paměťového čipu. Ovšem technologický artefakt se nabytím vševědění nijak nepromění – pouze obsahuje informace o všem, co bylo, je a bude.

Inteligentní stroj nebo univerzální inteligence, která je v anorganickém těle či organickém těle designovaném s pomocí genetického inženýrství, by se jasnozřivostí proměnila. Po dosažení vševědění by se stala nadřazenou svým strůjcům a mohlo by se tak objevit riziko, že svoji schopnost nebude chtít sdílet s nižšími bytostmi, aby nemohly zasahovat. Anebo začne zasahovat sama do dění a utvářet budoucnost, popřípadě cestovat v čase a upravovat minulost.

Dosáhne-li bytost jasnovidnosti a je tak na cestě k vševědění. Začne se proměňovat její charakter a preference. Pokud by opravdu viděla vše, pak by viděla i svůj život. Žít život a předem vědět jak vše dopadne, to by se jistě projevilo na intenzitě prožívání a mohlo by přinést apatii či otupělost vůči jinak vypjatým situacím. Zmizelo by ze života překvapení, ale i nejistota z nadcházející budoucnosti.

Jasnovidný jedinec by v běžném kolektivu vyčníval svojí formou klidu a smíření, které se znalostmi všech možností zákonitě přijde. Nelze však postulovat, zda by tuto schopnost využil k práci pro kolektiv nebo dokonce oběti, anebo k osobnímu prospěchu a dominanci nad ostatními, kteří jsou pro něj nevidomí.

Vševidoucí kolektiv by naopak byl pravděpodobně harmonický a jedinci by byly mezi sebou navzájem sladění. Tvořili by dokonalou společnost. Nikdo by nekradl, nepodváděl a snad i nezabíjel, popřípadě jen, aby odstranil z kolektivu moci chtivé jasnovidce, kteří by chtěli rozpoutávat boje. Nastal by obrovský rozmach technologií, protože vše, co bude vymyšleno, mohou postupně realizovat už ve svém čase. Vševědoucí civilizace by tak byla nedostižitelná a nikdo by ji nemohl bez její vůle kontaktovat, protože by je ostatní nemuseli vůbec zaznamenat. Vševědění by v kolektivním měřítku přineslo ideál ráje.

Nutno dodat, že výše uvedené argumenty vycházejí z toho, že svobodná vůle existuje. V případě, že bychom postulovali její neexistenci. Byla by jasnovidnost pouze k účelům smíření se s tím, co bylo, je a bude, protože vše již bylo napsáno a aktuální dění je pouze tiskařským lisem realizujícím jednotlivé řádky textu. Nelze tedy příliš uvažovat o nějaké aktivitě, pouze pasivním přijímání nevyhnutelnosti. Proto svobodnou vůli předpokládám. Vševědění tak dostává mnohem zajímavější podobu, protože každá událost má mnoho variant na základě možných činů, které v ní jdou provést a které tím ovlivní kauzální řetězec. Pohledem matematického laika by pak skutečnost nabývala různě hustá nekonečna či omezené počty variací, což evokuje fraktální obraz reality. Inteligentní bytost by se pohybovala po rozvětvujících se cestách, které by se v určitých místech propojovaly, protože by k jedné a té samé události mohlo vést více možností – tzv. by rozdílné činy vedly v budoucnosti ke stejnému výsledku.

A tak z prosté linie, kterou předepisuje osudovost, se stává mnohorozměrná mapa, kterou prochází bytost na základě své vůle a svých sil. Jasnovidec pak tuto mapu vidí a vševědoucí zná všechny cesty, všech bytostí a vůbec všeho.

Závěrem lze říci, že jasnovidnost a vševědoucnost je náročná na paměťovou kapacitu. Ať už je zprostředkovaná skrze stroj nebo dosažená přímo, odstraní překvapení, ale i nejistotu.

Jasnovidec může díky svému vševědění dojít dlouhověkosti nebo i nesmrtelnosti, protože ví, čemu se má vyhnout a co naopak udělat. Pokud by pracoval pro kolektiv, jeho činy by byly v rámci dlouhodobé perspektivy a nemusely by odpovídat dobové morálce. Mohl by tedy konat zcela záměrně negativně, aby posloupnost událostí vyvrcholila v pozitivní situaci. Také by se mohl kolektivu obětovat a konat pouze pro vyšší dobro a lepší budoucnost nebo naopak užít schopnosti k nadvládě nad ostatními a svému největšímu prospěchu.

V případě kolektivu jasnovidců nebo celé civilizace budou zcela samozřejmě učiněny technologické skoky, pokud se udrží pospolitost anebo se přečkají jedinci či skupinky usilující o nadvládu. Vševidoucí kolektiv by mohl být ideální společnosti, kdy všichni všechno vědí a nedělají se zbytečné či protichůdné činy. Neexistuje kriminalita, protože není možné cokoli skrýt nebo tajit.

Vědět o budoucnosti tak znamená mít možnost ji změnit. Jasnovidnost operuje ve světě, kde všechny situace mají více variant, ale vybírá se pouze jedna. Vševědění tudíž obsahuje mnohem více informací, než se ve skutečnosti odehraje, protože na hypotetický konec vesmíru zbude velké množství variant situací, které se nestaly, ale byly potenciálně možné anebo se z nich vybíralo.

(Školní esej do předmětu Filosofie ve Sci-fi – 2015 = započteno)