Být osamělým ptákem předpokládá patero okolností:
Za prvé, letět k nejvyššímu bodu, za druhé, nesoužit se pro společnost, a to ani svoji vlastní,za třetí, zobákem stále mířit k nebi,
za čtvrté, být neurčité barvy,
a za páté, zpívat velmi potichu.
Sv. Jan z kříže Dichos de Luz y Amor
Proč osamělým ptákem být? Což není krásné v hejnu snít?
A přec Ty, i Já víme, že každý všemu navzdory, v srdci sám, každý jenom sám…
Někdo v Boha věří. Snad ze strachu, zmatku mysli vlastní, bolesti a snad z vděčnosti, radosti.
Přesto i On zná, i ví, že skrze víru spoutává se sám…
A Bůh? Není snad osamělým ptákem též, pozorujíc tečky z nejvyššího bodu? A možná sní také sen a věří v svého Boha, Boha boha…
Osamělý pták letí, aby překonal svůj strach, okovy. Zvolil jen cíl a napnul sil…
pod sebou již tisíc mil a tam v hloubi pod ním kdes,
leží v prachu slabost a jeho stesk,
jak kus masa pro supy…
A letí… s sebou nemá nic.
A letí… již netrápí ho nic.
A letí… již neztratí nic.
A letí… a třebas zahyne… vymanil se z otroctví…
A letěl, třebas zahynul, dokázal, že silnější byl než-li Vy, i Já…
…tak zní píseň svobody, samoty a síly, plná hořkosti, věr, tak i pravd.
A já se ztiším, ztratím, připravím se v let…
a třebas…ukončím hloupost těchto vět…
a třeba…vydám se v cestu, v jiný svět…
…a třeba budu mít i dosti sil…
Diskuze k článku: