Původní příběh Šípkové Růženky

Původní příběh Šípkové Růženky 0

30.10.2024 Otakar

Tři sudičky z pohádky Šípková Růženka jsou spojovány se starořeckými Moirami: Klóthó (Předoucí), Lachésis (Udělující) a Atropo (Neodvratná). V původním příběhu z počátku 14. století však nejde o trojici dcer anebo o slovanské démony osudu, ale přímo o tři bohyně, a to jmenovitě Venuši, Lucinu a Themis.

Originální příběh se jmenuje Troyllus a Zellandine a pochází z francouzského středověkého velkodíla Perceforest. Rozsáhlý rytířský román pojednává o vzniku Anglie a předartušovské době. Obsahuje více jak milion slov a tak není překvapením, že překladů moc není. Respektive jeden z roku 2011 do angličtiny od Nigela Bryanta a to jen ve formě rešerše nebo spíše komprimovaného textu.

Růženka je tedy původně Zellandine, dcera krále Zeelandie a budícím princem je zde rytíř Troyllus.

Při narození Zellandine se koná oslava na kterou jsou do chrámu doneseny obětní talíře bohyním Venuši, Lucině a Themis. Talíře plné dobrého jídla z hostiny, včetně příborů, jak je zvykem.

Themis je bohyní božského pořádku, spravedlnosti, zvyků a také ji byla zasvěcena věštírna v Delfách ještě před Apollem. Když přišla na hostinu a neviděla u svého obětního talíře nůž, byla uražena a vyřkla svoji kletbu. Tu co obsahovala ono už všeobecně známé předení lnu na kolovratu a třísku, která se Zellandine zasekne do prstu a navěky jí uspí, tedy dokud třísku někdo nevysaje.

O mnoho let později se do sebe zamilovali Troyllus z Royalville a Zellandine ze Zeelandie. Když se kletba naplnila a Zellandine upadla ke spánku, z kterého ji nikdo nemohl probudit. Přispěchal Troyllus napomoc a rozhodl se hledat řešení u bohyní v chrámu.

Troylus se modlí k Venuši, aby zjistil, jak Zellandine probudit, a dostává se mu odpovědi:

„Až z té brázdy vyndáš
plod, v němž je lék,
dívka se uzdraví.“

Troyllus netušil, co se tím přesně myslí, ale vydal se hned k vysoké věži, kde spala Zelandine. Čekal ho tam Venušin tajemný posel, který ho přenesl nahoru do věže a ještě mu sdělil, že má následovat Venušino nutkání a přesně o půlnoci ho pak přenese zpátky.

Nekonsenzuální polibek se sice řěší dnes, občas velmi nemístně a neobratně, ale on byl právě už v době středověkých rytířských románů samozřejmě zcela úplně špatně. Bezpochyb. Natož pak se spící nahou panou splodit dítě. Což Troyllus po naléhání Venuše učinil.
Po narození si dítě při hledání prsu našlo omylem prst a prokletou třísku vysálo a matku konečně probudilo. Kletba byla zrušena skrze Venušinu pomoc.

Zellandine pak nemohla Troyllusovi znásilnění ve spánku dlouho odpustit, přestože do sebe byli zamilovaní a přestože ho i potom velmi milovala.
Nakonec se však vzali a odešli spolu.

Z dítěte se stal postupem času chrabrý rytíř Benuic a tak Zellandine a Troylus byli předci věhlasného rytíře Lancelota. Ovšem nejdřívě malého Benuica unesla oknem napůl žena napůl pták (asi harpyje) a to hned krátce po zrušení kletby a probuzení matky.

Kdybyste jednoduše nevěděli, proč se učit francouzsky, tak Le Roman de Perceforest je bezesporu dobrý důvod.

Původní a neupravený příběh Šípkové Růženky je sice krutější, ale má hlubší smysl, více magie a také popisuje rytířovo dilema před polibkem. Troyllus se zkouší spící Zellandie zeptat, zda ji může políbit. Odpověď samo sebou nedostane. Venuše a její posel ho pobízí. A když polibek nezabral, tak je i následné rozhořčen na Venuši, že to princeznu nijak neprobudilo a ptá se, co má ještě dělat? Ovšem popuzená Venuše mu vynadá. A pak ho rozpálí tak moc, že udělá to, co se mu od začátku snažila naznačit.

Je to tedy na jednu stranu mnohem mnohem horší než moderní pohádková verze, ale dává se zde najevo, že je to opravdu špatně. Doslova přeloženo z Bryantova textu: ,,Žádný muž by neměl narušovat soukromí dívky bez jejího svolení a rozhodně by se jí neměl dotýkat, když spí.“