Magie má velmi krásný, logický a jasný klíč k univerzu.
Existovala doba, kdy nebe a země nebyla v řádu, který je znám dnes. Představuji si, že v Chaldeji nebo třeba i v Egyptě, kdy byla nebesa a ekliptika rozdělena na souhvězdí, která odpovídala pozorování a neexistoval žádný zvěrokruh, žil člověk, který s tímto klíčem k univerzu přišel. Změnil řád hvězd. A od té doby se nebesa rozdělovala ve dvanáct stejných dílů. Inu, jak k tomu přesně došlo a proč byl nový systém přijat, zavanul čas. Avšak systém, který přinesl, popisuji v následujícím textu.
Je zapotřebí uvést vše na pravou míru a tak zdůrazňuji, že nemám žádný hmotný důkaz o správnosti svých tvrzení a mé domněnky nejsou nijak potvrzené. Historie astrologie není v tomto smyslu vůbec kompletní. A tabulky popsané klínovým písmem zatím nevydaly odpověď na otázku: Proč vznikl zvířetník? A já pravdu nevím. Od potvrzení mě dělí takřka tři tisíce let. Dotyčný člověk nebo skupina lidí, snad měla přístup k historii hvězdných pozorování babylonu a chrámové zázemí. Změna uchopení nebes nemohla přijít jenom tak, nejednalo se o rozmar krále a nahodilost v tom také nehrála úlohu. Proto celý systém musel být něčím specifický a výjimečný. Rozlišení nebes ve dvanáct stejných dílů by samo o sobě před hvězdnými uskupeními neobstálo.
Horní svět nebes a dolní svět země je pro dlouhodobé pozorovatele nepochybně ve vztahu. Nový model, který byl přijat, tento vztah zobrazoval hlouběji, osvětloval určité děje a podával spojitost nebeské klenby s všeobecným prostorem, časem a hmotou. A to nikoli jen ve formě kalendáře, který podle toho, jaký je měsíc a v jakém nebeském poli vychází slunce, určuje zemský děj, ale i ve formě skryté skutečnosti. Nezjevné, avšak patrné.
Základem jsou tři posvátná čísla. V oné době možná ještě nebyla tak posvátná, jak se traduje dnes, ale stala se stavebním kamenem. Vysvětlovala vztah mezi nebem a zemí. A snad je to právě tím, proč jsou chápána čísla tři, sedm a dvanáct s určitou dávkou sakrality i dnes. Rozvinutá Babylonská kultura na tom byla s matematikou na slušné úrovni. Důkazem může být třeba znalost čísla 22/7, které se překrývá s číslem „pí“ na dvě místa za desetinnou čárku. To provázky a kolíkem změřit nelze a po dlouhý čas nebyla tato přesnost překročena. Nebude tedy příliš zvláštní, že ona tři čísla podávají základní rozměrnost naší skutečnosti nebo jinak řečeno struktury vnímání. Lze tedy číslům rozumět jako třem základním osám, nahoře-dole a vpravo-vlevo a vpředu-vzadu. Které mají společně se středem, kde se všechny protínají, sedm bodů. O čtyřech horizontálních mluvíme v určitém smyslu i jako o světových stranách. Nebe i Země mohou být plochy. Vznikne-li už nyní představa krychle, nutno poznamenat, že má dvanáct hran. Jistě vnímání jako takové, je spíše sférické, ale jeho struktura z výše uvedeného vyplývá jako kubická nebo k tomu alespoň vybízí. Proto čísla tři, sedm a dvanáct staví svět, jak je běžně a pro každého znám. Navíc nebesa mají sedm pohyblivých těles, dvě světla a pět planet. Obrysy nového systému jsou načrtnuty a klíč magie je snad i zjevnější.
Zvěrokruh nebo také kalendář popisuje vztah nebeských znamení a dění na zemi. Přestože Chaldejci neznali živly a nenazývali znamení v ekliptice zvěrokruhem, to je až dílem antiky, rozuměli jiné čtveřici, která je základní a pro rozdělení hvězdného pole důležitější. Letnímu a zimnímu slunovratu a jarní a podzimní rovnodennosti. Dochované tabulky s pozorováním hvězd sahají až k druhému tisíciletí př. n. l., kdy vznikly první hvězdné konstelace, a doba, v které došlo k rozdělení nebe na dvanáct znamení a ideálních měsíců v kalendáři, se odhaduje o tisíc let později. Hmotné prameny jsou z osmého století př. n. l. v podobě kopie starších záznamů. Názvy babylonských znamení se někdy liší a pro naše účely budeme používat antická, která zná dnes skoro každý. Pro příklad beran byl nazýván zemědělec a panna brázdou. Když Chaldejci sestavili kalendář o 360 dnech na základě nového systému a magického klíče, začínalo jaro býkem. Pro tehdejší Egypt i Mesopotamii vyšlo Slunce ve hvězdném poli, které příslušelo znamení býka. V pozdní antice, středověku a novověku začínalo jaro beranem a v současnosti začíná rybami. Dnešní západní astrologové tento fakt nereflektují. Přestože první horoskopy Chaldejců (od 4. stol. př. n. l.) a následně antické a středověké formy spočívali v pozorování a propočtech o skutečných pozicích planet. Původně systém nebe a země vypovídal o univerzu, proto je klíčem magie. Slunovraty i rovnodennosti byli někde v půlce daného měsíce (znamení) a nikoli na jeho počátku jak je tomu dnes. Proto vznik dvanácti stejných dílů nemá tak přímočaře matematické opodstatnění, jak to může z kalendáře vyplynout. Úvaha o stavbě prostoru a shodě počtu hran krychle a počtu znamení by nemusela být pouze shodou náhod, ale záměrem.
Krychle je abstraktním objektem. Nikde žádnou nevidíme, ale můžeme jí jakoby tušit. Jako skrytý řád na obzoru vnímání a konturu nezjevené stavby univerza. Jak je v ní zobrazeno spojení nebe a země, ideálního kruhu a ideálního objektu? Dosazení znamení zvěrokruhu nemůže být náhodné a musí se dít podle zákonitosti. Vzorec převodu nebeské ekliptiky, dokonalého kruhu, kterou kupříkladu současná astrologie považuje právě za vyjádření jednoty, do prostorového objektu, byť ideálního, je na základě pozic, geometrie a magického pojímání světa. Klíč sám je platný pro věk býka, berana i pro současný věk ryb. A bude také platný pro věk vodnáře a věky další. Systém počítal s precesí jarního bodu. Po dosazení jednotlivých znamení je možné usadit krychli jako horizontální nebo vertikální model a pozorovat po ní cestu slunce. Vertikálně zobrazuje stoupání a klesání slunce na obzoru, podle toho jestli je v základně krychle nebo u stropu krychle. Horizontální model znázorňuje cestu kosmickým cyklem a krychli lze ukotvit do čtyřech světových stran, které odpovídají čtveřici základních bodů cyklu. Východ, západ, sever a jih mají univerzální charakter, protože onu cestu pozorujeme podle toho v jakém znamení se objeví Slunce na východě.
Klíčem magie a geometricko-pozičním řešením převodu zvěrokruhu na krychli je šest spojnic dvanácti znamení, které tak zobrazí hexagram (dva protnuté trojúhelníky) vyznačující letní a zimní slunovrat a dvě rovnodennosti. Vzhledem k opačným polaritám letního a zimního slunovratu a jarní a podzimní rovnodennosti, je nutná v rámci krychle transpozice u jednoho z protipólů. Vzhledem k obrazu hexagramu, jakožto klíče pro vybudování krychle a rozmístění jednotlivých znamení, použiji pro označení čtveřice bodů ekliptiky značek, které se běžně užívají pro živly. Důležitou poznámkou pro živly jako takové je, že rozmístění znamení je v rovnováze a harmonii. Živly se nepřekrývají a nevytvářejí nerovnováhu, přestože dosazení živlů do znamení zvířetníku známe až s antikou. Myšlenka čtyř živlů se objevuje již v Zoroastrismu a Chaldejci také rozuměli tvořivým elementům, ale o jejich přiřazení ke znamení bohužel nic nevím. Hexagram převádí znamení se zohledněním polarit slunovratů a rovnodenností tak, že je krychle v živlové rovnováze. Kdyby se vypustila transpozice u jednoho z protipólů, bude v rovnováze pouze z jedné poloviny. Nutnou filosofickou poznámkou je, že ve zvěrokruhu samotném není nahoře a dole, což se musí zohlednit právě při konstrukci krychle, která má základnu a strop. Proto u opačného pólu dochází k prohození pozic na základě hexagramu.
Cesta Slunce může být v krychli smysluplná v horizontální nebo vertikální poloze. Vertikálně zobrazuje stoupání a klesání slunce na obzoru, podle toho jestli je v základně krychle nebo u stropu krychle. Horizontální model znázorňuje cestu kosmickým cyklem a krychli tak lze ukotvit do čtyř světových stran, které odpovídají čtveřici základních bodů cyklu. Východ, západ, sever a jih mají charakter univerzální, protože onu cestu pozorujeme podle toho, v jakém znamení se objeví Slunce na východě. Letní slunovratu byla přiřazena značka (nikoli živel) ohně, zimnímu vody, jarní rovnodennosti vzduch a podzimní rovnodennosti země.
Vzorec platný pro všechny věky, zohledňující polarity a udržující živlovou rovnováhu krychle:
Planety ke klíči magie samozřejmě patří. Jsou však v pohybu a proto mi nepřijde vhodné je ukotvit napevno ke stranám krychle. Vzniká tak široké spektrum možností jak přiřadit jednotlivé planety sedmi bodům na třech osách. Samozřejmě by se jedna relativně pevná varianta našla v případě vertikální polohy krychle a původního pojetí dvou světel a pěti planet. Slunce bude nahoře, Měsíc dole, uprostřed Merkur, na východě Jupiter, na západě Saturn, na jihu Mars a na severu Venuše. Ovšem nelze to chápat jako jedinou možnou nebo správnou variantu. Planety lze uspořádat na základě jejich vlastností a použít tu kombinaci, která bude mít vnitřní smysl pro působení krychle.
Když došlo k rozdělení nebes na dvanáct stejných dílů, tento systém spojující nebe a zemi, mohl být důvodem. Dvanáct znamení a sedm planet tvoří stavbu reality ve třech rozměrech. Spirituální model vysvětlující svět. Klíč k univerzu. Klíč magie. Tvrzení však nepředkládám s jistotou a neomylností. Možná se nejedná vůbec o rekonstrukci původního Chaldejského klíče magie, ale třeba antického nebo středověkého. A možná ani to ne. Tak či onak, je tento klíč součástí konstrukce zvěrokruhu, ať to již záměrem bylo či nebylo.
Užití Klíče Magie může mít mnoho podob. Samozřejmě je nejdříve vhodné všechno poznat a jednotlivé elementy zvládnout nejen na filosofické úrovni. Podle toho bude mít i manipulace s konstrukcí krychle a jejím vnitřním obsahem planet své výsledky. Součet tří posvátných číslic dává dohromady dvaadvacet. Stejný jako počet hebrejských písmen, které udržují tu samou posvátnost a jsou tak rozdělena na dvanáct jednoduchých, sedm dvojitých a tři matky. Dále je možná korespondence s tarotem. Samotný systém znamení a planet je však starší. Jistě při zkoumání krychle, kdy dosazujeme planety a otáčíme pozicemi, dochází ke vzniku rozličných kombinací. Což může připomínat kabalistickou praxi permutací písmen a nebo míchání a výklady tarotu. Nelze to však považovat za účel primární nebo snad smysl celého klíče magie. Hlavním smyslem je zasvěcení a transcendence.
Klíč magie popisuje jak se z dvanácti pozic na dokonalém kruhu stane dvanáct hran krychle v prostoru. Krychle může zobrazovat stoupání a klesání slunce na obloze v průběhu roku (tzv. určovat jak vysoko je poledne) a nebo cestu slunce skrze slunovraty a rovnodennosti – kosmický východ, západ, sever a jih. Celý systém je živlově v rovnováze a harmonii. Vzor pro dosazení znamení ze zvěrokruhu do krychle je platný pro všechny věky a počítá s precesí jarního bodu.
Diskuze k článku: