V podcastu Tekutá krajina padl dotaz na spojení čajoven a ezoteriky v kontextu hospod… a tak jsem zavzpomínal na své začátky a pokusil se to verbalizovat, než se to ztratí jako slzy v dešti.
Délka překročila únosnost komentáře, tak jsem to dal sem, jako samostatný text:
Jo, ty čajovny, no, tak v Brně, když šel člověk před dvaceti lety do čajovny, tak skoro vždycky slyšel někoho mluvit o spiritualitě, mystice, magii, šamanismu nebo prostě ezoterice a to ještě nebyl tolik rozšířen new age (teprve se rozjíždělo Reiki), čili to místy bylo i vcelku kvalitní a plné osobních zkušeností.
Tehdejší B.O.S.S. (Brněnsko Okultní Shisho Sraz) byl v podstatě akcí dané doby a kolektivní nálady ve společnosti. Do Zřídla to převzal spoluzakladatel Corny, nikoli já. A to navíc až o mnoho let později. V našich začátcích byly čajovny úplně jinačí. Vzít do ruky ručně spíchnutej chaosmagickej sborník Ixaxaar po druhé konvici čaje tetičky Hoang (super silnej čaj po kterým se spojí všechny čakry v jedno tornádo), byl super zážitek.
Tehdy to byl prostě a jednoduše alternativní flek pro alternativní lidi. A myslím, že dneska už žádnej čajovník neudělá super drama scénu, když se zeptáte na cukr.
Období trvalo cca pět let, respektive to silné spojení čajovny a ezoteriky. Na B.O.S.S. se sjeli lidi z celé České republiky, ale v Chajovně, v čajovně na Skleněné louce anebo v Dobré čajovně vlastně podobná setkání probíhala zcela neoficiálně a vcelku často. A než jsem k tomu přišel, tak už to taky nějakej čas běželo. Aneb ten oheň hořel, už když jsme přišli. Období tedy trvalo určitě déle.
Každopádně. postupně to ubývalo, jak čajovny zevšedněly a obměnila se sorta lidí, kteří do nich docházeli. Před deseti lety se ještě z new age ezoteriků básnících v čajovnách o čakrách dělala legrace a jestli dnes je ještě nějaké spojení, tak asi bude už spíše náhodné nebo jako všude jinde, protože do čajovny už se dnes nikdo nebojí. Stal se z toho normální podnik. V Brně třeba Veselá čajovna nebo Utopia patří nebo byly zavedeny člověkem, který vlastnil erotický klub Moulin Rouge. Moment, kdy se z čajoven stal prostě výhodný obchod, lze chápat jako milník a také změnu specifické čajovnické kultury – vyvanutí puncu alternativy.
Podobně neopakovatelný bylo setkávání na brněnském Moravském náměstí v parku pod velkým stromem, které v hardcore verzi probíhalo asi tři léta po sobě, kdy se tam skoro každej večer sešli lidi s bubny, chřestidly a podobnými nástroji. Sedělo se na trávě, což tam do té doby akorát dělali punkáči nebo bezdomovci a divočilo se. Třetí Sešlost (magické setkání) byla na Moraváku u pěticípé kašny – ta již ustoupila modernizaci.
No a když třeba pršelo, tak se šlo do hospody nebo na nějakou akci.
Část magie založené na osobní síle, atavizmu a instinktu, jsem se naučil ve stolním fotbálku mezi třetí a pátou ráno, proti hráčům zrychlených pervitinem nebo rozsvícených marihuanou. A samo sebou mě ze začátku klepali, ale po nějakým čase to člověk stíhal střízlivej (teda i po x-tým pivu) a tu jejich energii přepral a vyhrál. Nevím, kde bych se naučil tuhle nonverbální silovou kontaktní komunikaci projevovanou do agresivního pohybu tyček s fotbálistama extrémizovanou o psychologické hlášky, slova či zvuky k rozhození oponentů. Vidět, jak si člověk něco frkne nebo se nahulí a pak hrubě nevybíravou pozorností buší do vaší mentální zdi, aby v ní našel slabý místo… jako tohle semináře a kurzy neučí a čajovně je to hodně vzdálený.
Bojovou fonetickou gheto-kabalu musí holt člověk seškrábat v tmavým sklepě v podobě opalizující plísně a cyklovat ji, dokud z ní nejsou andělská slova lásky ke spouštění léčivých a hojivých procesů duše a těla.
Jinak vlastně větší bubnovačky než na Moraváku jsem zažil akorát párkrát na úplněk. Poprvé jsme chtěli jít v několika lidech meditovat na úplněk do jeskyně Pekárna a místo toho tam bylo tak sedmdesát lidí, kdy necelá polovina měla nějakej nástroj a tak jsme se místo meditace účastnili šamanské úplňkové slavnosti, protože tam kupodivu známej potkal známého. A i bez toho tam byla taková atmosféra, že tam nikdo cizí nebyl.
Před dvaceti lety byla specifická doba, lidi psali blogy, sdíleli své zážitky, kecali v místnostech x-chatu, psali si maily. Čajovny se teprve zabíhaly. Internet byl jenom doma a dělal zvuky. Mobilem člověk potřeboval volat častěji na pevnou linku než na další mobil a lidi se po městě hledali nebo na sebe čekali na obvyklých místech. Praxe telepatických schopností začínala ve chvíli, kdy jste potřebovali někoho najít a nikde nebyl. Intuice šlapala na plné obrátky. Štěstí sem, štěstí tam, synchronicita támhle, deus ex machina onde.
Říkat, že to bylo lepší se mi rozhodně nechce. Spíš takové upocenější a díky předchozí době mlčení za komunismu, hodně nové a tak i v mnoha ohledech špatné. Již zmíněná Sešlost vznikla na popud nemorálních či nepřátelských a nenávistných nálad od některých účastníků předchozích srazů. Někteří si prostě potřebovali něco dokázat nebo spíš ubližovat druhým, aby se sami cítili lépe. Těžko říct. Dojezd komunistické sociální agrese byl v lidech prostě znát i v roce 2003. Nebýt tomu přizpůsoben a navyknut, znamenalo dát takové normalitě mezilidských vztahů najevo, že do světa už nepatří, a to byl svatý úkol Sešlosti. A pozdějších akcí samo sebou také. Dnes je to prostě lepší, protože to vše je již mnohem dál.
Čas magie teprve přichází. A současnost globální vesnice spiritualitě přeje.
Photo by Chajovna
Podcast Tekutá Krajina
Diskuze k článku: