Proč je každý člověk Mágem  0

mageO magii bylo mnohé řečeno i napsáno. Kde však magie pramení a jaký je její zdroj nebylo dosud zcela zjevně objasněno. Následující text nepřináší nové poznatky ani není nijak převratným sdělením. Přesto mohou být obsažené informace v rozporu s tím, jak je magie chápaná. Ovšem právě to je důvod k sepsání následujícího textu. Nesourodé nauky magie, zabývající se různorodými koncepty a popisy metod k dosažení výsledků, mohou na první pohled postrádat jednotící charakter, který by magii samu o sobě uvedl v obecné rovině a dodal všem pramenům jejich pravý smysl.

Magie je ve všeobecném povědomí považována za tajemnou vědu, dar nebo schopnost nadpřirozeného charakteru. Pro normálního člověka je zpravidla zapovězená nebo mu zůstává po celý čas jeho života skrytá. Západní okultismus jako obor lidského bádání, který se s magií potýká, ve svém názvu sám nese význam slova ukryté a schované nauky a podobně i výraz ezoterika. Často si i sami mágové nebo stoupenci magie hrají na utajování, skrývání a schovávání. A své poznatky nebo vědění zahalují nebo je označují jako tajné. A tak jasné světlo za neprůhlednými závoji zůstává tmou. Nebo se naopak vydává na odiv vědění tmářské a démonické světlo blouznivců odvádí od podstaty magie a vyzdvihuje se jako jediné pravé a správné.

Snad i proto je nutné říci, že každý člověk je mágem. A to, co v sobě nese pojem magie, je zcela přirozené působení a konání člověka. Většinová situace je však na první pohled odlišná a zdá se, že magie patří mimo okruh běžného vědomí i zájmu. Pravda je však stále stejná a stále zjevná. Domnívané omezení lidského vědomí je zcela svobodnou volbou, která magii vůbec nebrání. Žádné bariéry totiž doopravdy není. Také proto se hovoří o závojích a nikoli hradbách nebo pevných zdech, které vyžadují tuhé násilí a vůli k jejich zbourání. Nic takového jednoduše není. Člověk znamená mág a mág znamená člověk.

Pravdivým tak není ani příměr k semínku nebo kukle motýla. Člověk je mágem od začátku do konce, na věky věků. Semínko potřebuje podmínky, aby vyrostlo a stal se z něj strom. Kukla motýla vyžaduje bezpečí a čas, aby se vyvinula. Ve vztahu k člověku je čas a podmínky nesmyslné. A podobenství je matoucí. Člověk už takovým je.

Někteří mágové říkají, že k magii nebo k tomu, aby se z člověka stal mág, je zapotřebí zasvěcení. Ovšem zasvěcením pak myslí to, když člověk pozná, že je člověk a otevřou se mu možnosti člověka. Další si myslí, že magie je nelidská a ocitá se až za rovinami lidství a každý kdo touto cestou kráčí, se odlidští. Přeměřují a porovnávají, ale sami jsou stále stejnými lidmi a stále lidskými. Na místě je podobenství, že vrchol hory i její základ je stále tou samou zemí.

A tak i mýtus o znovuzrození v Kristu, mýtus o Buddhově nirváně, mýtus o pádu nebo přeměně, transformaci nebo spojení se s vyšším Já. To vše je mimo pravdu a skutečnost, protože k ničemu takovému doopravdy nedochází. Člověk jako bytost je pořád tím samým člověkem. Není možné předčit už jednou stvořenou dokonalost.

Nyní je vhodné říci, že člověk je velkým a jeho bytost zahrnuje úplně celé stvoření a veškerý svět. Jedno tělo se svojí duší a v jednom duchu je zároveň tím vším, co má kolem sebe a co ho obklopuje. Nelze ho vydělit jako samostatný svět a nelze o něm tvrdit, že není světem. Ani nelze hovořit o spojení vnitřního (člověka) a vnějšího (světa), protože se jedná stále o jednu a tu samou věc (bytí). Nelze spojit, co nebylo rozděleno.

Mylná je představa, která z magie činí něco mimo běžné lidské schopnosti a staví ji do nadpřirozena, nedostižných výšin a udává ji jako tajemnou a skrytou vědu nebo dar a schopnost. A mága jako něco mimořádného nebo speciálního.

Život nezačíná narozením těla a nekončí jeho smrtí. Není daleko od pravdy říci, že pozemská forma člověka je tou kratší částí celého příběhu a není tedy ani jeho vyvrcholením. Hodně daleko od pravdy jsou tvrzení typu, že lidský život je škola nebo příprava. Na místě není ani uvažování cyklického rázu, kdy se bere v potaz jisté centrální světlo a matérie snad vodního charakteru, která vzdálením kondenzuje, chladne, aby zpevnila a následně přiblížením se odpařuje a mění v páru, aby takto cyklovala v podobenství života a smrti. Jedná se totiž o špatné uchopení a přístup k tomu, čím se „běžný a nezasvěcený“ člověk cítí být a co ho odlišuje nebo staví do opozit vůči sobě, ostatním i ostatnímu.

Jáství.

Já je pro každého člověka velmi speciální a definiční. Já není prostorem. Já není bodem. Já není věcí. Já není energii nebo vůbec čímkoli co je. Přesto k jeho základní funkci patří být nebo být něčím (někým). Funkce však není podstatou. Proto není ani překážkou. Když Já člověka pobývá v tom nebo onom a používá různé části mysli tak nebo onak. Ono plnit účel neznamená být jím omezen. A lidské Já se neustále proměňuje, mění svojí velikost a polohu. Zatvrzuje se a uvolňuje. Jakoby cestovalo a nabíralo podobu místa, kde se nachází a přijímalo jeho charakter. Běžný člověk za svůj den projde svým Já opravdu rozličné pozice sebe sama a promění se nesčetněkrát během jednoho celého roku. Vystřídá své postoje a názory a pořád se cítí být sám sebou. Pocit plynoucí z podstaty je stále přítomný. Popsané Jáství by se nyní mohlo jevit jako operačním centrem člověka, jeho hlavní výkonnou jednotkou, ale není tomu tak. Přesto nyní může být jasnější, proč někdo řekne nebo uvažuje o sobě ve smyslu: „Já nejsem Mág.“ A snad je také patrné, proč mu není problém dát za pravdu. Mág je člověk celý. Mág není Já v jeho funkci, která užívá část člověka a je v určité poloze. Já plní-li účel, má vždy konkrétní význam typu prodavač, řidič, sportovec, bavič, milenec a zaujímá určitou roli (totožnost-identitu) ve světě (v člověku). Někdy role vyžaduje větší obsah lidství a třeba se i blíží celistvosti, ale pořád je funkcí a plní konkrétní význam. Je omezené vědomostí a nebo jednoduše tím, čím zrovna je.

Nabízí se tedy otázka, zda Já používá člověka nebo člověk používá Já. Lidská bytost je aktivní sama o sobě a její Já výkonným ředitelem nebo hlavním dirigentem není. Tedy pokud takovou roli zrovna nezastává. Ovšem to jsou pozice zcela výjimečné. Jáství v aktivní formě kdy něčím je, můžeme chápat spíše jako instrument (funkci). Proto duchovní nauky, které se snažící tento instrument potlačit nebo vykořenit, jsou těžko uchopitelné a ke všemu opět matoucí a nebo i zcestné. Podobně i nauky, které se snaží tento instrument proměnit nebo osvobodit.

Já není omezeno, pohybuje se a proměňuje se. Já neproměňuje člověka, nachází se v něm a nabývá formy podle účelu, který plní. Já může být člověk celý a Já může být celý svět, proto je možné říci: „Já jsem Mág.“ Já není omezeno svým bytím nebo tím, čím aktuálně je. Ani člověk se doopravdy s formami Já neztotožňuje, ale spíše si je užívá.

Člověk je dokonalý. Já je dokonalé. Jeho formy smysluplné – plní funkci – účel. Problém není a nebyl. Přesto není řečeno vše, aby byl obsah textu zcela zjevný nebo aspoň k něčemu nápomocný. Narození přináší do hmotného světa konkrétní formu ducha, který zde bude skrze tělesné bytí zažit a uložen. Cesta tělesným životem je již dopředu vyznačena a jednotlivé role Já jsou již uspořádány, společně se začleněním do konkrétních situací a jednotlivých stavů. Člověk si svá rozhodnutí samozřejmě pamatuje a ví o všem dopředu. Avšak jednotlivé role Já, vzhledem ke své pozici (poloze v člověku), o tom nic neví, protože mají k dispozici vždy pouze potřebnou míru vědomostí k danému účelu.

Jáství nemá podstatu ve formě bytí – může být čímkoli. A člověk není nikterak omezen, nepotřebuje spasit ani proměnit. To vše se děje v jeho rozhodnutí a v souladu s jeho jedinečným příběhem. Všechny děje jsou propojené a nic se nestane jenom tak. Vše má svůj význam a tvoří příčiny nebo prostor událostem příštím a také je výsledkem minulosti.

Každý člověk je mág, od svého počátku do svého konce, na věky věků.

Ti kteří mají pro své Jáství k dispozici celistvost člověka, aby mohli plnit svojí funkci a mohou tak říci: „Já jsem Mág.“ Nejsou ani výjimeční ani mimořádní. Ať už o tom ví nebo ne (nemusí být Mágem tak úplně). Jsou člověkem. A když onen běžný člověk, který říká: „Já nejsem Mág.“ Usiluje a mění svět. Používá tu samou magii jako ti, co to o sobě prohlásí. To, že si každý dopředu vyvolil něco jiného a přináší svým zrozením jiné hodnoty pro celek a jinak ovlivňuje svět než ten nebo oný, je v tomto smyslu až druhotné. Jeho já plní jiné funkce. A o jeho podstatě to nic nehovoří. Proto jsou si rovní a není žádného rozdílu.

Mág nemusí být mágem. Respektive jeho Já není vždy mágem, ale on sám jím je neustále. Není v tom nic složitého. Dřevorytina, dobrý obchod nebo skvělý vtip, je stále dílem mága, přestože ho vykonala pokaždé jiná forma Já. Přestože lidé různě vypadají a různě působí a nacházejí se v jiných situacích, jejich jádro se ve skutečnosti podobá jako vejce vejci. Nelze tedy říci, toto bylo dílem sobeckého Já. Každé Já pramení z podstaty. A žádný čin není sám o sobě. Ať už zlý nebo dobrý.

Rozdílné úrovně poznání jsou na neomezeném poli vševědění tvořeny účelovou funkcí Jáství a jeho zaměřením. Svět se děje již opravdu dlouho a poznání Mága nesahá k domnělému původu Magie, do dob před velkou potopou, ale mnohem hlouběji a dále, takové je vševědění. A tyto informace nejsou většinou nutné a proto je většina forem Já nemá. K tomu, aby si dítě zavázalo tkaničky, přece nepotřebuje vzpomínky z minulých životů, které navíc přímo nesouvisí s jeho Já a konkrétní situací, kterou momentálně řeší. A tak si nepotřebujete pamatovat spoustu jiných forem Já, třeba ty, které se objevují ve snu a konají zcela jiný smysl, než probíhá přes den. Každá životní situace vyžaduje jiný druh vědomosti a zaujímá jinou oblast paměti a jiný způsob přemýšlení.

Ve skutečnosti neexistuje žádná duchovní stezka. Proměny Já pohybem rozsáhlostmi člověka, které vedou k otevření hlubších úrovní paměti a vědomosti nejsou opravdovým vývojem. Formy Já svoji podstatu nevyvíjí. Ta je stále stejná a neproměnlivá. Já se proměňuje na základě své polohy v člověku. Nic více. Postupnost nebo kontinuita v těchto změnách není nutná nebo vůbec myslitelná. Život sám poskytuje dostatečné příklady k tomu, aby si každý mohl ověřit, jak se jeho vnitřní stav mžikem mění, když to nečekaná situace vyžaduje. Domýšlet se o cestě Jáství z hlediska jeho funkce a plnění smyslu k dojití jeho podstaty, je tak nesmyslné, ale nelze popřít, že by to tak v určitém pohledu nemohlo vypadat. Skutečnost je však jiná. Většina duchovních mistrů, kteří objevili, kdo jsou a poznali skutečnost Mága, toho došli náhle a o postupnosti jejich vývoje nelze hovořit. Rozdíl mezi funkcí Já a podstatou Já, je opravdu velký. Funkce se nestává podstatou. Jednotlivé funkce Já z podstaty vyplývají a ne naopak. Stvoření povstává z nestvořeného, nikoli nestvořené ze stvoření. Prázdnota může dát plnost, ovšem plnost nevydá prázdnotu. Přestože obojí je stalé nerozdělené a jednotné.

A když není kam nebo kudy jít, co může člověk pro sebe udělat, když už ho zajímá magie a třeba by chtěl být Mágem, přestože už Mágem je, není nijak složité ani náročné. Jak bylo řečeno, text nepřináší nové poznatky. Jáství zaujímá jednotlivé role a vyjadřuje účelné formy. K tomu je uzpůsobené jeho vědění i poloha, kterou v člověku zaujímá. Ke každé formě Já a k Já obecně plyne vztah z podstaty. Říká se vztah sám k sobě, ale nyní se tím nemyslí jednotlivé formy Já, které jsou si ve vzájemném vztahu a třeba i protichůdně nebo v rozporu. Není to ten vztah ve smyslu kvality nebo konkrétního stavu, jenž by opět vyjádřilo Já, třeba ve smyslu mám se rád nebo nemám se rád. Jistěže Já sebe může hodnotit, ovšem to není ten vztah z podstaty. Jedná se o vztah, který je mezi člověkem a jeho Jástvím. Mágem a všemi formami Jáství, které vytváří. Funkcí Já a jeho podstatou. Stvořeným a nestvořeným. Tudy přichází odpověď.

Kdo jsem Já? Kdo jsem? Kdo?

Já to není.

  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Chcete více?


Diskuze k článku:

Buďte první, kdo zahájí diskuzi!

Upozornit na
avatar
666
wpDiscuz