Zřídlo

Jsou pouze dvě možnosti: Buď jsme ve vesmíru sami nebo nejsme. Obě dvě jsou stejně děsivé.

Artur C. Clarke

Fenomén UFO a mimozemské inteligence začal na konci první poloviny dvacátého století a od svého počátku myšlenka na jiné bytosti ohromuje, děsí nebo jinak provokuje civilizované pozemšťany. Samotný fakt nekonečného vesmíru a širokého potenciálu možnosti jiné formy života nijak nepomáhá. V dnešní době se již ozývají názory, že to musí být přece naprosto logické, že tam někde venku jsou. Přesto je otázka ve většině případů formulována takto: „Věříte na mimozemšťany?“

Snad není tak podivuhodné, že „sci-fi“ téma je předmětem života spirituálního a na jeho podkladě vzniklo i několik kultů a sekt, které dokonce vzali i oběti lidské. Nezemským bytostem začalo být přisuzováno i naše stvoření a vedle vědecké evoluční teorie popírající kreacionismus a vůbec mýtus božského stvoření a nebeského původu člověka, přišla teorie o naklonování jinou rasou a to ve většině případů pro nepříliš honosné účely. Vcelku rozšířená je teorie o kopáčích zlata pro mimozemské vládce, kteří naučili také lidi počítat a zpracovávat kovy a podepírá se pár výroky ze sumerského eposu o stvoření světa, kde nižší bohové popisují úpornost práce na zemi a žádají vyšší bohy, aby jim ulehčili a tak vzniká člověk – pracant. Sám starozákonní Hospodin člověka nešetří a po vyhnání z ráje mu sděluje, že v potu dřiny bude dobývat ze země svůj chléb. K ženám lidským chodí andělé sváděni jejich krásou a rodí se bohatýři dávnověku…

A v těchto teoriích nejsou nijak šetřeni ani starozákonní proroci, kteří buď přímo vidí mimozemšťany nebo jsou sami vzati na palubu jejich lodí a samozřejmě prastaré nákresy a skulptury ať už z Jižní Ameriky nebo Egyptu popisují kosmické koráby a také astronauty či jen zvrhlé pokusy genetického inženýrství. Za zmínku stojí též dokumentární série pořadů Vetřelci dávnověku v nichž je v každém díle použita věta: Příznivci teorie o archeoastronautech se domnívají… A celá tato vlna, kterou stále můžeme charakterizovat jako „víru“, začala domnělou havárii létajícího talíře a dále sériemi hlášených únosů na paluby kosmických korábů.

Létající objekty byly spatřeny i v minulosti jako lodě a čluny plující vzduchem, ale neříkalo se jim UFO. Možná poněkud nevhodná spojitost, avšak stále významná, je i z věhlasného příběhu barona Prášila a jeho cesty korábem na měsíc, která se uskutečnila o celé století dříve před vizemi Julese Verna.

Naše otázka se však netýká tolik létajících objektů, které od doby roztříštěného talíře z podivného kovu nabraly podobu energií a nejsou již pouze materiální podstaty a také se příliš nezabývá, zda je ta či ona socha vyjádřením atributů duchovního charakteru nebo pouhého skafandru, ale zaměřuje se přímo na komunikaci – rozhovor mezi intelektem člověka, v našem případě Mága a intelektem původu mimo-zemského.

Otevřeme-li středověkou klasiku Agrippovi Okultní filosofie, která čerpá z pramenů starších, můžeme najít možnost spojení se s andělskou (pro představu prospívající) nebo démonickou (pro představu rozkládající) inteligencí ostatních planet včetně Slunce a Měsíce, která je představenou respektive vůdčí pro jejich vlastní obyvatele – planetární duchy. Jistě obrázek obyvatele Marsu či jednoduše marťana jako malého zeleného mužíčka je poněkud tristní, ovšem podobně je to i s představou Martického anděla s něžnou tváří v postavě z prachového peří a ani jemu podřízení by takové podoby nemohli dojít. Jistě si můžete říci, že nic podobného stejně vidět nelze a že člověk má povahu přisuzující inteligenci kamenům a rostlinám a mrakům a proč by vůbec takový „primitivismus“ nepostihoval i objekty nebes nebo snad i každičkou hvězdu, kterou lze za jasné noci vidět. Snad je to spíše tím, že když člověk dlouho zírá na přírodní úkazy nebo hvězdy, napadají ho zcela jiné myšlenky, než když řeší hodnotu či cenu věcí nebo užívá potěšení svého lidství. Skoro jakoby se zmenšil pod oslovením nesmírnosti a hloubky vesmírné dálavy.

Nemusíme pouze předpokládat, že duchovní systém rozlišující nebeské objekty na inteligence pozitivní, negativní a celistvé či jednotné, které jsou Génii, je propracovanější a z pouhé víry primitivního charakteru se vymaňuje svojí složitostí a pojetím, vybízejícím k praktické zkušenosti a navázání kontaktu, kde není prostor pro uctívání, jako spíše pro úctu, diskuzi a poučení. A k jeho podstatným sdělením patří, že můžeme poznat základních sedm okruhů inteligence, charakterizované sedmi oběžnicemi, které jsou propojeny s emocemi a prožíváním nebo mají přímý vliv na duši člověka a následně poznat již úrovně neemotivní inteligence charakterizované dvanácti archetypy na hvězdné ekliptice a další pak v souhvězdích. Snad až dnešní astrologie se o zodiaku vyjadřuje jako o hvězdném okénku vesmírného působení a nikoli jako o živoucí bytosti přející lidem svojí účastí v jejich životě. Sféra stálic obsahuje mnoho skvělých duchů, kteří našli místo v knihách a mohou tak zprostředkovat svůj způsob a odvěkou moudrost. Knihy popisují cestu poznání dále a inteligence jsou i v prostoru pouhým okem nespatřitelném a tak možný postup přechází do úrovně nadnebeské sféry a nebo do prvního a druhého nebe křišťálového, odkud Bůh vylévá vody intelektu, inspiruje a tvoří zdroj pro vše co je. Inu vesmírná odyssea jak se patří.

Sama myšlenka kosmické inteligence není nijak nová a převratná, včetně inteligence mimozemské obývající jiné planety. Naopak odkaz minulosti zjevuje, že inteligence sama je všudypřítomná a jako nezředěná či neovlivněná se nachází od naší země dále, a to ani ne v prostoru samotném, ale až za ním. Odpověď na otázku zda Mágové komunikují s mimozemšťany je zodpovězena. Závěrem zbývá říci, že sám člověk dle tradice kosmos věrně zrcadlí, proto poznání inteligence „mimozemské“ by mu nemělo být vlastně vůbec cizí. A každý, je-li mu přáno, může sebe a svojí inteligenci rozvíjet v tomto kosmickém smyslu a vystoupit ze země skrze planety a hvězdy až na nebesa, což je cestou Mágů, dojít podstaty a původu, Archetypu.