Zřídlo

Enochiánská magie bývá označovaná jako nejmocnější, nejzáhadnější a nejnebezpečnější forma magie. Jedni v ní vidí nástroj pro otevření bran Apokalypsy, jiní prostředek k dosažení vlády nad světem a získání nesmírného bohatství. Je obestřena tajemstvím, je určena pouze vysoce zasvěceným mágům, je to magie, jejímž prostřednictvím lze komunikovat s Bohem prostřednictvím jeho andělů. Nejúžasnější na ní však je, že celý její složitý systém vychází z práce dvou mužů, kteří v průběhu sedmi let vedli konverzaci s enochiánskými entitami a pečlivě ji zaznamenávali. A život a osudy těchto dvou mužů jsou přinejmenším stejně zajímavé, jako systém, který vytvořili. Nahlédněme tedy společně do tajů životů pánů Johna Dee a Edwarda Kelleyho.

John Dee a Edward Kelley žili v druhé polovině šestnáctého století a jsou oba představiteli vrcholné renesance, respektive humanismu.

John Dee se narodil 13.7. 1527 v Londýně. Svůj původ odvozoval od Rodericha Velikého (velšsky Rhodri Mawr), velšského krále z 9. století. Studoval nejprve ve škole v Chelmsfordu a v patnácti letech vstoupil do koleje sv. Jana na univerzitě v Cambridge. Zde také získal titul bakaláře a stal se jedním z hodnostářů Trinity College při jejím založení Jindřichem VIII. Už tady si vysloužil pověst čaroděje a mága, když při divadelním představení použil původní jevištní triky, díky nimž se před zraky na jím zkonstruovaném brouku vyletěla hlavní postava hry do nebes. Lidé v tom neviděli technický zázrak, ale kouzlo. Tak odstartovala jeho kariéra čaroděje, což mu pak už zůstalo po celý život. Ve studiích dále pokračoval na kontinentu, v Lovani a v Brusselu, roku 1550 přednášel o Euklidovi na univerzitě v Paříži. Tuto přednášku navštívil i francouzský král Jindřich II. Tím se začal dostávat do výsluní význačných politických osobností.

Když se vrátil do Anglie, pokračoval ve svých vědeckých pokusech. Už za 4 roky poté byl vězněn za čarování proti královně Marii. Co se stalo? Vytvořil dva horoskopy. Jeden byl pro královnu Marii Tudorovnu a druhý pro královnu Alžbětu I. Marie byla katolička, Alžběta protestantka. Tak začaly Deeho problémy. Biskup Bonner jej měl soudit kvůli kacířství, ale krom nepříznivého horoskopu, který byl vytvořen na zakázku samotné královny, proti němu nebyly žádné důkazy, a tak byl zanedlouho propuštěn. Jen pro zajímavost: Ve stejném roce, kdy byl Dee uvězněn pro podezření z magických praktik se narodil Edward Kelley.

Roku 1558 se stala Alžběta královnou a tím začíná pro Deeho období největšího úspěchu. Stal se dvorním astrologem a královna jej uznávala jako přítele a rádce, poskytovala mu peněžní dary a hlavně ochranu. Mohl se naplno věnovat vědě. V roce 1558 Dee vytvořil také slavný horoskop pro určení nejlepšího data královniny korunovace, která proběhla v neděli 15. ledna 1559. Byla to první korunovace, která neproběhla v žádný významný křesťanský svátek, ale řídila se astrologickou radou.

Po nějaké době se opět vydal na cesty po Kontinentě. V Holandsku vyšla tiskem jeho Hieroglyfická monáda, což je kniha snažící se o syntézu astrologických znamení. V tomto kabalisticko hermetickém spisku shrnuje všechna planetární znamení v jedinou glyfu, monádu. V krátkém dílku o třiceti teorémech se pokusil shrnout veškerou nauku o planetách. Zajímavý podtitul této knihy zní QUI NON INTELLICI, AVT TACIAT, AVT DISCAT – „Kdo tomu nerozumí, by se měl učit, nebo mlčet.“

Deeho život byl neklidný, cestoval z místa na místo. Roku 1571 byl opět na Kontinentě. Když byl v Lotrinsku stižen nemocí, dostalo se mu opět pomoci od královny. Víme, že jeho přednášky o Braheho supernově z roku 1572 a kometě z roku 1577 se účastnila v Mortlake i sama královna. Je tedy jasné, že se Dee opravdu pohyboval ve vysokých politických kruzích. V roce 1578 byl opět v Německu, dopisem konzultoval královnin zdravotní stav.

Víme, že se Dee celkem třikrát oženil. Jeho první ženou byla Catherine Constable, s níž byl ženatý 9 let. Toto manželství bylo bezdětné, stejně jako to druhé, které trvalo necelý rok, o němž mnoho nevíme, neznáme ani jméno jeho druhé ženy. Víme, že zemřela 16.3.1575. Necelý týden předtím navštívila Deeho v Mortlake královna, aby se podívala na jeho věštecký kámen. Zůstala venku před domem, aby nerušila nemocnou ženu. Dee neměl po ruce žádného zřece, a tak královnu seznámil pouze s optickými vlastnostmi svého slavného kamene.

Roku 1578 se Dee oženil potřetí, vzal si Jane Fromondovou, královninu dvorní dámu. Dee měl padesát jedna let, jeho žena dvacet tři. Tento svazek byl velice plodný, nakonec spolu měli osm dětí. Jejich nejstarší syn Arthur byl uznávaným alchymistou a stal se dokonce dvorním lékařem ruského cara Michaila I.

25.5. 1581 se objevuje v jeho deníku následující poznámka: „V krystalu se mi nabídlo zjevení a já jsem zřel.“ Zanedlouho poté se na scéně objevuje Edwark Kelley.

Dee bývá značován jako doktor Dee, ale neexistují žádné záznamy o tom, že by získal doktorský titul. Je možné, že měl titul lékařský. V Lovani se zabýval i právem, je možné, že byl doktorem práv.Snad získal čestný doktorský titul za svého pobytu v Praze v letech 1585-86. Každopádně označení doktor, doctus, pochází z latinského docere – „učit, poučovat, informovat, ukazovat, říkat…“ Dee byl člověkem moudrým a vzdělaným a bezpochyby mohl být učitelem mnohým svým současníkům.

Byl to skutečně renesanční člověk, zabýval se mnoha vědními a uměleckými obory, mezi nimiž byla optika, astronomie, navigace, astrologie, matematika, kartografie, zeměpis, hudba, umění, literatura a architektura. Všemi těmito obory se zabýval nejen teoreticky, ale i prakticky. Tiskem vydal 3 knihy, se svým spolupracovníkem a přítelem Mercatorem vytvořil mapy, které měli pomoci Britskému impériu najít severovýchodní cestu do Asie. Investoval své vědomosti i finance do Čínské společnosti Martina Frobishera, jehož expedice ovšem dopadly katastrofálně, takže společnost zkrachovala. Místo slibované zlatonosné rudy totiž přivezla několik set tun bezcenného pyritu, který skončil jako štěrk na anglických cestách. Deeova hvězda začala postupně pohasínat.

Doktor Dee měl vynikající knihovnu. Už roku 1556 navrhoval královně Marii založení národní knihovny, která by byla přístupná široké veřejnosti. Jeho návrh byl zamítnut. Dee sám však nashromáždil během 40 let 3 až 4 000 svazků v hodnotě 2 000 liber a svůj dům proměnil v obrovskou pokladnici moudrosti. 3 místnosti sloužili jako knihovna, další 3 jako laboratoře. Scházeli se u něj učenci ze všech vědních oborů. Vytvářel optické a navigační přístroje, měl samozřejmě i alchymistickou laboratoř.

Když se na Deeho panství objevil Kelley, tak to podle některých znamenalo pohromu. Představil se mu jako Edward Talbot a u sebe měl knihu a dvě koule s projekčními prášky.

Edwarda Kelleyho u nás asi každý zná jako podvodného magistra Kelleyho z filmu Císařův pekař a Pekařův císař. Krom toho se o něm říká, že byl bez uší, protože mu byly kvůli podvodům uřezány. To je s největší pravděpodobností pouze pomluva.

S jistotou víme, že studoval na Oxfordu, ale studia nedokončil. Byl sekretářem u Thomase Allena, což byl matematik se zájmem o okultismus, podobně jako Dee. Pravděpodobně byl notářem a sloužil jako opisovač závětí. Pomluva týkající se Kelleyho useknutých uší pochází zřejmě z Nashových History and Antiquities of Worchester. Do křížku se zákonem se bezesporu dostal, a to právě kvůli falšování testamentů, za což bylo useknutí uší tehdy nikoli neobvyklým trestem. Ví se, že provozoval nekromancii. Známý obrázek Kelleyho při nekromantickém rituálu zobrazuje v kruhu další osobu. Někdy se mylně uvádí, že jde o Johna Dee. Spíše jde ovšem buď o Thomase Allena nebo přímo někoho z pozůstalých, kteří byli duchy mrtvých poučeni o změně závěti. Ta byla notářsky zaznamenána před svědkem a vstoupila v platnost místo staré závěti. Když všechno prasklo, zřejmě si změnil jméno na Talbota, aby se vyhnul dalším potížím.

Při cestách po Walesu se mu dostala do rukou kniha svatého Dunstana a bílý a červený projekční prášek. Kelley za Deem přišel v podstatě proto, aby mu pomohl rozluštit tajemství této knihy, a sám byl v první řadě alchymistou. Kelley se neustále snažil získat tajemství projekce, získat transmutací zlato a kámen mudrců a nesmrtelnost.

Jiné zdroje uvádějí, že byl Kelley Deeho sousedem v Londýně, stal se jeho přítelem a znali se již dříve a teprve poté, co Kelley získal tyto magické artefakty, začali pracovat společně v magické praxi.

Podle Deeho deníků začala jejich spolupráce 10.3.1582 a trvala až do roku 1589. Dříve u Deeho sloužil jako médium Barnabas Saul (a před ním ještě několik dalších lidí). Podle Deeho deníků došlo k nějakým incidentům. Saula zřejmě zneužili Deeho nepřátelé od královského dvora, kteří se v té době začínali množit. Byl hodně populární a dvořanům se nelíbilo, jak velkou má přízeň u královny, a tak se jej snažili tímto způsobem vyšachovat.

Kelley se sice prezentoval jako alchymista, ale ukázalo se, že je skvělým a nadaným médiem. Když se postavil před magické zrcadlo doktora Deeho, začal v něm zřít věci, a z toho vzniklo obrovské množství materiálu, které je označováno jako Enochiana.

V srpnu 1583 na příkaz andělů odjíždí Dee a Kelley s rodinami s polským šlechticem Albrechtem Laskim, v únoru 1584 přijíždějí do Laskiho sídla. Laski byl vysoce postavený šlechtic, který byl svým způsobem konkurentem polského krále Štěpána Báthoryho. Laski chtěl sám usednout na polský trůn. Nasliboval Deemu a Kelleymu spousty peněz, nakonec se však ukázalo, že je v podstatě na mizině a spolupráce s oběma mágy skončila. Nicméně, v Krakově začala důležitá magická operace a andělé začali Deemu prostřednictvím Kelleyho diktovat tabulky v enochiánském jazyce, známé jako Andělské klíče.

Roku 1585 byla Deemu udělena audience králem Štěpánem Báthorym. Zde je na místě zmínit další teorie o tom, co vlastně Dee a Kelley v Evropě dělali. Podle některých zdrojů to byli špioni královny Alžběty, které vyslal Walsingham, aby sledovali a ovlivňovali dění na dvorech evropských panovníků. Papežský nuncius neměl oba Angličany, kteří byli protestanty, v oblibě. Mágové se tedy rozhodli přesunout do Čech, kde se chtěli ucházet o přízeň známého podporovatele okultních věd, císaře Rudolfa II.

V Praze Dee sice dostal u císaře audienci, ale neudělal na něj moc dobrý dojem. Dee k Rudolfovi nepřišel jako pokorný vědec či alchymista, ale jako vyslanec andělů. A andělé Rudolfovi vzkazovali, že panuje špatně. Tím si Dee v Rudolfových očích příliš nepolepšil. Dojem však a něj udělal Edward Kelley, který měl, jak víme, dvě koule s projekčními prášky, a před císařovýma očima se mu podařilo tingovat rtuť ve zlato. Kelley se v Čechách dostává do popředí a Dee zůstává spíše v pozadí.

Papež Sextus V. poslal císaři do Prahy příkaz k zatčení obou Angličanů, a tak se oba mágové s rodinami přestěhovali do Třeboně. Našli útočiště u Viléma z Rožmberka a zůstali zde až do září roku 1586. Kelley v té době získává v Čechách poměrně velký majetek. Dostal dvě tvrze, měl v državě osm vesnic a začal být neoblíbený hlavně u místní šlechty. Začal získávat monopol na zboží a výrobky, které předtím ovládali místní. Když, například, založil slepičí farmu, byl obviňován z toho, že tam chová černé kohouty pro magické obřady.

Dee v té době dostal nabídku od Ivana Hrozného. Ruský car jej pozval ke svému dvoru, aby se stal jeho osobním astrologem. Podobné nabídky měl i císařů od Karla V., Ferdinanda I., Maxmiliána II. a Rudolfa II.

Kelley se čím dál víc zabýval alchymií a začal postupně odmítat spolupráci s anděly. Říká se sice, že Kelley byl podvodník, který Deemu lhal a vše, co „viděl“ v krystalu byl jeho výmysl. Z Deeho deníků však vyplývá, že sám Kelley neměl přílišnou důvěru v anděli, někdy je považoval za démonické bytosti. Propadával záchvatům vzteku, sužovaly jej bolesti hlavy. S největší pravděpodobností u něj docházelo k posedlosti, což se mu příliš nelíbilo.

Nakonec dostal Kelley od andělů pokyn, aby s Deem „sdíleli vše společně, včetně žen.“ Uzavřeli spolu na pokyn andělů smlouvu a provedli magickou operaci, o jejímž obsahu toho příliš mnoho nevíme. Víme, že si vyměnili manželky a je pravděpodobné, že jedno z dětí Jane Deeové, Theodor, je Kelleyho potomkem.

Zde se cesty obou mágů rozcházejí, Kelley odchází do Prahy, kde se věnuje alchymii na dvoře Rudolfa II. a Dee se vrací do Anglie. Tak skončila sedmiletá magická spolupráce těchto dvou pánů. Většino se tvrdí, že tento rituál, kdy si vyměnili manželky, nedopadl dobře, že se oba pánové rozkmotřili a vše skončilo jako magická katastrofa. Nelze to ani vyvrátit, ani potvrdit.

Vše, co se odehrávalo v předchozích sedmi letech, Dee pečlivě zaznamenával do svých deníků. Po této události jeho deníky mlčí. Nevíme ovšem, jestli práce pokračovala dál, protože z těchto deníků se nám zachovalo jen asi 25%.

Kelley se vždy snažil prosadit především jako alchymista. Podařilo se mu nahromadit obrovský majetek, podle dohadů mělo mít kolem 100 000 kop grošů. Osudným se mu stal rok 1591, kdy v souboji zabil císařského úředníka. Nedlouho předtím vydal císař přísný zákaz soubojů, a tak alchymistovi nepomohla ani jeho přízeň. Byl zatčen a uvězněn na Křivoklátě. Je také možné, že si císař chtěl zajistit, aby mu Kelley neutekl, aniž by mu odhalil tajemství kamene mudrců. Měl na hradě relativní volnost, měl tu svoji laboratoř, kde mohl bádat. Přesto se pokusil o útěk, který se ovšem nezdařil a Kelley utrpěl při pádu z hradeb těžká zranění, dokonce přišel o nohu. Byl přestěhován na Hněvín, kde se opět pokusil o útěk. Zřejmě přišel i o druhou nohu. Zemřel buď na sněť, nebo si, podle některých údajů, sám vzal život pomocí jedu.

Dee se vrátil do Anglie v prosinci 1589. Na královském dvoře mezitím proběhly velké změny. Alžběta zestárla, Deeho vlivní přátelé už byli mrtví. 4 roky po jeho návratu do vlasti, v březnu 1603, Alžběta umírá a na trůn okamžitě, v den její smrti, nastupuje Jakub I. Anglický. Vztah tohoto vladaře k astrologii a magii nejlépe demonstruje kniha, kterou napsal, Daemonologie, která byla obhajobou čarodějnických procesů, které za jeho vlády vypukly. Dee měl štěstí, že jej král spíše ignoroval.

Ještě za vlády královny Alžběty získal funkci wardena na univerzitě v Manchesteru, kterou měl až do konce života. Nakonec se Dee vrátil roku 1605 do Mortlake, které bylo zpola rozpadlé. Jeho skvělá knihovna byla rozkradená, podle některých zdrojů si knihy odnesli Deeho přátelé, podle jiných je zničila lůza. V prosinci roku 1608 umírá v chudobě.

Kdyby nebylo pánů Merica Casaubona a Eliase Ashmolea, tak bychom o magických praktikách Johna Dee a Edwarda Kelleyho vůbec nic.

Roku 1659, tedy 51 let po Deeho smrti, vydal Casaubon A true and faithful relation of what passed for many years between Dr. John Dee and Some Spirits. Podle různých náznaků se mu podařilo objevit zakopanou truhlu, v níž byly uschovány magické deníky popisující Deeho práci od setkání s Kelleym do roku 1589. Casaubon knihu vydal s úmyslem ukázat, jak i tak vzdělaný muž, jako doktor John Dee, mohou podlehnout svodům takových šarlatánů, jakým byl Kelley. Celou enochiánskou praxi pak odsuzoval jako Kelleyho podvod a dílo Ďábla a jeho démonů.

Roku 1672 získal část rukopisů Johna Dee Elias Ashmole. Doplňují Casaubonovo dílo a popisují co se dělo jeden a půl roku před setkáním obou mágů a obsahují svaté texty andělské magie. Koupil je od manželů Waleových, kteří získali z nějaké pozůstalosti bytelnou truhlu, která patřila původně Deemu. Truhla měla dvojité dno a v něm služka našla jakési rukopisy. Pergamen tehdy služka zničila tím, že je použila částečně na podpalování ohne něbo balení koláčů. Tak zřejmě podlehla zkáze spousta pro nás jistě zajímavých informací. Deníky se společně se spoustou dalších rukopisů staly součástí Ashmoleova muzea v Oxfordu, kde jsou dodnes a badatelům jsou přístupné i v podobě scanů na internetu.

Na dalších 300 let enochiánská magie zdánlivě zmizela. Víme minimálně o dvou rukopisech inspirovaných Casaubonovou knihou, která se snažila potlačit zájem o andělskou magii, ale dosáhla pravého opaku. V těchto rukopisech nacházíme snahu o systematizaci enochiánské magie a je tedy známo, že praxe této magie pokračovala. Podle některých zdrojů se kolem matematika Thomase Rudda žijícího v první polovině 17. století utvořila magická skupina praktikující tuto formu andělské magie.

Je pravdou, že nad enochiánskou magií se na dlouho zavřela voda a teprve se založením Řádu Zlatého úsvitu v roce 1888 se opět vynořila nad hladinu. Zlatý úsvit byl rosikruciánský, kabalistický, hermetický řád, který se pokoušel o syntézu veškerého magického vědění své doby. Jeho čelními představiteli byli pánově Westcott, Woodman a Mathers, kteří obdrželi poselství od duchovních mistrů řádu v podobě šifrovaných rukopisů pocházejících údajně z německé větve rosikruciánského tajného řádu. S největší pravděpodobností šlo o podvrh vytvořený zednářem McKenziem, který měl přístup do knihoven v Oxfordu i Národního muzea v Londýně a získal tam významné informace. Část rukopisů popisuje i možnosti využití enochiánských tabulek, které bylo vyhrazeno pro členy tzv. Vnitřního řádu, který byl vyšším zasvěcovacím stupněm Zlatého úsvitu.

Aleister Crowley dále magii Zlatého úsvitu rozvíjel a byl prvním, kdo zveřejnil materiály tohoto řádu ve svém časopise Equinox, a tím pádem zveřejnil i informace o enochiánské magii.

V tom pak pokračoval Israel Regardie, který byl po nějakou dobu Crowleyho asistentem a mezi lety 1937 a 1940 vydal v několika svazcích knihu Zlatý úsvit a v ní zveřejnil veškeré jemu dostupné dokumenty tohoto řádu. Na dlouhou dobu je pak tato forma magie spojována výhradně se Zlatým úsvitem.

S dalším odhalováním dokumentů a informací o Zlatém úsvitu pokračuje dále od 80. a 90. let 20. století Pat Zalewski, který získal přístup k materiálům novozélandské lóže Whare Ra.

V dalším období historie enochiánské magie se odehrál docela zajímavý skok a dostáváme se k satanismu. Anton LeVey a Michael Aquino používali enochiánské klíče a my vlastně ani nevíme proč. Traduje se, že když LaVey sepisoval Satanskou bibli, začali na něj tlačit vydavatelé, protože měl málo textu, a tak na úvod sepsal sociologickou studii a knihu doplnil enochiánskými klíči, které dodaly potřebný počet stran. Satanistické klíče vycházejí z Crowleyho transkripce a slovo Bůh je v nich nahrazeno slovem Satan, takže pracovat s nimi je na pováženou.

Enochiánská magie je považována za jeden z nejmocnějších druhů magie a je vlastně v přímém rozporu s LaVeyovým pojetím, který magii psychologizoval a neuznával nadpřirozeno. Kvůli tomu se rozkmotřil s Michaelem Aquinem, který naopak ve svém Setově chrámu začal směrovat satanismus spíše k hlubší magické praxi na rozdíl od LaVeyovského psychodramatu. Aquino použil klíče k tomu, aby dosáhl magického zjevení Seta, Satana, a pokračuje v rozvíjení magické praxe.

V 80. letech se krom Patrika Zalewskiho objevily na enochiánské scéně další zajímavé postavy, a to Donald Tyson a Gerald a Betty Schuellerovi.

Tysonova Enochiánská magie pro začátečníky je, společně s jeho Tetragrammatonem, v podstatě jedinou knihou na toto téma vydanou v českém jazyce.

Schuellerovi jsou poměrně silně kritizováni tzv. puristy, protože udělali z enochiánské magie úplný galimatyáš. Za základ si vzali tabulky Zlatého úsvitu, na ně napasovali svoje učení a vytvořili takové perly, jakými jsou Enochiánská jóga, Enochiánská fyzika, apod. V textech je plno překlepů a faktických chyb, takže je doporučováno číst je opravdu kriticky. Mně osobně inspirovala kniha An Advanced Guide to enochian Magick, která mi pomohla s osobní praxí.

Ve stejné době jako tito mohli bychom říci enochiánští dobrodruzi, napsali zajímavá díla Lon Milo DuQuette a Christopher Hyatt, kteří se vracejí k čisté enochiánské magii, ovšem čisté enochiánské magii Zlatého úsvitu a Aleistera Crowleyho.

V devadesátých létech přichází éra internetu a díky ní se nejen enochiánská magie začala dostávat do povědomí širší veřejnosti. Lidé, kteří neměli do té doby možnost vydávat knihy začali publikovat na webu a asi nejvýraznější osobností internetové enochiánské scény byl Benjamin Rowe, který vystupoval pod chaosmagickou přezdívkou Joshua Norton. Tento pán začal pracovat s postupy Zlatého úsvitu i původními postupy Dee a Kelleyho a ve svém eseji Godzilla meets E.T., který je stále dostupný na internetu, ukazuje základy andělské magie.

Asi posledním autorem, který mně osobně hodně zaujal, je Aaron Leitch, který napsal dvousvazkovou knihu The Angelical Language, Andělský jazyk. Ve své knize popisuje nejen to, co Dee a Kelley dělali, ale co tomu předcházelo a jak se k enochiánštině vůbec dostali.