Magie je nauka s nehmotným pramenem projevujícím se ve všech světových kulturách a tradicích. Od počátku věků po současnost je sjednocujícím prvkem pro všechna náboženství, avšak její studenti pokračují dále k podstatě věci, která je univerzální a jejím poznáním je rozuměno každému duchovnímu směru, o poznání podstaty usilujícím. Můžeme na úvod říci, že magie je kořenem všech spiritualit. A v každé tradici nalézáme praktiky, kdy se povolávají vyšší nebo duchovní kvality (bohové, inteligence, duchové či jinak řečeno entity) do sebe a přijímá se jejich charakter – invokuje se.
Jedná se o metodu poznání, která jde pod kůži až na kost.
Možná obecnost vyplývá z lidské přirozenosti, která si žádá vysvětlení a pravdu, povaze vědomí toužící po vědomosti. Hlasu volajícího po odpovědi. Signující připravenost na přijetí poznání, změny, která proběhne nejen v člověku, ale i v jeho světě a způsobu žití. Připravenost na změnu existence, nerozlišující na vnitřní a vnější, ale transformující se jako celek na základě informace – vědění.
Invokace provádějí křesťané, pohané, buddhisté, hinduisté, jógini, šamani, kněží všech kultů a samosebou patří k metodě mágů. Budeme se držet univerzálního sdělení a případný výběr duchovních kvalit z té či oné tradice pro následnou praxi necháme na svobodném výběru. Nejdůležitější je vědět, že volat do sebe znamená přijmout za své, se vším všudy, člověk se stává tím co invokuje a následky mohou nabrat skutečně nevídaných rozměrů. Musíte počítat s tím, že některá poznání obrátí svět vzhůru nohama nebo lépe řečeno na některé druhy poznání se prostě připravit nelze a v žádné knize nenaleznete přesný popis toho, co to s Vámi udělá.
Pokud invokujete, musíte počítat i s fyzickou proměnou. Změna charakteru a chování, moderně řečeno psychologie, sebou nese i změnu hormonální a metabolickou, to se projeví kupříkladu v držení těla, emočních reakcích a třeba i stravovacích návycích. Jednoduše pod kůži až na kost znamená pod kůži až na kost. Můžete si určit dobu projevování invokované entity a pak se vrátit čistě k sobě, počítejte ale s tím, že už nebudete stejní. Je-li metoda několikrát opakována, dospívá se k vědomí toho, že Já i Svět se proměňuje na základě duchovní podstaty, která se skrze Vaše bytí projevuje. Ono „jsem“ je tedy hlavním činitelem pro podobu toho „Kdo“, které při invokaci volíme.
Je třeba stanovit určité měřítko, kterým by se dala celá věc posuzovat. Nemusí být všeobecně platné, ale pomůže učinit si nezasvěceným představu nebo předobraz, který může být v jistém ohledu praxi nápomocný, ale také jí trochu bránit. Proto vlastní zkušenost vede a nikoli psané slovo: Máme sebe a máme entitu, kterou chceme invokovat. V průběhu invokace se naše sebe a entita slučují nebo střídají. Je-li vysoká pevnost vnitřní integrity a vysoká vůle k sebezáchově (zůstat takový jaký jsem), invokace nebude mít ten samý výsledek, který je dosažený v případě integrity flexibilní a prosté vůle být (nezávisle na formě). Invokace se může povést pouze pokud je vnitřní prostor k proměně sebe. Ono měřítko tak udá míru invokace, která je odvislá od transformace sebe. Entitou se můžeme stát plně nebo jenom z části, která je k této proměně benevolentní. Invokace tak může mít formu rozvinutí nového osobnostního prvku a proměna sebe sama se stává rozšířením sebe sama. Na druhou stranu může mít invokace také až formu posednutí. Mág může být plně invokovanou entitou, ale stále má své sebeovládání a projevující se kvalitu jakékoli podstaty umí kontrolovat. Posedlost je bez jakékoli kontroly, avšak pouze v maximech daného jedince (nerozvíjí ho, pouze používá jiným způsobem). Správně invokující mág svede vždycky více než posedlý a navíc si své činy pamatuje i po té, co dotyčnou entitu vyprovodil nebo vrátil zpět, to u posedlostí není, protože je cesta k vyššímu rámci zahrazená a dochází ke ztrátě paměti (informací vyššího rámce). Posedlost zanechá prázdné místo tam kde mág má zkušenost a rozšířený obzor.
Invokace se děje z duchovní úrovně, je povolán charakter ve smyslu ducha, inteligence, génia či božstva a dochází ke změně informačního zdroje, ten je buď vystřídán plně nebo jenom z části. U některých entit není myslitelné z povahy jejich bytí stát se pouze jimi a proto tam vždy bude v pozadí naše „sebe“ v té či oné míře zachované. A některé entity nejsou dlouhodobě slučitelné s organickým životem – tělesnou zkušeností člověka. Krátkodobě však mohou být užitečné. Pro představu nelze být stále v rozkladu a dezintegraci. Nějakou dobu trvá, než se daná entita projeví tělesně plně a někdy to chce čas a energii, aby se vše projevilo jak má, ale v případě „negativit“ by to znamenalo jisté ukončení fyzického bytí skrze nemoc, nehodu či násilnou smrt. Invokace těchto nebezpečných entit, které jsou řazeny do oblastí pekel nebo mají předponu „anti“ musí být vždy časově vymezené a přiměřené možnostem těla a jeho životní síle.
Invokační metoda nemá univerzální systém, který by adeptu magie vytyčil řadu nebo sousled entit nutné k invokaci. Mág se musí řídit svojí intuicí a svým vlastním vedením. Na začátek samotný je vhodné doporučit invokovat pouze jednoho jediného ducha a rozšířit své poznání o nejpodstatnější element a také získat ono nejzákladnější vědění, zavoláním Sebe a získáním odpovědi na otázku „Kdo jsem“, další praxe pak bude mnohem jednodušší a celkově srozumitelnější.
Nakonec je dobré zmínit, že může být relativně stejně náročné entitu odvolat jako jí zavolat. Jakmile je dosaženo poznání a účel volání je splněn, přichází čas kdy je nutné duchovní charakter odložit a vrátit se k sobě samému, odložit ho se vším všudy včetně schopností, výhod a způsobů, kterým se do světa projevoval. Atributy, působení a potenciál, to vše se odevzdává zpět. Jediné co zůstává je zkušenost, poznání a rozšířený obzor. Zkušenost je vhodná k rozvíjení vlastního potenciálu a schopností. A náročnost odvolání je v tom, že entita může poskytovat něco, čeho se není tak lehké vzdát. Nevyrovnaná nebo narušená osobnost, která by v invokované entitě nalezla kompenzaci svých problémů, může vytvořit zkušenost závislosti, která již s praktikou invokace nemá nic společného, ale řadí se spíše do rámce paktů – pevných spojení. Naštěstí i kdyby se tak stalo a dotyčný upadl v pakt a rozvinul závislost na duchovní kvalitě – informačním zdroji – může stále svým snažením rozvíjet potenciál vlastní dokud jeho úroveň nebude dostatečná pro odvolání entity. V případě opravdu pevných spojení se projevuje enormní zátěž těla skrze duši, protože jsou nošeny dvě duchovní podstaty, navíc se ještě může stát, že se zpaktovaná entita schová nebo jinak zahalí a v tomto smyslu již nešťastník ani neví o své smlouvě s „cizím“ duchem. Jediné řešení spočívá opět v seberozvoji a hlubším sebepoznání, které je však dvakrát těžší, protože druhý duch nemá zájem přijít o zdroj tělesného života a projevu. Ovšem to se stává pouze v případě „nečistých“ charakterů, které se vyznačují hladem po zemském životě nebo síle. Entity čistšího charakteru nemají zájem na tělesném a světském žití a proto naopak může být těžké je v těle udržet.
Po odvolání entity zůstává zkušenost a vědomosti, což je nápomocné k rozvinutí vlastního potenciálu a možností projevu svého Ducha.
Invokační metoda je poznání skrze vlastní bytost a způsoby jejího bytování na základě duchovních charakterů. Nakolik je ochota proměnit sebe, natolik je invokace úspěšná. Někdy potřebuje invokovaná entita čas a energii, aby se projevila a rozvinula plně ve fyzickém rozměru. Samotná praxe má pět fází: 1. výběr, 2. povolání do sebe, 3. naplnění záměru, 4. odvolání, 5. integrace. Pokud není vyřešená osobnost, může být problém s odvoláním a v případě nižších duchů hrozí i rozvinutí závislosti – pakt.
První duch, kterého je doporučeno poznat, je ten Váš.
Diskuze k článku: