Zřídlo

Paměť národů, která je odvozená z čistě hmotných pramenů je krátká. Útroby naší Země pracují a tato postupná transformace dokáže v podstatě s čímkoli, co nemá štěstí nebo nějakého opatřovatele na nebesích, začarovat k úplnému nepoznání a o samotnou ztrátu významů se postará všeobecné zalíbení v zapomínání. Dávná minulost a historie je na úrovni bájí a pohádek. Přestože se archeologie staví jako věda, její spekulace nejsou o nic lepším výplodem, než scénáře filmových tvůrců.

Inu trávil jsem s přáteli v letním čase u Dolních Věstonic a v době mezi odpočinkem, zahálkou a relaxací jsme se věnovali společné duchovní praxi a rozjímání. Vodní nádrže Nové Mlýny leží na neprobádaných nalezištích archeologů a jste-li na pochybách, pak je dobré zmínit, že v historii se mnohokrát stalo, že tam, kde nenašel první ani druhý, nalezl až třetí. Proto rozhodnutí úřadů o vybudování vodní plochy, tak nemá v tomto smyslu žádnou omluvu.

Nebudu si však dělat žádné iluze a o tom, co dále popíšu, jistě žádné hmotné záznamy nejsou a pravděpodobně ani nebudou. Jsou rovny fantazii a popuštěné imaginaci, přestože takhle k tomu přistoupit, by pro mne samotného bylo urážkou a neúctou. Stalo se, že jsem plaval sám k večeru nedaleko břehu v povýšeném stavu mysli a jal se prohlížet, v čem to vlastně plavu. Od příjezdu jsem již v oné vodě něco vnímal, ale nevšímal si toho a hleděl si své dovolené.

Uvědomil jsem si tak bezprostřední přítomnost vodních bytostí, které však zcela převyšovaly běžné vědomí a inteligenci vodníků a undin. Dostavil se mi pocit nadnášení a já mohl v poklidu přestat plavat. Navázali se mnou řeč a já se opravdu podivil, jak zde, v tak mladé vodě, může něco takto rozvinutého vůbec být.

Zdaleka to nebylo vodou.

Z čistě telepatické komunikace vzešlo poznání, že v dobách prvních „kultivovaných“ osadníků, zde byla založena linie králů-mágů (nebo pro lepší „dobovou“ představu je možné použít  pojem šamanských-vůdců). Tehdy ostatní lidi mohl vést pouze skutečně obdařený a nadaný či jinak vynikající, protože pletichy mezi „přirozeně rovnými“ nevydrželi dlouho a být vychytralý nestačilo. A jeden z prvních „velkých“ se nechal pohřbít speciálním magickým způsobem, aby jeho duše nepřešla zcela mimo, ale stala se provázanou se zemí. Tam kde žil a za účelem ochrany a služby svému lidu i v posmrtném životě. Takto bylo po jeho způsob pohřbeno dalších pět navazujících králů-mágů. Období trvalo snad dvě stě let. A vždy šlo o vědomý přechod smrti a spojeny s kolektivním magickým rituálem, pevně vázajícím duši k tělu, které se následně promění v zemi a zachová ji.

A tak mne ve vodě nadnášelo šest starých králů-mágů, kteří se proměnili v ochranné duchy svojí země, než přišla násilná společenská změna, které již nemohli zabránit. Linie se přerušila a na dalšího krále již nepřešla, protože byl zabit v boji. Dali mi nahlédnout svojí paměť a mohu tvrdit, že kromě jiných zajímavostí znali i historii tohoto místa, protože jím jednoduše žili.

Ve svém individuálním vývoji se nijak nezastavili a i v tomto stavu procházeli změnami. Dokonce jim občas někdo přinesl zápalné oběti, i dlouho po té, co se na ně zapomnělo. Jistě jsem nebyl prvním, s kým se dali do řeči.

Když jsem se jich zeptal, zda-li jim nevadí, že tu vznikla vodní plocha, v jistém smyslu jen pokrčili rameny a změnu osudu zcela přijali a stali se duchy vody. Nejdříve jejich duše velká vodní plocha pomalu zkoncentrovala nad jejich vlastní hroby a následně jim dala zcela jiná těla a proměnila je. Poděkoval jsem jim za rozhovor a velmi lehce doplaval ke břehu. Z vody jsem vyšel s úctou, jako bych odcházel z královského dvoru.

Na trávě jsem pak o celém zážitku rozjímal a místy i pokračoval v telepatické komunikaci dále (byl jsem jim stále blízko), a to když jsem si nebyl svými závěry zcela jist. Mé rozjímání, které bylo spíše bádáním v jejich otevřené paměti nehmotného rázu, se týkalo právě magických způsobů a tamního umění, včetně toho jak se oni králové-mágové zachovali a se zemí provázali. Myšlenky se nabízeli s možnostmi, co vše se ještě může stát a jaké je jejich působení na okolí.

Opravdu nečekané zpestření dovolené. Zbylé dny jsem s nimi zůstával v kontaktu, komunikoval a bádal a ostatním se o tom nijak se nešířil.

Je mi samozřejmě jasné, že asi ne každý má citlivost a vnímavost na takové úrovni nebo štěstí v tom, že ho něco osloví. Dějiny magie a historie mágů však plynou jinými cestami, než skrze hmotné prameny. Dochované texty máme z posledních tři tisíciletí. Vzhledem k tomu jakou silou všehomíra se jednotliví studenti magie zaobírají nebo chtějí zaobírat, to samosebou nestačí a je nutný celkově širší kontext. A po tomto zážitku jsem si zcela jist, že knihy jsou naprosto skvělou pomůckou do úplného začátku, ale ty skutečné hodnoty magického umění a způsobu, odkryjí až právě taková bádání, která předchází historii mezopotamie, egyptu, starého řecka i dalších civilizacích o kterých víme. Jak dlouho mohly různé národy užívat pomíjivé materiály a jaké symboly a písma existovala, bez toho aniž by se donesla až k nám, kteří žijeme dnes. Stalo se toho přece tolik…

Země tráví a pohlcuje své plody zpátky, některé obnovuje a jiné zachová skryty.

Otázkou zůstává, jaké vědomosti uchovává paměť, která již nepromlouvá skrze vnější a zjevenou hmotu, ale je v prostoru stále přítomná a tím myslím i živá…

Proto z celé zkušenosti plyne jeden hlavní závěr, který je na mém osobním prožitku nezávislý a je už v nadpise – Archeospiritualita. Duchovní život předků našich předků, magie mágů, které ani nenazýváme mágy. A samotným účelem je objevování duchovních dějin a původní tradice – duchovních způsobů člověka. Nikoli proto, aby se o tom mohlo takto psát, ale hlavně proto, aby si každý sám oživil svoji vlastní paměť. Postavil se na základ, jenž nemá počátek v prvních civilizacích s kamennými stavbami, ale na základ etapy mnohem starší, která nepochybně oplývala vyspělostí a skvělou inteligencí. Bádáme-li v minulosti a otevíráme vrátka vědomostem přesahujícím dosavadní paměť, objevujeme onu prapůvodní magii a spiritualitu. Naše skutečné poznání a vědění roste a kořeny se prohlubují. Otázka historie člověka není vlastně vůbec zodpovězená. Vývojové teorie vědy nijak nezohledňují magickou historii a působení vyšších rovin. Archeospiritualita se tedy nijak neopírá o hmotné památky a nálezy, přestože i ty může osvětlit v jejich pravém duchovním smyslu, ale začíná právě tam, kde archeologie končí.